První polovina roku se stala pro celou republiku historickou legendou. Nadějné pražské jaro vyburcovalo občany z dlouholeté letargie. Tato euforie se promítla i do fotbalu a velký zájem příznivců o dění ve fotbale tomu nasvědčoval.

V té době ve Spartaku ve všech kategoriích působili kvalitní hráči, takže budoucnost klubové kopané se rýsovala velice nadějně. Leč všechny naděje brzy opadly. Optimistickou náladu ve společnosti i ve fotbale definitivně pohřbily sovětské tanky a v době tzv. normalizace odcházeli ze Spartaku kvalitní fotbalisté: Lžičař, Žemlík, Šach a mnozí další do bohatších klubů.

Událostí číslo jedna bylo vítězné tažení dorostu v lize, kde dokonce několik kol před koncem vedli svěřenci trenéra Evalda Klenovského tabulku. Z jejich úspěšného kádru byl Jirka Šach nominován do reprezentačního družstva ČSSR. Zúčastnil se i mistrovství Evropy ve Francii. Tam sehrál všechna utkání a přispěl svým dílem ke konečnému vítězství ve finále. Jako jediný ze Spartakovců se tedy může chlubit titulem mistra Evropy.

Dorost Spartaku nakonec zůstal jen těsně za vrcholem. Obsadil v dorostenecké lize 2. místo za Duklou Praha o pouhý jeden bod. Pouze nedostatek větších fotbalových zkušeností v duelu s Duklou Praha připravil chlapce o triumf nebývalý, první místo a účast ve finále ČSSR.

Návštěvy na mistrovské zápasy dorostenců o nedělních dopoledních se pohybovaly okolo dvou tisíc diváků. Kromě hráčů zaslouží ocenění i trenéři – Josef Rada a Jan Hemmer, kteří v lize již nemohli trénovat, protože jim chyběla potřebná licence, což bylo v totalitních dobách nepřekonatelnou překážkou.

Vedoucím úspěšného dorosteneckého družstva byl Rudolf Pitner. Historicky nejlepší spartakovský dorost se rozloučil se sezonou v utkání se zahraničním soupeřem. I v tomto utkání slavil úspěch, porazil Křídla Sovětů 3:1.

Tento dorost se začal tvořit v roce 1966. Ke starším dorostencům, kterými byli: Nečas, Kocanda, Chyba, Štefan začali přicházet ze žáků výrazné talenty: Šlehofer, Lžičař, Müller, Jurdák, Fürst, Vobrouček, Hájek, Kareš, Šrain, Šach, Zb. Burda. Družstvo bylo vedeno trenérem J. Pechem. V dalším roce přišli k nadějnému celku trenéři Rada s Hemmerem. Toto nové vedení dokázalo s kluky dělat divy a výsledky se začaly dostavovat. Celek byl doplněn o další hráče. Přišel rychlý Žemlík, Svátek, brankář Cimbaloš a Vošahlík.

Družstvo s přehledem vyhrálo krajský přebor a v roce 1967 postoupilo do dorostenecké ligy. V té byl tento celek doplněn ještě o obránce Pince z Kovohutí, Žáčka z Milína a záložníka Krákoru z Dobříše. Bohužel se nepodařilo dotáhnout přestup Čendy Slepičky ze sousedního Baníku.

Z tohoto kádru byli tři nejlepší hráči Jiří Šach, Václav Šlehofer a Miroslav Lžičař stálými reprezentanty krajských výběrů a Šach byl dokonce i reprezentantem ČSSR. Škoda, že dorosteneckou ligu již nemohl hrát z věkových důvodů vynikající střelec Šlehofer. S jeho přítomností by se příbramský dorost s největší pravděpodobností před Duklu Praha dostal.

Nejlepšími střelci dorostu v roce 1968 byli: Žemlík 31 gólů, Lžičař 14 a Kareš 12.

Vraťme se k mužstvu dospělých. V průběhu roku 1968 sehrálo 51 zápasů, z toho 26 mistrovských. Nejvíce zápasů odehráli Šlehofer 48, Bejček 47 a Kyttler 44. Kanonýrem se stal Šlehofer, který vstřelil 23 branek, Soucha jich dal 11, Hulínek, Mašek a Lžičař 8.

O letní přestávce nahradil na trenérském postu Jiřího Tůmu trenér František Čurda z Českých Budějovic. V roce 1968 docházelo i k častým hráčským odchodům. V lednu odešel do Milína dlouholetý gólman Václav Dvořák a v červenci jej do stejného klubu následoval další gólman Stropnický. Do Králova Dvora se vrátil útočník Šebek a Elefant odešel do pražské Libně. Nejcitelnější ztrátou však byl odchod talentovaného Lžičaře do divizního Baníku Příbram. V říjnu odešli na vojnu Müller a Zb. Burda. Z vojny se naopak vrátil Kocanda, který se stal oporou zadních řad.

Těsně před srpnovou okupací se uskutečnil zdařilý zájezd kombinovaného mužstva dospělých na Chomutovsko do Strupčic, rodiště předsedy Antonína Hudíka. Mužstvo na zájezdu vedl Josef Hadraba, který po jarní části pověsil kopačky a začal se věnovat trenérské činnosti v B mužstvu dospělých.

Co se dále událo v roce 1968? Do podzimní části krajského přeboru nenastoupil již tradiční účastník Baník Příbram, který už hrál i za pomoci Spartakovců Brenninga, Škváry a Lžičaře divizi. Odpadla tak populární derby, která se hrávala za velkého diváckého zájmu.

Měla však následovníka. Stalo se jím mužstvo Dukly Příbram, které již v uplynulém roce přešlo z Dukly Mladé do Příbrami a své domácí zápasy hrávalo právě na Spartaku. Za zmínku podzimní části stojí i výhra nad RZ Dobříš 2:0. Deset let se to hráčům nepodařilo. To však na Dobříši již řešili generační problém. Postupně odcházely takové osobnosti jakými bezesporu byli Josef Vitásek, Kamil Soukup a další.

(pokračování za týden)

JOSEF BACÍK