S fotbalem začínal v žákovských letech již v roce 1937. V mládežnických celcích byl každoročně nejlepším klubovým střelcem. Na podzim 1942 jako šestnáctiletý nastoupil poprvé za A mužstvo dospělých a velkou měrou se zasloužil o výhru 5:2 proti Hostomicím. Od té doby se začlenil trvale do základní jedenáctky. O tři roky později vytvořil společně s plzeňským ligovým kanonýrem Antonínem Hájkem, nezapomenutelnou útočnou dvojici, která většinou rozhodovala o výsledcích zápasů. Například v prestižním podbrdském derby s SK Dobříš se tito dva borci postarali o všechny góly, v jednoznačném duelu proti odvěkému rivalu, kterému při výsledku 8:0 oba vstřelili po čtyřech gólech. Výjimečný kanonýr Hájek po dvou letech odešel a mladík Tůma byl přeškolen na středního obránce při tehdejším systému 3-2-5.

S přibývajícími roky se stával Jiří Tůma pojmem příbramské kopané. V padesátých letech se hrával v Příbrami nejlepší fotbal, vždy na Spartaku. Byl po řadu let klíčovým hráčem mužstva. Na jeho trestné kopy téměř od půlky hřiště, dodnes vzpomíná mnoho zbylých pamětníků. V letech 1956-60 pod vedením trenérů Františka Hampejse, poté legendárního Pepi Bicana a po něm převzal trenérskou taktovku další výjimečný střelec Oldřich Nejedlý (v roce 1934 nejlepší střelec na mistrovství světa v Itálii).

Jen nevraživost ve městě zabránila v té době postupu do divize. Nejlepší fotbalisté z mužstva Spartaku byli různými opatřeními (neblahá padesátá léta) převedeni na Litavku, kde se budoval v okresním přeboru tým, který v dalších letech kraloval a dosud ve městě kraluje. Tehdy mužstvo Spartaku tvořili tito fotbalisté Dvořák, Drenko, Tůma, Havelka, Kupka, Špidla, Pácalt, Zámečník, Kvapil, Bartoš, Žemlička, Podšer, Přibyl, Petřík, Hofman.

Jiří Tůma byl plných 21 let oporou A týmu. V roce 1963 přešel ještě vypomoci na tři roky B mužstvu a svou hráčskou kariéru ukončil opět jako útočník.

Při své výkonnosti měl bezesporu několik nabídek od klubů z vyšších soutěží, ale nenechal se nikdy zlákat a byl vždy velkým klubistou.

V roce 1951 ve svých 25 letech začal vykonávat náročnou funkci sekretáře, kterou dělal až do roku 1987.

Byl vždy zarputilým, poctivým fotbalistou a vzorem dalším nastupujícím generacím. Ještě v loňském roce pravidelně navštěvoval každý mistrovský zápas. Letos mu již zdravotní stav tuto účast nedovoloval. Symbolicky zemřel 27. prosince v odpoledních hodinách, když zasedali ve spartakovské hospůdce spartakovští veteráni. Na tento každoroční vánoční tradiční sraz veteránů po několik let docházel. Na jeho počest uctili jeho následovníci tuto neblahou zvěst minutou ticha. Čest jeho památce!

AUTOR: Josef Bacík