Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Na domácí půdě porazili jejich svěřenci Chocerady 4:0, když Juračka dal dvě branky a Havrlík s Kolářem po jedné. Další zápas doma opět vyšel, tentokrát odešla pokořena Jesenice 3:1, branky: Juračka, Havrlík a Kubát. Ve Vrchotových Janovicích domácím šlo o záchranu, a tak jim vehementně vypomáhal rozhodčí Kadrnožka. Ten dělal co mohl, aby domácí uhráli alespoň remízu, což se jim za jeho vydatné pomoci vydařilo.

Další zápas z kategorie záchranářských prací se odehrál na domácí škváře se Štěchovicemi. Ty musely vyhrát, což se jim také podařilo. V Březnici se však žádná výpomoc od hráčů Spartaku nekonala. Gól Juračky znamenal výhru a pád Březnice do okresu. V dalším okresním derby oplatili Rožmitálští domácím porážku z podzimu a vyhráli na Spartaku překvapivě 3:1. Poslední utkání soutěžního ročníku se odehrálo v Nespekách, kde hráči podlehli 0:2.

I přes tuto prohru skončil Spartak na druhém místě za Měchenicemi. Sestoupily Březnice, Vrch. Janovice a Petrovice.

Fotbalový podzim 1996 se hrál již pod staronovým názvem SK Horymír Příbram. Výbor fotbalového klubu se rozešel v dobrém s činovníky tělovýchovné jednoty Spartak Příbram, konkrétně s předsedou K. Eliášem, ing. Zd. Vojířem, J. Endrstem, L. Ližanovou a K. Váchou. Po 45 letech skončila oboustranně prospěšná vzájemná spolupráce. SK Horymír tak dostal možnost navázat na bohatou tradici z předválečných let. Cílem výboru bylo vrátit fotbal zpět na bývalé pozice.

A-mužstvo, hrající stále I.B třídu, tedy soutěž, se kterou se nelze nijak chlubit, nastoupilo do soutěžního ročníku 1996/97 s cílem tuto soutěž vykopat. Na trenérském postu vystřídal zaskakující trenérskou dvojici Mára – Mišun navrátilec Luboš Pružina. Ten přišel z divizní Vlašimi, předtím působil v roli asistenta v druholigovém FC Příbram. Podařilo se realizovat přestupy nebo hostování zkušených i mladých fotbalistů – přišli: Jonák z Petrovic, Cingel a Lantora z FC Příbram, Kalouš z Radnic (dříve Milín), Mácha z Březnice, gólman Halaš z Jesenice, St. Vokurka z Pičína. Z vojny se vrátil Sýkora a z hostování ve Vraňanech Mak. Dále z dorostu přešli Werner a R. Vokurka. Naopak hostování skončilo Čížkovi a Stočesovi. Citelným oslabením byl odchod špílamachra Kotrbatého do Milína.

Čekalo se, že příchod nových hráčů hru oživí a že bude na jednotlivých místech větší konkurence, která přinese i zkvalitnění hry.

V letní přípravě se trenér Pružina snažil připravit své svěřence co nejlépe. Premiéra na domácím hřišti však vůbec nevyšla. Prohrálo se 0:1 s celkem Chocerad. Na úvodní zápas se přišlo podívat 200 diváků. Po slavnostním úvodu, kdy byl proveden čestný výkop legendami Horymíru – Jiřím Tůmou a Emanem Míkou. Tedy fotbalisty, kteří odehráli v dresech Horymíru a Spartaku stovky zápasů, sehráli jejich následovníci dobře první poločas. Po neproměnění vyložených příležitostí se ve druhé půli již jenom trápili. Ve druhém kole v Jesenici se snažili napravit reputaci, ale znovu se jim střelecky nevedlo a prohráli 1:3.

Proto byl v týdnu narychlo povolán na měsíční hostování březnický střelec Tichý. Nastoupil doma proti Teplýšovicím a podílel se i na zlepšené hře útoku. Tentokrát pro změnu zase vyhořela obrana a utkání skočilo divokou plichtou 4:4. Branky vstřelili: Mak, Jonák, Míka a Tichý.

Kdo čekal, že hráči se vzpamatují doma proti Rožmitálu, byl trpce zklamán. Prohrálo se 1:2, branku vstřelil Juračka. Tato prohra měla za následek poslední post v tabulce, takže předsoutěžní optimismus velice rychle vyprchal. Navíc v tomto zápase se nechal vyprovokovat Jonák, který měl v mužstvu plnit úlohu klíčového hráče a dostal distanc na tři zápasy. Lepší fotbal zahráli Pružinovi svěřenci v Letech, kde uhráli remízu 1:1, branku dal Kalouš.

První výhry se hráči Horymíru dočkali až doma proti Hostomicím, kdy góly Míky, Tichého a Lantory zvítězili 3:2. V dalším kole v Bílkovicích však opětovně zklamali. Prohráli tam s posledním celkem tabulky 2:3. Přístup většiny hostujících hráčů k tomuto utkání byl tou poslední kapkou pro trenéra Pružinu, který po tomto zápase skončil.

Tak, jak to již na Spartaku či Horymíru bývá, v nouzi nejvyšší se vždy sáhne, kam jinam, než po Pepovi Márovi. Tento trenér do nepohody měl impozantní vstup. Doma s Nespeky se mu - převážně jeho odchovanci - odvděčili tím nejlepším způsobem a rozstříleli soupeře z Posázaví 7:1. Tři branky dal Juračka, dvě Havrlík a po jedné Jonák s Pravdou. Do tohoto zápasu již nemohl nastoupit Tichý, jemuž skončilo hostování, do Bohutína odešel Mak a pro nemoc nemohli nastoupit Kareš s Cingelem, na vojnu odešel Szabó a to ještě chyběl gólman Bodnár, jehož nahradil Halaš. I bez této šestice hráčů předvedli hráči dlouho nevídaný výkon. Namlsáni tímto výsledkem odjeli do Jílového, kde podlehli 2:4 (Míka, Solnička). Více se čekalo doma s průměrnou Hvozdnicí. Docílená remíza byla spíše ztrátou, branku dal Šimků. Nepotěšila ani prohra v Novém Kníně 0:1.

Diváky konečně potěšil Juračka, který na domácím hřišti Chotýšanům vstřelil čtyři branky. Dobrou střeleckou formu předvedl i ve Štěchovicích, kde se dvěma góly postaral o remízu 2:2. Podzimní 12. místo a zisk pouhých 13 bodů bylo smutnou náplastí na předsezonní postupové ambice.

Na začátku roku 1997 nastaly změny ve výboru. Dosavadního předsedu Josefa Vitáska, který rezignoval z důvodu pracovního vytížení v podnikatelské firmě, jsem vystřídal já. Zvažoval jsem, zda mám funkci předsedy přijmout, když jsem se před lety zapřísahal, že už nikdy nic podobného nevezmu.

Dělal jsem předsedu TJ Uranové doly Příbram v národní lize po dobu osmi let, takže jsem dobře věděl, co tato funkce obnáší. Ale protože nikdo jiný nebyl ochoten funkci převzít, nechal jsem se přesvědčit a vzal předsedování s tím, že jakmile se podaří někoho vhodného najít a přesvědčit, okamžitě skončím.

Nakonec jsem dělal předsedu jeden a půl roku. Nic světoborného se mi nepodařilo za tuto dobu vykonat, ale také si myslím, že jsem toho zas tolik nepokazil. Dva sliby, které jsem při stoletém výročí založení klubu svým předchůdcům přislíbil, jsem splnil. První můj slib byl, že se pokusím převést fotbal na samosprávný právní subjekt SK Horymír. Splnil jsem i druhý slib, že vydám knihu o fotbalové historii pátého nejstaršího klubu v Čechách.

Výbor fotbalového klubu pracoval pod mým vedením v tomto složení – místopředseda: Václav Majer, hospodář: Zdeněk Nekl, sekretář: Jiří Pech, propagace: ing. Jan Schořovský, trenérská komise: Josef Mára, komise mládeže: Josef Rychlý a členové výboru: ing. Miroslav
Šmíd, Josef Fous, Vladimír Melichar a Zdeněk Carboch.

(pokračování za týden)

JOSEF BACÍK