„Mám toho hodně. Komentování beru jako příjemné zpestření volného času, ale nechci, aby zasahovalo do fotbalu a soukromého života,“ říká teplický odchovanec, který má v tváři stále klukovský výraz, byť šediny mu kštici na prahu čtyřicítky zdobí v množství větším, než by si sám přál.

„Rézu“ si fotbaloví fanoušci pamatují jako trojkou vyholeného sympaťáka, v poslední době si ale vlasy nechal odrůst; na hlavě má moderní střih. „To je proto, že moje holky chtěly, abych měl vlasy delší, aby mě za ně mohly tahat,“ vysvětluje s úsměvem dvojnásobný táta. „Musím teď chodit upravený, starat se o sebe, když jsem před kamerou. Stříhat chodím každých čtrnáct dní, mám pořád husté vlasy, tak nemůžu mít hlavu jako mikrofon,“ přidává proslulý vtipálek.

K spolupráci s O2 Rezka zlákal Petr Svěcený. Známý fotbalista se trošku cukal, s časem je totiž na štíru. „Slíbil jsem mu to, ale řekl jsem, že uvidíme. Teď to šlo, holky byly o prázdninách na táboře. Ale dál nevím, záleží opravdu na času.“

Jak se v nové roli Jan Rezek cítí? „Je to něco nového. Musím se přiznat, že jsem trošku lajdák na přípravu. Dvakrát jsem si ji dělal večer doma, z toho jednou jsem ji zapomněl. Dostal jsem upozornění, že je dobré ji mít, ale já se snažím, aby to bylo co nejvíc přirozené, abych informace nečetl z papíru.“

Do moře informací ale šikovný ofenzivní fotbalista vpluje na podzim, kdy se vrhne na studium profi licence. V budoucnu by chtěl na zelených trávnících působit jako trenér. „Zatím jsem asistent u dorostu, devatenáctek. Hrozně mě to baví. Jen mě štve lajdáctví, ale to asi každého trenéra. Často je pro mě náročné jít po celém dni u dorostu ještě trénovat za béčko. Ale chci mít kondici a pomoct klukům ve třetí lize, slíbil jsem to.“

Jeho mužstvo se v České fotbalové lize po horším startu zvedá, naposledy vyhrálo na hřišti vedoucích Velvar. Pro Rezka jsou zápasy poměrně vysilující. „V létě jsem byl zraněný, tak jsem se do toho nějaký čas dostával. Jsem v týmu s Ljevou (Admir Ljevaković, další teplický veterán, který na jaře ukončil kariéru v nejvyšší soutěži – pozn. autora), snažíme se mladé usměrňovat a pomáhat hlavnímu trenérovi. Před zápasem se cítím jako jejich táta, po zápase jako praděda,“ tahá 178 centimetrů vysoký fotbalista z rukávu zajímavý příměr.

V kabině si vždy užívá, když si s mladými spoluhráči může zařvat vítězný pokřik. Sice se už asi čtyřikrát měnil, o to zajímavější to prý je. A co když přijde prosba o pomoc z prvoligového áčka?

„To pro mě není už téma. Při návratu jsem řekl, že jsem ochotný klubu pomoct jakkoliv, takže kdyby byla krize a třeba 15 hráčů bylo zraněných, tak jsme s Ljevou připraveni pomoct i takhle, ale věřím, že k tomu nedojde! Podle mě je kádr slušný, přednost by měli dostávat mladší kluci, třeba i ještě nezkušení.“