Na předměstí Norimberku A mužstvo zvítězilo 6:3 a úspěšná byla i starší garnitura, která zvítězila 4:1. Tento po fotbalové a společenské stránce úspěšný zájezd zajišťoval a plně sponzoroval podnikatel Tomáš Rožkota, který byl o čtyři měsíce později se svým společníkem brutálně zavražděn. Tento záhadný případ nebyl dosud vyšetřen.

Spartakovští výboři se stále trápili nad zavlažováním travnaté plochy. Léta se mluvilo o vybudování studny, ale letité problémy s vodou trvaly, spíš stále více narůstaly. Vodou se muselo šetřit, a to kvalitě travnaté hrací plochy nepřispívalo.

V hráčském kádru došlo k podstatným změnám. Následovala invaze hráčů z FC Portal (následovník TJ UD Příbram) odkud přišli: Mazour, Rýgl, Mařík, Zwettler, Slavík, Polák a dorostenci M. Kareš, Štětina, Šimků, Poledník a Mašek. Z vojny se vrátili Mulač s Matějkou. Odešli pouze Šmucler do Rosovic a Čebiš do Krásné Hory, kam jej následoval hned po nevydařeném mistráku Ondračka. Zdálo se, že trenér Škvára bude mít k dispozici dostatek hráčů, a to i po stránce kvality. Věřilo se, že konečně bude z čeho vybírat, a že se utvoří dobrý mančaft.

Hned první zápas tento optimismus přibrzdil. Prohrálo se doma s Velkou Dobrou 0:1. Spartakovci měli velkou převahu, ale hráli příliš zakřiknutě. Hosté dali jediný gól z neuvěřitelné dálky. To kopal trestný kop exligový hráč Kladna a Teplic Bubeník, gólman Štich při něm uklouzl a míč skončil v síti. Drtivý tlak v závěru zápasu branku nepřinesl, navíc Ondračka ležérně zahodil penaltu. Vše si hráči vynahradili v Mělníku, kde třemi brankami Mazoura zvítězili 3:2.

Úspěšného střelce trenér Škvára doma proti Hořovicím postavil na kraj obrany a prohrálo se 0:2. O dvě branky se prohrálo i v Újezdě a začaly kontraverze s hráči. Talentovaný Mulač se dostavoval k zápasům dle chuti, což lze říci i o dalším talentu Juračkovi. Hráči z Portalu do kolektivu nezapadli, a tak výsledky byly čím dál horší. Katastrofální výkon předvedli doma proti ČL Beroun, kdy podlehli 1:6. Tak potupnou prohru na domácí půdě žádný z pamětníků nazažil. K utkání se nedostavil brankář Štich, když nebyl uvolněn z kasáren. Musel chytat Štětka z B–mužstva, který za slabou obranou často zmatkoval.

Částečné zlepšení nastalo ve Štěchovicích, kde hráči uhráli plichtu 1:1. To už nastoupil i Juračka, který přestal trucovat. Přesvědčivá výhra doma s Novo Kladnem 4:1 dávala tušit, že mužstvo je z nejhoršího venku. V dalším zápase na Slovanu Kladno podali hráči dobrý výkon a zvlášť dobře si rozuměla útočná dvojice Juračka – Mulač. O porážce 1:2 rozhodla branka z ofsajdu.

V dalším kole na Spartaku hrály vedoucí Nučice a vyhrály 1:0. Dle slov trenéra Škváry bylo utkání „cinknuté“. Prý se nechali někteří hráči Spartaku funkcionáři Nučic ovlivnit. Jak to bývá, nic se nedokázalo a jelo se dál ve starých kolejích. V dalším zápase doma se vyhrálo nad Mlékojedy 3:1 a cenná byla i bezbranková plichta v Novém Strašecí. Doma si poradili hráči s poslední Odolenou Vodou 3:0. K poslednímu zápasu podzimu odjeli Spartakovci do Ovčár, kde utrpěli porážku 0:4 za velkého přispění rozhodčího Adamce, který pískal nehorázným způsobem.

Konečné 12. místo se ziskem pouhých 10 bodů svědčilo o mnohém. Především o velké fluktuaci hráčů, která zapříčiňovala časté měnění sestavy. Vždyť na podzim se vystřídalo celkem 29 fotbalistů. Například pro utkání v N. Strašecí bylo k dispozici pouhých 9 hráčů a v základní sestavě museli nastoupit 14letý Kolář a 16letý Mak. Přestávaly hrát bývalé opory Junek s Lovašem a v průběhu podzimu odešli Cajthaml do Narysova a Matějka do Kovohutí.

Zimní soustředění v Kašperských Horách mělo přispět k tomu, aby se nesourodý hráčský kádr dal dohromady. Soustředění se již nezúčastnil nevyzpytatelný Mulač, který se navrátil do rodné Kosové Hory. Z FC Portal přišli hráči na klíčové posty – gólman Hanusek a stoper Bernát. První zápas jara byl vcelku vyrovnaný, ale v závěru došlo ke dvěma školáckým chybám a prohrálo se 0:2. Smolná byla i domácí remíza s Újezdem. Před utkáním došlo k extempore mezi trenérem Škvárou a hráčem Mazourem. Jmenovaný fotbalista se odmítl svléci do náhradního dresu. Doslova prohlásil, že když nemá místo v základní sestavě tohoto ansáblu, raději hrát vůbec nebude a skončí s fotbalem. Novou posilou byl v tomto zápase Jirka Jonák, který přišel od Litavky, kde hrál od 18 let národní ligu. Čekaly se od něj zázraky, ale svůj obrovský talent nedokázal zúročit.

V dalším kole v Berouně pískal opět rozhodčí Adamec vše pro domácí a prohrálo se brankou těsně před koncem 0:1. Povinná domácí výhra nad slaboučkými Štěchovicemi 5:2 přeci jen naznačovala, že o záchranu Spartakovci budou zdatně bojovat. Jenže další vrásky přidělala porážka 0:3 na Novo Kladno, kde museli základní sestavu doplnit tři dorostenci, kteří měli v nohách dopolední utkání. Potřebná byla výhra doma nad Slovanem Kladno 2:1 a jelo se do Nučic. Vedoucí celek neponechal nic náhodě a získal dva potřebné body k postupu.

Prohra v Mlékojedech 1:2 pasovala Spartak již do sestupových vod. I zde řádil rozhodčí, který uznal branku, která vlastně nebyla. Obránce Staněk vykopával míč z branky, ale před čarou, a k překvapení i domácích diváků gól uznal. Remíza doma s N. Strašecím 3:3 pro boj o záchranu byla málo. V dalším kole velice slabý výkon v Odolené Vodě, kterou v té době trénoval v Příbrami známý „Manda“ Linhart a prohra 1:3 byla dalším hřebíčkem do sestupové rakve. Domácí bezbranková plichta s Ovčáry hráče podržela na posledním místě tabulky. O všem rozhodla hanebná prohra ve Velké Dobré 1:7. Poslední zápas doma s Mělníkem na sestupu nemohl již nic změnit a tak výhra 5:4 byla dobrá pouze pro statistické údaje. Zisk jen 19 bodů znamenal poslední místo a pád do I. B třídy.

Skončila dvouletá epizoda trenérského účinkování Josefa Škváry, který byl přístupem hráčů k tréninkům a zápasům rozčarován. Přístup hráčů a neobjektivní výkony rozhodčích v některých zápasech přispěly k tomu, že Spartak v soutěži neuspěl. Přesto od dvouleté mise zkušeného trenéra Škváry se čekalo daleko více. Prostě, jak říkával legendární trenér Tomáš Pospíchal: „ fotbal nemá logiku“. To se v těchto dvou letech plně projevilo.

(pokračování za týden)

JOSEF BACÍK