Více než šest let kopal ligu za Příbram, poté strávil srovnatelně dlouhou dobu v českobudějovickém Dynamu. Po definitivním odchodu z jihu Čech ale Michal Klesa mění adresu po pouhém půlroce. „Dostal jsem finančně zajímavější nabídku,“ zdůvodňuje pětatřicetiletý záložník na rovinu, proč se z třetiligového Vyšehradu stěhuje do divizních Zbuzan. Jak prozradil v rozhovoru po prvním přípravném utkání v novém dresu, nebyly peníze rozhodně jediným aspektem.

Předpokládám správně, že roli hrála také osoba trenéra Zbuzan Luboše Urbana, s nímž se znáte už z Budějovic?
Určitě. Když jsem dostal nabídku, trenérovi jsem volal. I tím to pro mě bylo lákavé. Věděl jsem, do čeho jdu a že o mě má zájem.

Byl to jediný důvod vašeho odchodu z Vyšehradu?
Bylo jich víc, ne jeden konkrétní. Také jsem se chtěl zbavit umělé trávy (Vyšehrad na ní hraje domácí mistráky). Být na ní každý týden, není žádný med. Ale hlavně mě zajímala spolupráce s trenérem Urbanem. Je to dobrý trenér. Působil v profi klubech, takže tréninky budou mít úroveň a budou mě zase naplňovat.

Že jdete o třídu níž, nevadilo?
Určitě ne. Myslím, že není až takový rozdíl, jestli třetí liga nebo divize. Očekávám, že kvalitnější tréninky mi to vynahradí.

S týmem jste absolvoval přípravu v Lounech. Na jakou pozici s vámi trenér počítá?
Když jsme se bavili, říkal, že bych měl hrát pravého útočníka. Napoprvé jsem nastoupil zleva, což není moje úplně klasická pozice. Ale už i v Budějovicích jsem ve druhé lize levou zálohu hrál, takže mi nevadí. Jsem rád, že mě čekají spíše ofenzivnější úkoly. Vždy mě to více táhlo dopředu. Na beku jsem nějaké roky strávil v Budějovicích spíš proto, že žádní beci nebyli.

Ve Zbuzanech navíc nastoupíte po boku dalších ex-ligových hráčů…
Mario Lička, Radek Dosoudil, Mára Kincl a Radek Šírl, který teď bohužel kvůli trestu nemůže, jsou proti mně páni fotbalisti. Ve fotbale dokázali mnohem víc než já. Je radost si s nimi zahrát.

Vybavujete si vaše vzájemná setkání v nejvyšší soutěži?
S Radkem Šírlem jsem se potkal ještě v Bohemce, kdy on byl už v ligovém kádru a já chodil trénovat jako dorostenec. Proti Dosimu jsem určitě nastoupil. Proti Mariovi si to nevybavuji. Stejně tak proti Markovi, možná když byl ještě na Střížkově.

Divizi jste si krátce zakopal už na podzim 2015. Jak tehdy došlo k tomu, že jste nastupoval za Český Brod?
V Budějovicích jsem byl po plastice křížového vazu a nabídli mi smlouvu, kterou jsem nevzal. Trénoval jsem na Vyšehradě, když byl ještě ve druhé lize. Dohodli jsme se, že bych nastoupil od zimy a řešil nějaké hostování na tři měsíce. Pan Klíma (šéf Slavoje) se zmínil o Českém Brodě. Bylo to pro mě ideální, mám ho v podstatě za barákem. Bydlím na konci Prahy tím směrem. Navíc tam působil Zdeněk Šmejkal, se kterým jsem hrával v Příbrami.

Jak na Brod vzpomínáte?
Byl jsem rád, že jsem tam mohl jít. Vzpomínám na to dobře. Samozřejmě se v takové soutěži ode mě očekává, že budu na hřišti vidět – góly, nahrávky. Myslím, že jsem to splnil. Po podzimu jsme skončili tuším druzí.

Dalo by se tedy říct, že nyní víte, do čeho jdete?
Když to srovnám s třetí ligou, nemyslím, že jsou tam až takové rozdíly, pokud pominu velmi kvalitní týmy Chrudimi, Vltavínu a Domažlic. Některé zápasy v divizi jsou bojovné, jiné fotbalové. Myslím, že se to dá srovnat s ČFL. Doufám, že se Zbuzany budeme těmi fotbalovějšími a něco ukážeme i proti týmům, které proti nám budou jen bránit. Tým na to máme.

Na tým jako Zbuzany se chce každý divizní soupeř vytáhnout a jeho nasazení bývá stoprocentní. Počítáte s tím?
Vyzkoušel jsem si to hned nyní během přípravy v Lounech. Kluci hráli trochu od podlahy. Nevím, jestli tak hrají normálně, nebo jen kvůli tomu, že proti nim stál Šírl, Lička a Dosoudil. S tím, že na nás přitvrdí, se musíme vyrovnat a být stejně důrazní. Věřím, že fotbalovostí máme navrch.

Po skončení profesionální kariéry loni v červnu už není vaší náplní pouze fotbal. Prozradíte, co děláte?
Když jsem se rozhodoval, jestli ještě hrát, řešil jsem, co bych mohl dělat po patnácti letech ve fotbale. Kamarád mi nabízel, abych dělal pro něj. Pokrýváme území mobilními daty, včetně výškových prací a podobně. S fotbalem na úrovni ČFL či divize se to dá bez problémů skloubit. S tréninky i zápasy mi kamarád vychází vstříc.

Významnou kapitolu ve vaší kariéře tvořila Příbram, byť jste se po odchodu dostal s tamním vedením do křížku. Jak dnes vzpomínáte na šestiletku u Litavky?
Mám to s Budějovicemi, co se týká délky působení, v podstatě vyrovnané. Oba týmy sleduji a mám v nich spousty známých, s nimiž jsem hrál, nebo se v klubu pohybovali. Ve finále to vypadá, že si to Budějovice s Příbramí rozdají o postup. Návrat nahoru bych přál oběma. Budějovice mají nádherný stadion, zázemí, tréninkové centrum, ligu by si zasloužily. Příbram ji hrála léta. Oba mančafty jsou podle mě ligové.