Kde vás nyní mohou fotbaloví fanoušci vidět? Trénujete někoho?
Netrénuji. Po šestatřiceti letech jsem poprvé bez fotbalu. Užívám si rodiny, malého synka a zkouším rozjet svou firmu.

Měl jste nějaké nabídky k trénování?
Neměl. Žádná nepřišla. Na Spartaku jsem skončil tři týdny před začátkem jara, to nikde neměli potřebu shánět nového trenéra.

Proč jste vlastně po dvou letech u A-týmu svou činnost ukončil?
Byly tam určité neshody s panem Králíčkem. Nakupilo se to a já si řekl, že dál už to nejde. Rezignoval jsem na to, abych neustále obhajoval svou práci. To bych si za chvíli sám sebe přestal vážit.

Teď, s odstupem času, mrzí vás odchod ze Spartaku?
Ano, mrzí. Myslím, že s hráči jsem vycházel dobře. Povedlo se nám dát kabinu dohromady. Když jsme občas měli nějaké neshody, vyříkali jsme si to a šli dál. Pak do toho ale přišla nesrovnalost okolo prémií hráčům, s čím následovala další vlna nechuti několika hráčů pokračovat na Spartaku. A když jsem vyzval Vláďu, aby si s hráči sedl a promluvil, odletěl se potápět…

Vypadá to, že s vedením klubu jste se nerozešel v dobrém…
Bohužel, bylo to tak. Jak už jsem říkal, nakupilo se to dohromady a všechno jsem Vláďovi řekl. Nelíbilo se mi, že se místo shánění hráčů v přípravném období jezdí potápět. Chápu, že ho to baví, ale můj názor je, že klub jako Spartak potřebuje někoho, kdo dělá fotbal tady a teď. Všude okolo byli volní hráči a ze Spartaku je nikdo neoslovoval. Přitom všichni dlouhodobě mluvíme o tom, že Spartak potřebuje kvalitního hráče dopředu, aby se útočná hra zkvalitnila a mladí se měli od koho učit. Také se mi nelíbilo, že při poháru starosty jsme byli jediní, kdo neměl propozice, že co je napsáno, má se dodržet a jiné věci. I když je mi jasné, že nemusím ve všem mít pravdu, já sám se snažil dělat vše jak nejlépe jsem uměl a hlavně poctivě.

Na konci minulého týdne se na webových stránkách Spartaku objevila zpráva, že jste nevrátil věci, které jste měl při trénování k užívání. Je to tak?
Ano, je to tak. Samozřejmě tam ale chybí to podstatné. Nerad to řeším přes noviny, ale je to pro mě vlastně v tuto chvíli jediná možnost, jak se obhájit, protože na stránky Spartaku už psát nemohu. Pan Králíček mě vyzývá k vrácení věcí stylem, že mi napíše sms zprávu, kdy mám přijet a věci vrátit. Já ale mám své povinnosti a nemusím mít zrovna čas v tu chvíli, kdy chce on. Další věc je, že nemám doplaceno vše, na čem jsme se domluvili. Na dořešení všeho potřebného jsem se domlouval s Karlem Dostálkem, ale v uvedené dny se už neozval. Ty věci mi k ničemu nejsou, oblečení je mi stejně malé, protože mám teď dlouhodobě problém se zády a trochu jsem přibral.

Opusťme vaše působení ve Spartaku a podívejme se dál. Budete dál trénovat?
Jak už jsem řekl, v tuto chvíli nemám žádnou nabídku a užívám si rodiny. Ale na trénování jsem nezanevřel. Když se něco naskytne, budu zvažovat. Určitě nebudu sám obvolávat kluby a nabízet svou práci. Trošku jsem si také hrál s myšlenkou, že bych šel k mládeži. Když jsem nedávno na Spartaku viděl turnaj přípravek nebo mladších žáků, byla to paráda vidět ty děti, jak dávají do hry srdce a radují se z každého gólu. Třeba si počkám na toho svého prcka a budu trénovat jeho. Malému je teď třináct měsíců. Od deseti měsíců běhá, kope do míče a křičí gól. Táta a máma ještě pořádně říct neumí, ale tohle už jo.