Sám už ví, že nejlepší léta fotbalové kariéry má za sebou. Zbývá ji jen dohrát. Letos na podzim uplynulo 16 let od velkého úspěchu českého mládežnického fotbalu, kdy tým do 20 let pod vedením trenéra Miroslava Soukupa došel na mistrovství světa v Kanadě až do finále. Michal Held byl součástí týmu, byť si na závěrečném turnaji nezahrál ani minutu. Málokdo si ale vzpomene, že i on mezi nominovanými.

„Většinou už ne. Vypadám, jak vypadám. Hraju soutěž, jakou hraju. Málokdo z týmů ví, že proti nim hraje Held a ještě menší procento ví, že má stříbrnou medaili. Většinou mě popíchnou ti, se kterým se znám dlouhodobě. Na hřišti to není tak, že by mi někdo připomínal minulost,“ říká 36letý hráč Nové Vsi pod Pleší.

V tu dobu byl hráčem Slavie, která v těch letech zažívala úspěšná léta a dvakrát po sobě získala mistrovský titul. „Byl jsem tam od osmnácti do třiadvaceti. V té době vedl sešívané Karel Jarolím, kterému jsem se jako hráč nelíbil. Kádr byl nabitý. Neměl jsem na to, abych se prosadil natrvalo,“ vrací se k tehdejší situaci nyní už zkušený matador.

Následovaly štace v Bohemians či Sokolově. I tam ale spíš Held podle svých slov paběrkoval. Přesto si i tak zařadil mezi vyvolené Miroslava Soukupa a mohl odletět s týmem do Kanady na mistrovství světa. „Do národního týmu jsem se dostal s odřenými uši,“ přiznává Held.

Společně s celým týmem vyrazil vstříc životnímu úspěchu. V Česku se tehdy jednalo o velké překvapení a senzaci. Hráči ale vnímali stříbro jinak. „Vše se zrodilo už na začátku. Na prvním tréninku na Strahově trenér Soukup řekl, že se nejedeme mistrovství světa jen zúčastnit, ale ho vyhrát, což myslel smrtelně vážně. Dodnes si pamatuji jeho slova i místo, kde jsme stáli. Líbilo se mi to,“ přibližuje Held.

Česko i s ním v týmu se na turnaji rozjíždělo tehdy pomalu. On vše sledoval jen z lavičky. „Pro mě to byl čtyřicetidenní výlet, kdy jsem nenastoupil. Připravený jsem byl. Dával jsem spíš tým dohromady po té stránce, aby nikdo nevystrkoval růžky a stmeloval partu, co dělám celý život,“ podotýká Held, která absolutně nesnáší, když náhradníci začnou komentovat hráče na hřišti a ještě před trenérem. V Kanadě musel v bazénu usměrňovat i současného hráče Milína Ondřeje Mazucha. „Otevřel si pusu, tak jsem ho tam srovnal,“ poznamenává aktuální záložník Nové Vsi pod Pleší.

Ač Češi vybojovali stříbrnou medaili. Tak po cestě k nim potřebovali hodně velkou dávku štěstí. Osmifinále a čtvrtfinále zvládli až po penaltovém rozstřelu. „Hráli jsme s Japonskem, vyrovnali jsme na 2:2 ze dvou penalt. V prodloužení chytil Tomáš Okleštěk míč rukou a byl z toho roh. Pak jsme vyhráli,“ vzpomíná Held. Týmy většinou potřebují i kus štěstěny, aby se mohl následně radovat. „Když se podíváme na jakýkoliv tým, který něco vyhrál, tak vždy měl v určitý moment štěstí. Naposled Argentina prohrála se Saúdskou Arábií a pak ovládne celý turnaj, dodává vzápětí.

Ani on ani zbytek hráčů z národního týmu moc velkou díru do světa neudělal. O Martinovi Feninovi se psalo spíš ohledně jeho problémů. „Tým neměl moc individuality. Mluvilo se hodně o Feninovi, ale na turnaji samotným byl s Lubošem Kaloudou po třech gólech, což není žádná sláva. Hráči od nás nebyly takové individuality, aby se dostali do top mančaftů,“ podotýká Held. Na rozdíl od jiných vycházejících hvězd tehdejší doby, kteří si udělali velké jméno jako například Argentinci Di Maria, Agüero, Brazilec Marcelo či Španělé Mata a Pique.

Ani Helda nečekala žádná velká sláva. Dlouho byl hráčem Písku, ale mířil spíš od jednoho hostování za druhým, než skončil v Nové Vsi pod Pleší. Zkraje loňského roku ho oslovil Zdeněk Staroba a tak vyměnil středočeskou I. B třídu za karlovarskou. „Hezké hřiště, kabiny, celkem dobrá parta, takže jsme rychle zapadl a zatím bych neměnil. Pokud bude tým fungovat tak, jak doteď, tak se může stát, že tady budu pět let hrát a dohraju tady,“ hlásí Held.

On se v 36 letech je na hřišti hodně vidět a především slyšet. Nejen na hřišti, ale i v kabině. „To mi zůstalo a vždy tomu tak bude. Když mladší nic nehráli a nikdy nic netrénovali, tak musí na hřišti věřit někomu takovému jako já. Vždy se snažím poradit,“ říká záložník Nové Vsi pod Pleší. Za roky hraní už změnil přístup i trénování. Už trénuje míň. Vadí mu ale i postoj jeho následovníků. „Dnes hráče víc zajímá, jestli se sejdeme na pivo, než kteří hráči soupeře jsou nebezpeční,“ mrzí Helda. Jeho tým dostal v posledních dvou zápasech pořádné debakly 0:5 a 0:8. „Když se stane něco podobného, jako teď, kdy dostaneme dvakrát na držku, tak jsem z toho rozhozený,“ uzavírá.