V minulé části jsem popisoval fotbalová léta 1985/86, takže seriál se neúprosně blíží ke konci a ještě v tomto měsíci se s ním na stránkách Příbramského deníku rozloučíme.
Škoda, že se nedochovalo více písemností, které by ještě více přiblížily osudy lidí spjatých s horymíráckým fotbalem. Možná, že tyto materiály ještě existují, ale zřejmě se s nimi dotyční nechtějí rozloučit, nostalgická vzpomínka na mládí je silnější. V některých částech, z výše uvedených důvodů, přece jen občas došlo k některým nepřesnostem, za což se čtenářům a pamětníkům omlouvám.
Ale vraťme se znovu do nedaleké historie, a to do let 1986 až 1988, kdy se podvakráte fotbalisté tehdejšího Spartaku pokoušeli o postup.
Na podzim 1986 odešel další hráč na Litavku. Byl jím výborný levák Zdeněk Staroba. Ze spartakovských fotbalistů se na Litavce mohla postavit např. tato jedenáctka: Bodnár - Pihávek, Drahokoupil, Brenning, Staroba - Šach, Škvára, Csaplár – Pazdera, Lžičař, Šlehofer. Kromě Staroby hráčský kádr kvůli vojně opustili ještě gólman Kovalčík a stoper Šafanda.
Márovi svěřenci nastoupili do nového soutěžního ročníku krajské soutěže s odhodláním vybojovat alespoň druhé místo tabulky, které by zaručovalo postup. O tom, že se postup nekonal, rozhodlo střetnutí na Litavce, kde rezerva TJ UD Příbram nehorázným způsobem přenechala body Letům. Postup unikl Spartakovcům o jediný bod právě za postupujícími TJ UD B a Sokol Lety. Kdyby vládla fotbalová spravedlnost, musely by postupující celky být ze soutěže vyloučeny.
Nejvíce mistrovských zápasů na jaře 1987 odehráli: Klopot, Weisheitel, R. Straka 13, Cimbaloš, Smrčka, Ščevík, Kymla, Junek 12, Matějka, Mišun 11, Carda 9, Kotrbatý a Hotový 8. Nejlepším střelcem byl Weisheitel, který dal 9 gólů.
Do ročníku 1987/88 se vrátil na Spartak gólman Bodnár z divizního Milevska. Na vojnu naopak odešel nadějný špílmachr Petr Kotrbatý. Jinak se výboru podařilo udržet mladý celek pohromadě, což v tomto ročníku přineslo své ovoce. Stabilizovaný tým vstoupil do soutěže zcela suverénně a po pěti zápasech vedl tabulku. Ale jak si již skalní fanoušci zvykli, rozjezd byl vždy výborný, ale v průběhu podzimu následoval obvyklý útlum, pramenící z psychické lability některých mladíků a také z častých zranění klíčových hráčů, která si přinášela z malé kopané.
Přesto podzimní 3. místo při zisku 18 bodů a skóre 26:10 nevěštilo pro jaro nic špatného.
Během zimní přestávky se kolektiv ještě více semkl. Hráči se zúčastnili zimního turnaje v Milíně, kde skončili v silné konkurenci na 3. místě. Velkým oslabením byl odchod kapitána Ščevíka do Milína, za něhož z tohoto klubu přišel Bolina, ale ten velkou část jara promarodil. Jarní část začali hráči doma s posilujícími se Dublovicemi. Přesvědčivá výhra je posadila do sedla a mistrovské zápasy se jim dařily. Nepropadli panice ani v rozhodujícím se zápase s Rožmitálem, který porazili 4:0. V krajské soutěži zvítězili s náskokem šesti bodů právě před Rožmitálem.
Mužstvo se tehdy opíralo o výborné výkony gólmana Bodnára, dobře hráli i Mišun, Šafanda, R. Straka, Hotový. V útoku se dařilo Junkovi a Weisheitelovi. V obraně se spolehlivými výkony prezentoval dorostenec Makovec. O postup se dále zasloužili: náhradní brankář Strebelli, Carda, Hájek, Šorna, Klopot, Kymla, Kuba, Matějka, Švihla, Smrčka, Šmucler, Ureš, Bakoš, Bolina. V realizačním týmu dobře spolupracovali s trenérem vedoucí mužstva Petr Vorel a Jiří Pech.
V roce 1988 se konečně podařilo fotbalistům pod vedením zřejmě nejúspěšnějšího trenéra spartakovské historie Josefa Máry postoupit do nově organizované I. A třídy.
V červencovém přestupním termínu bylo mužstvo vydatně posíleno o zkušeného Josefa Rychlého, který se vrátil téměř po dvaceti letech. Přišel z mužstva národní ligy TJ UD Příbram, kde odehrál výborných 12 fotbalových let. Dva roky hrál na vojně v Dukle Tábor, krátce i v Milíně. V dorosteneckých letech reprezentoval ČSSR.
V přípravném období porazili Spartakovci divizní celky Hořovic a Dobříše, a tím napověděli, že na vyšší soutěž rozhodně mají. Podzimní část hráči úspěšně zvládli a 5. místo bylo solidním výsledkem. Mužstvo s výborně hrajícím 33letým Rychlým, kterého vhodně doplňovali Šafanda, Mišun, R. Straka a střelec Weisheitel, předvádělo divákům líbivou kopanou. Hráči dokázali porazit vedoucí Vraňany 4:2, dále zvítězili nad Švermovem, Mělníkem a dokázali si poradit i s nevyzpytatelnými Lety a Berounem. Přitom prakticky po celý průběh podzimu nebyl k dispozici zraněný brankář Bodnár, kterého spolehlivě nahradil Kovalčík.
Odměnou hráčům za postup zajistil výbor v rámci družebních vztahů atraktivní zájezd do francouzského Villeruptu.
Tento zájezd zařídil Městský úřad Příbram, který měl s tímto městem dlouholeté přátelské vztahy. Francouzi se nejdříve představili v srpnu v Příbrami, kde prohráli na Spartaku 1:6. Doma se však chtěli plně revanšovat a připravili pro Spartak kvalitní soupeře. Příbramští fotbalisté na zájezdu sehráli tři zápasy, které vesměs těsně prohráli. S výběrem kraje Lolengville 1:2, s juniory FC Nancy 0:1 a s posíleným Villeruptem 2:3. I přes porážky zanechali v družebním městě dobrý dojem. Zájezd přinesl mnoho zážitků, poznatků a uzavřených přátelství, která bohužel v dalších letech skončila.
V závěru tohoto dílu mi dovolte vzpomínku na vynikajícího fotbalového útočníka Jaromíra Bartoše, který minulou sobotu v 78 letech zemřel. Svými výkony v dresech Baníku a Spartaku Příbram se nesmazatelně zapsal u fanoušků obou příbramských klubů. K jeho přednostem patřila rychlost, průbojnost a především střelecká pohotovost. Řadu let byl nejlepším střelcem obou příbramských týmů. Tehdy chodilo na zápasy více než 2000 diváků a populární Kulda Bartoš byl miláčkem bariér. Na Spartak Příbram přišel z Baníku v roce 1957 a hrál zde do roku 1960, kdy se vrátil zpět do Baníku, kde pomáhal vykopat divizi, kterou poté i s úspěchem hrával. Na Spartak se opětovně vrátil ze svého mateřského Bohutína v roce 1965 a svými zkušenostmi vydatně pomáhal omlazenému mužstvu v krajském přeboru. Ve své bohaté kariéře hrál pod vedením slavných československých internacionálů, kterými bezesporu byli: Štefan Čambal v Baníku a na Spartaku František Hampejs, Josef Bican a Olda Nejedlý.
Čest jeho památce !
(pokračování za týden)
JOSEF BACÍK
