Daniel Zítka bude posouvat talent středočeských brankářů

Osobnost Deníku

Dušníky vyměnil za Novou Ves. Krása: Bylo na čase zkusit něco nového

Fotbalisté Nové Vsi pod Pleší letos v I. B třídě E šlapou. Doma poráží jednoho silného…

Přečíst článek >

Vybral si Spartu, kde po definitivním konci v bráně pokračuje na pozici trenéra gólmanů. Tam jako žák jiného slezského brankářského čaroděje, dnes už bohužel zesnulého Pavla Srnička, pokračuje v jeho cestě. A nyní se s ním mohou seznámit i mladí gólmani z celých středních Čech. Daniel Zítka totiž se svou Brankářskou akademií a jejím týmem vyrazí do všech okresů centrální části Čech, aby tady předvedli brankářský trénink podle nejnovějších trendů, jehož součástí je rozvoj techniky chytání a následný viditelný progres mladých brankářů.

Jak jste se dostali ke spolupráci se středočeským krajským fotbalovým svazem?
Kolega a spolumajitel Brankářské akademie Matúš Moťovský se v téhle branži pohybuje už dlouho, nějakých osm let, a já po čtyřech letech na Strahově u mládežnických týmů Sparty připravuji čtvrtou sezonu gólmany sparťanského A týmu, takže mám rovněž zkušenosti. Proto jsme se dali dohromady a chceme oslovit všechny mladé brankáře, kteří v Praze a středních Čechách nemají pravidelný a kvalitní brankářský trénink. Oslovit chceme hlavně děti z výkonnostního fotbalu, protože ve větších ligových klubech brankáři dobrý servis mají. Co se týče středních Čech, i tady jsou malé kluby, a ty nadané brankáře řeší málo, nebo vůbec. Náš tým se mnou, kolegou Matúšem a dalšími trenéry, které máme v týmu, bychom v tomhle chtěli pomoci, a to i v dlouhodobém horizontu.

Vybrali jste speciální destinace?
Zatím jsme ve fázi, kdy chceme spolupracovat se Středočeským fotbalovým svazem a na území jeho působnosti vyjíždět do jednotlivých většinou hlavních měst, aby tam byl zastoupen aspoň jednou každý z dvanácti okresů. Podle zájmu bychom se na pravidelné tréninky i vraceli, to ale teprve uvidíme. Teď půjde o ukázku, aby si to děti vyzkoušely, rodiče, trenéři a zástupci okresních fotbalových svazů viděli. Pak bude čistě na nich, aby zvážili, zda s námi chtějí spolupracovat.

Pokud by některý klub či okres o pravidelnou výpomoc stál, jak často jsou schopni vaši trenéři dorazit?
I dvakrát týdně, to bychom zvládli. Navíc máme i vlastní areál v pražských Kolodějích, kam mohou dojíždět brankáři za námi. To se samozřejmě týká nejvíc těch z okolí, kteří to nemají do Kolodějů daleko.

Máte nějaký ideální věk dětí, aby jim vaše tréninky mohly sloužit ke zlepšení?
Tréninky jsou zaměřeny na děti ve věku devět až čtrnáct roků, v dorostu už přece jen progres zlepšování není takový, jaký by měl být. Pokud byl někdo do patnácti let samorostem, už se těžko formuje. Pár věcí ho naučit můžete, ale proces učení je nejlepší v mladším věku.

Po dlouhých 27 letech. Bohemians mají na dosah pohár

Praktikovali jste to tak i u mládeže na Spartě?
Kdykoliv za mnou přišel trenér, že ve výkonnostním fotbale našel talent, kterému je kolem deseti jedenácti let, byl jsem vždycky pro. Do dvanácti třinácti se s dětmi dá ještě hodně udělat, pak už je to složitější. Kluci, kteří mají v klubech i čtyři brankářské tréninky za týden, strašně rychle odskakují ostatním hlavně technickou kvalitou. Pokud by ale chlapci s námi rok dva tři trénovali a pak končili v žákovských kategoriích, nemáme problém s tím, aby u nás pokračovali i nadále, protože už budou mít správné základy, na nichž se dá stavět. Je to možná kruté pro ty starší, ale taková je realita.

Jak jste to měl vy, za vás přece žádné podobné vymoženosti nebyly? A přece jste se naučil chytat tak, že jste dělal několik let jedničku v Anderlechtu?
Já začínal v poli, ale od nějakých devíti let jsem šel do brány. A měl jsem štěstí, že tatínek dalšího gólmana s námi brankářské tréninky dělal. Úroveň si už nepamatuji – je to moc dávno, ale něco jsem se asi naučit musel. Když pak kluk i s tatínkem odešli do většího klubu, tak se nám věnoval brankář prvního týmu Havířova Jiří Jurčík. Prošel baníkovskou školou Františka Schmuckera a sice se nezaměřoval na detaily, ale dobré základy nám poskytl.

František Schmucker byl jedním z prvních, kdo se speciálním brankářským tréninkům věnoval. Vy jste ale asi čerpal od jiných. Bylo to v Belgii, nebo u nás?
Při působení v Belgii jsem to ještě tolik nevnímal. Zaregistroval jsem jen aktivitu mého kolegy Filipa de Wildeho (bývalý belgický reprezentant), který se brankářům věnuje dodnes. Hlavně jsem ale čerpal od Pavla Srnička. Pavel s trénováním gólmanů začal v Ostravě a zapojil tam různé prvky, které pochytil při angažmá v Anglii a zejména v Itálii. A mohu říci, že jsem se učil u nejlepšího…

Stíháte sledovat po přechodu k áčku i mladé gólmany Sparty?
Pořád se k nim dostanu. Během nedávné reprezentační pauzy odjel Rumun Nita za svým národkem a Milan Heča měl zdravotní problémy, proto s námi byli mladí kluci. Občas takhle zapojujeme všechny starší kluky z dorostů, abychom měli dobrý přehled. Přehled mám i o mladších, nad nimiž ale dohlíží více jiní: u dorostu Peter Bartalský (bývalý gólman Žižkova), další jsou u žáků a přípravek. Spolupráce funguje, a pokud něco potřebují, jsem jim k dispozici.

Mají mladí sparťané perspektivu někam dojít, udělat skvělou kariéru jako jste měl třeba vy?
Jsou tam i mladí reprezentanti, takže bezesporu ano. Ale je tu ještě druhá věc, když končí dorostenecký věk. Jak se v tu dobu posouvají, jak se prosadí v dospělém fotbale. Není to tak, že budete v patnácti chytat za mládežnický národní tým a v devatenácti jste v lize. Máte jen předpoklad, ale musíte ho naplnit. A naopak, někdo je třeba v dorostu méně nadaný, ale pracovitostí může klidně přeskočit talentované, kteří poctiví nejsou. Když prostě talent neposouváte, shoříte.

Dnes ale sledujeme už u mladých kluků, že jejich vidinou není ani první liga, ale hned zahraničí. Máte podobnou zkušenost?
Někdy to tak skutečně je. Dnes už se můžete do velkého klubu dostat z dorostu a leckdo toho využije. Bohužel se pak také může stát, že se tam neprosadíte. Ve Spartě jsem to zažil s Jindrou Staňkem, který byl hodně nadaný, v šestnácti chytal za reprezentaci, byl trojkou u sparťanského A týmu. Kroužily kolem něj velké kluby, odešel na dva roky do Anglie, ale když se vracel, tak najednou neměl kam – nikdo ho nechtěl. Dneska je mu třiadvacet a restartuje kariéru v Českých Budějovicích ve druhé lize. Je to vždy na zvážení hráčů i jejich rodičů.

Někdejší velký talent Pavel Malcharek vzpomíná: Potkal jsem i Owena

Jak se vůbec dýchá teď na Letné, kde se roky hlavnímu týmu zle nedařilo, ale teď to vypadá, že se mu až na poslední výpadek v Boleslavi vrátila herní pohoda a síla?
Doháníme, co jsme v závěru podzimu nezvládli. Teď to bylo dobré, ale uděláte takhle (luskne prsty), a jste zase tam co na podzim nebo před rokem. Hrana sportovního úspěchu a neúspěchu je strašně tenká. Někdy vás do sedla vyhodí jeden zápas, ale zároveň vás jeden může z toho sedla tvrdě srazit na zem. My si to vyhození pamatujeme, proto se tady na Spartě každý den potkáváme a děláme vše, co umíme, abychom to zase někam posunuli. Hráči už touží po nějakém úspěchu a fanoušci si ho zaslouží.

A jaká je kvalita českých brankářů všeobecně podle Dana Zítky?
Je to post, u kterého jsme na tom asi nejlépe. Stačí se podívat na reprezentanty Vaclíka, Pavlenku či Koubka, za jaké skvělé kluby chytají …

Sledoval jste přípravu brankářů i v Belgii?
U dětí ne, soustředil jsem se na svoje výkony. Každopádně to mělo jasný řád od nejmladších dětí. Mládeži se ale věnuje můj bývalý kolega z Anderlechtu Filip de Wilde. Ten připravoval svého času i mě a vím, že jak byl přísný, i na sebe. Obrovský profík. Nedávno tu s nějakým výběrem hráli, tak jsem se byl podívat, jak to dělá s mládeží. Výraznější rozdíly oproti nám tam ale nebyly.

Naposledy k vaší brankářské škole, co tam upřednostňujete?
Čím více brankářů na trenéra je, tím je to horší. Proto se soustřeďujeme na to, aby skupina na jednoho trenéra měla maximálně čtyři pět gólmanů. Tam už totiž hlavně opravujete a drilujete detaily a trenér na vás musí mít čas. Snad to tak bude i při ukázkových hodinách po Středočeském kraji a snad při nich naše příprava zaujme. Brankáře, trenéry, kluby. Těšíme se na to.

Čeští fotbalisté v žebříčku klesli. Hůř na tom byli jen dvakrát v historii