Kde začala vaše fotbalová kariéra?
V žákovském věku jsem hrál za Sokol Roštín a Sokol Zdounky na Kroměřížsku. Poté jsem v 15 letech přestoupil do Sokola Halenkovice, hrající krajskou dorosteneckou soutěž na Zlínsku. V 19 letech mě povolali sloužit vlasti do Prahy, kde jsem na 2 roky svou fotbalovou kariéru přerušil.

Jak se stane, že se hráč ze Zlínska objeví na Příbramsku?
Jak už to v životě bývá, za vším se má hledat žena. Tu jsem si našel v Drahlíně, kde mě místní Sokol naverboval a odchytal jsem za něj osm sezon. Pak už jsem nějak vnitřně cítil, že potřebuji změnu a shodou okolností v Obecnici projevili zájem, z čehož vzniklo mé angažmá ve Slavoji Obecnice, kde hraji třetím rokem.

Byl jste vždy pouze gólman?
Ne, nebyl. Ortodoxní brankář se ze mě stal ve 13 letech. Nějak jsem časem zjistil, že je to snad jediný post, kde mohu svému týmu pomoci (smích).

Překvapuje vás letošní postavení Obecnice na předních příčkách tabulky? Loni jste málem sestoupili…
Musím říct, že jsem to tak trošku čekal. Z hostování se nám vrátili dva důležití hráči Luboš Kortán a Zdeněk Kozák. V neposlední řadě je cítit práce našeho trenéra Jardy Jecha, který má s námi obrovskou trpělivost.

Co ještě stojí za tím, že se vám letos daří?
Jak už jsem řekl, je vidět, že se nám vrátili důležití hráči, kteří zkvalitnili naši hru. Jsou mančafty, které dávají hodně branek, což my, bohužel, nejsme. Naší devízou je obranná hra. Dostáváme relativně málo branek, což je zásluha naší obranné čtveřice, která hraje téměř pořád ve stejném složení. V minulé sezoně tomu tak nebylo. Nicméně jsme na samém začátku sezony a kdo ví, co se stane, až se nám přestane výsledkově dařit. Nemyslím si, že soupeře válcujeme naši kvalitní hrou, je to spíše o bojovnosti.

Máte ještě ambice zkusit nějaké nové angažmá, třeba ve vyšší soutěži?
Nikdy neříkej nikdy, ale nemám v úmyslu se z Obecnice kamkoliv přesunout. V Obecnici jsem členem výboru a nějak vnitřně cítím, že zde mám své úkoly i mimo trávník.

Kromě chytání se věnujete i trénování nejmenších fotbalistů. Jak jste se k této činnosti dostal?
Čistě náhodou… V minulé sezoně v Obecnici založili družstvo starších žáků, kam se přesunuli trenéři přípravek a u našich nejmladších nadějí zůstal jen jeden trenér, kterému jsem slíbil pomoc. Dnes vím, že to bylo mé nejlepší fotbalové rozhodnutí v životě. Snažím se kluky učit základním hodnotám nejen na hřišti, ale také v životě a nezkutečně mě tato práce nabíjí.