Nenudíte se v bráně, když jde na vás většinou jedna střela za zápas?
Zápasy jsou spíš o koncentraci. Nikdy nevím, zda bude rychlý protiútok či rychle hozený aut, rozehraná standardní situace. Jako brankář se snažím koncentrovat devadesát minut. Je pravda, že v zápasech s Velimí či Tuchlovicemi jsem si myslel, že si zachytám víc. Když bylo ale potřeba, tak jsem předvedl dva zákroky, což v konečném důsledku stačilo.

Dlouhá léta jste strávil v Anglii, kde se hraje fotbal přímočaře nahoru dolu. Je teď koncentrace v krajském přeboru těžší?
Určitě je daleko těžší. Tady se nehraje takový fotbal. Některý týmy v letošní sezoně nebo i té minulé se prezentovaly nakopávanými balóny a byly nepříjemné, například Mnichovo Hradiště, se kterým jsme hráli doma. Když brankář nemá tolik práce, tak o to větší koncentrace je potřeba a je mnohem těžší. Musí být stoprocentní. V Anglii šli zápasy v rychlém sledu a jenom jsme se v nich řezali. Tam nebyl čas na nic myslet.

V Milíně tvoříte kostru společně s Ondřejem Mazuchem a Václavem Kadlecem. To se hraje samo, ne?
Tým, který jsme poskládali, je fakt parádní v tom, že i mladí hráči jsou super. Máme výbornou partu. Mladší od nás sbírají zkušenosti. Navzájem si tím pomáháme. Ono se řekne, že když jsme tady tři ze Sparty a máme nějaké léta za sebou. Kostra týmu, ale i vedení je dobře postavené.

Nepomýšlel jste při návratu z Britských ostrovů na vyšší soutěž než krajský přebor?
Kdyby přišla nějaká nabídka, tak bych o ní uvažoval. Po návratu z Anglie jsem čekal. Pár měsíců jsem trénoval s Bohemians a čekalo, jak se situace vyvine do zimy. Nakonec to nevyšlo a podepsal tam jiný brankář. Následovala pauza a volal mi Ondra Mazuch, jestli bych nechtěl přijít do Milína, že tam je super sponzor, tak jsem hned kývl. Chtěl jsem zpátky do fotbalu. Čekat pořád, zda by něco přišlo, se mi nechtělo.

Co říkáte na ambice Milína?
Sezona je fantastická a chceme postoupit do divize a vyzkoušet, jak tam budeme hrát. Určitě bychom tam chtěli jednou vrátit Českou fotbalovou ligu, která tam byla v minulosti. Teď je potřeba zvládnout konec letošní sezony a uvidíme, co přinese příští.

Je něco, co vás na úrovni krajského přeboru překvapilo?
Myslím, že je tady spousta dobrých týmů, které se snaží hrát i venku. Týmy, se kterými jsme hráli, mají určitou kvalitu. Každý zápas je ale zatím o nás a je jedno, kdo stojí na druhé straně. Na fotbal, který předvádíme, se hezky kouká.

S vámi je tady i žena a děti, které mluví anglicky. Jak oni zvládli přesun do Česka?
Byli jsme tady, když jsem podepisoval Spartě. Měli jsme malou, které tehdy byly tři měsíce. Manželka je úplně v pohodě. Česko miluje a má ho ráda víc jak Anglii. Co se tam děje po brexit, tak nic moc. Tady je spokojená a sama přiznala, že je víc nervózní ze zápasů v krajském přeboru než v Anglii, kde jsem hrál před tisíci diváky. Nikdy se neví, co se stane.

A co děti?
Chodí do české školky, takže se učí češtinu, za což jsem rád. Máme tady super zázemí a jsem rád, že jsme se vrátili.

Čeština patří mezi nejtěžší jazyky na světě. Jak jí zvládají?
Zvládají jí docela dobře. Jsme tady rok a půl a děti se s ní začaly seznamovat automaticky ve škole. Menšímu synovi, kterému je šest, jde do hlavy lépe. Dcera to má v tomhle směru těžší, ale dost se zlepšila. Manželka tam je to nejtěžší. Moc se učit nechce, ale rozumí, objedná si cokoliv potřebuje, takž v pohodě.

Takže s úkoly z češtiny pomáháte vy. Co ostatní předměty?
Snažím se doma s dětmi dělat úkoly v češtině. Manželka zase anglicky, aby měly balanc, což je pro ně do budoucna velká výhoda, i když čeština je těžší, ale zatím vše zvládají v pohodě.