Na fotbalových hřištích jste strávil podstatnou část svého života. Jak vzpomínáte na své začátky?
To jsou samozřejmě věci, na které vzpomínám moc rád. Člověk žije jen fotbalem, je zdravý, plný elánu a užívá si každý den.

V čem Jaroslav Škoda v mládí vynikal a s čím měl naopak problém?
Hrál jsem středního záložníka a dostával se tedy do mnoha soubojů, takže plusem byla určitě tvrdost. S tou ale souvisí i druhá část otázky. Hrál jsem hodně emotivně, hodně výbušně, a proto občas přišla i nějaká ta červená karta, což mě s odstupem času mrzí. Nikdy to ale nebylo až v takové míře, že by mě někdo musel hlídat a krotit.

Vzpomenete si na první gól v profesionální kariéře?
Měl jsem tehdy smlouvu v ČFL a na góly tam si už bohužel nevzpomenu. Ve druhé lize jsem měl na dosah hattrick, ale zradila mě neproměněná penalta. A v lize to je jednoduché – první trefa byla hlavou proti Kladnu. Zápas nakonec skončil 2:2.

V lize si člověk přijde na docela slušné peníze. A některé hráče změní, většinou bohužel k horšímu…
Musím říct, že u mě ten problém nebyl, peníze mě nezměnily. Na druhou stranu – ony to nebyly žádné horentní sumy jako třeba ve Spartě, ale člověk vlastně dostává dobře zaplaceno za to, co ho baví. Měl by si toho vážit, protože když se po kariéře musíte postarat o rodinu, práce vás nemine. A věřte, že fotbalem se vydělává mnohem snadněji, na což spousta hráčů přijde až po poslední profesionální smlouvě.



Vrchol kariéry u vás nastal v Mostě. Tam už je to ke špičkovým českým klubům blizoučko. Měl jste v hlavě, že když máknete ještě víc, může přijít nabídka ze Sparty, Liberce, či Slavie?
Když si s týmem vybojujete ligu, tak podobné myšlenky v hlavě máte. Já už byl ale starší. Bylo mi devětadvacet let a v tomto věku už vše vnímáte spíše tak, že jste rád, že tam vůbec můžete být. Prostě si účast mezi elitou užíváte.

Liga se od té doby výrazně změnila…
Je to tak. Myslím si, že dříve byla daleko zkušenější, což bylo tím, že v Česku hrálo mnoho starších hráčů. Dnes je tomu přesně naopak. Týmy jsou plné mladých fotbalistů a také cizinců. Což je v celkovém součtu dobře.

Je něco, co byste ve své kariéře změnil, kdybyste měl tu možnost?
Nad tím se musím zamyslet déle a jedna věc by asi byla. Kdybych tu možnost opravdu měl, tak bych se ve starších mládežnických kategoriích snažil dostat do zahraničí. Bylo by to však nesmírně těžké. Na české scéně nepůsobilo tolik agentů jako dnes, ven moc hráčů neodcházelo. Přesto bych makal o něco víc.

Dnes jste hráčem Libiše. Momentálně vaše fotbalové umění nelze sledovat kvůli dlouhodobému zranění. Jak to s vámi vypadá?
Mám za sebou operaci a absolvuji rehabilitace. Doma se snažím posilovat a hlavně nepřibrat, což se mi daří. Pomalu se vším začínám a už se mi povedlo rozjet i kolo, takže pevně věřím, že vše půjde dobře a na hřiště se ještě vrátím. Zda to bude v Libiši nebo někde jinde, to je věc jiná. Následující cíl je ale jasný – naposledy si zahrát.

Když dnes koukáte na přípravky a žáčky – co zůstává velkým problémem?
Když vezmu v potaz nejlepší fotbalové akademie, jaké mají třeba Sparta, či Slavie, tam je vše v pořádku a fungují na velmi profesionální úrovni. Když se pak podíváte na menší kluby, tam už je problém. Fotbal sice lidé dělají s nesmírnou láskou, věnují mu svůj volný čas a snaží se, ale nemají kvalitu. Je to všeobecný problém, se kterým se pere většina amatérských mužstev.

Jste rodákem z Mělníka. A právě sportovní redakce Mělnického deníku vás pasovala do role prvního člena nově vzniklé síně slávy. Máte ve své sbírce nějaké podobné ocenění?
Pokud se nepletu, tak nic takového nemám. Týmových ocenění bylo několik, ale to individuální vůbec. Moc si toho vážím.

JAROSLAV ŠKODA
Narozen: 23. května 1975 v Mělníku
Přezdívka: Jarin
Kariéra: Spolana Neratovice, Žamberk, Libuš, Siad Most, Český Brod, Libiš.

Zajímavost: Na první pohled Jaroslava Škodu zaujal Tomáš Rosický. Hrál proti němu a viděl v něm obrovský talent. Nemýlil se.