Jak dlouho chcete ještě hrát?
Dokud z toho budu mít takové pocity, jako mám teď po zápase a bude mě fotbal naplňovat, k tomu zdraví dovolí, tak budu hrát do té doby, dokud to půjde. Je to souhra váha, zdraví, kolektivu a atmosféry tady v kabině na Spartaku. Mám z toho skvělé pocity.

Ze Spartaku jste odešel do Chlumce a pak jste se odbočkou přes Tochovice vrátil nazpátek. Co tak najednou?
Jeden z důvodu byl, že jsem chtěl Spartaku pomoci se zachránit. Chtěl jsem pomoci trenérovi Míkovi i Csaplárovi. K tomu navíc Tomáš Zápotočný. Všechny znám a cítil jsem, že jim vnitřně něco dlužím. Záchrana mě motivovala. Tým byl na sestup. Nehrál špatně, ale bohužel měl patnáct bodů a třetí od konce. Měl jsem vnitřní motivaci, že mu pomůžu se záchranou. K tomu se přidal Tomáš Zápotočný i Daniel Tarczal. Je z toho osm výher, jedna remíza a dvě prohry.

Jaké bylo pro vás navázat na spolupráci s Tomášem Zápotočným?
Známe se už asi třicet pět let a zase jsme spolu. Je fajn ještě spolu zahrát v tomhle věku. Zároveň můžeme pomoci trošku mladým klukům, poradit jim. Je fajn, že oni naslouchají. Věřím, že nám důvěřují a vidí, že jim chceme pomoct.

Co vás ohledně fotbalu na Spartaku naplňuje?
Je tady skvělý kolektiv. Chodí lidi, fandí. Mám zdejší prostředí rád. Naplňuje mě. Jeden z důvodů byla motivace.

Zachránění už jste. Co teď ve zbývajících utkáních?
Budeme chtít vyhrát každý zápas. Zabudovat mladé kluky, pracovat s nimi. Zkoušet nějaké systémy. Snažit se skončit, co nejvýš okolo čtvrtého či pátého místa.

Jak vnímáte fotbal po čtyřicítce?
Je to náročné. Díky tomu, že mám dobrý vztah s trenérem, tak mě nechává trénovat podle sebe. Do toho dělám i bojové sporty. Nějakým způsobem se připravuji. V hlavě to mám nastavené tak, že devadesát minut musím zvládnout a pak celý týden dávám nohy do kupy.

Inklinujete ke smíšeným bojovým uměním (MMA). Jaký to je doplněk k fotbalu?
Je to rozdíl, ale beru ho jako součást fyzické přípravy, odreagování. Dělám něco pro své tělo, co mě naplňuje a baví. Odpočinu si u toho a není to takový zápřah na nohy. Dostanu zabrat. Z tréninku jdu vždy unavený, ale mám z toho dobré pocity.

Vyčistíte si tam i hlavu?
Přesně tak. Člověk se vymlátí a jdu s čistou hlavu domů.

Dáváte do toho maximum, nebo polevíte, abyste předcházel zraněním?
Taky se mi stalo, že jsem si dvakrát zlomil ruku. Nad tím člověk nepřemýšlí.

V Česku jsou nyní nejznámější Karlos Vémola či Jiří Procházka. Kdo získává vaše sympatie?
Mám rád Vémolu, který je mi bližší svým stylem zápasení. Samozřejmě Procházkovi přeju.

Takže Odveta století v edenu bude i s vaší účastí?
Určitě tam půjdu.