Jak se cítí Tomáš Wágner v roli trenéra?
Je to taková velká nadsázka zatím. Co se týče B-týmu, tak tam nemáme prakticky pomalu žádný kádr. Je v něm asi pět hráčů a doplňujeme ho jak hráči z A-týmu, tak dorostu. Při trénování mi tam některé věci vadí, ale ani se nemůžu zlobit na kluky, protože je celý týden nemám. Těžko s nimi něco nacvičím či jim dám něco do hry, co bych zrovna viděl jinak. Takže je to spíš taková zkouška, jestli v tom budu chtít pokračovat či nikoliv.

Jste na lavičce nervóznější, když nejste na hřišti?
Klukům věřím, takže nervózní úplně nejsem nebo jsem ještě nikdy nebyl. V divizi je to hlavně o tom, aby si člověk udělal dobrý pocit, šel vyhrát zápas a viděl hezké akce. Bez toho to nejde. Mám radost za kluky, kteří tady hrají, trénují a každý den dojíždí zadarmo, aby pak hráli utkání. Pak mám radost, jako když dá Coňk gól na Dukle. Před tím odehrál dobrý zápas za béčko v Rokycanech. Tohle musí hráči pochopit, že to nemají za trest, ale že ty soutěže nejsou dlouhé. Čím více zápasů, tím lépe.

Snažíte se poučit svěřence z vlastních chyb, kterými jste si prošel v průběhu kariéry?
Čerpám jenom z toho, co jsem dělal celý život. Z ničeho jiného nemůžu. Na druhou stranu se jedná o největší zkušenost. Snažím se čerpat z toho, když jsem i já chodil hrát za béčko, povzbuzovat hráče, ať to takhle neberou. Vidím, že makají, snaží se odevzdat maximum. Někdy si řeknu ‘Sakra, z toho musí být gól’. Musím určitě na tom pracovat a být nad věcí. Spíš mi vadí věci ve smyslu, když stoperovi spadne míč z autu, což mu říkám už rok, on pořád chybu opakuje a ještě mi něco vysvětluje, tak to mi vadí.

Celou sezonu jste mimo hru kvůli zranění. Snáší se rekonvalescence alespoň o to lépe?
Pro mne alespoň impuls, že i když už to tolik nebolí, tak člověk může být na hřišti. Říkám to pořád. Člověk je rád, že může fungovat alespoň takhle. Je v zápase a může koukat na nějakou tabulku i svou trenérskou. Odpoledne trénovat a řešit fotbal. Zajímá mě, jak si vedeme v divizi. Béčko u nás je v tomhle specifické, že je dělané pro hráče a ne proto, jestli jsme první nebo poslední. Na druhou stranu každý by chtěl vést.

Vidíte se v roli trenéra po konci aktivní kariéry?
Musím se zamyslet, co chci dělat. Jestli budu pokračovat jako hráč. Cítím, že poté, co jsem se stal nejlepším střelcem druhé ligy, takže energii v sobě mám. Samozřejmě věk letí a mám čas si zhodnotit, že takhle to nějak bude, až skončím. Uvidíme, co bude v klubu v létě. Teď jsme béčko a následně i áčko vzali jako záskok.

Například Tomáš Zápotočný či Roman Bednář si už vyzkoušeli roli hlavního trenéra. Přidáte se k nim do party?
Je to dobře. Hráči, co tím prošli, tak je logické, že zůstanou u fotbalu. On je taková droga, že chce člověk po konci kariéry u něj zůstat. Rozumím tomu. Je sympatické i z pohledu klubu, že se v něm točí odchovanci. Jestli tam budu někdy já, to nevím. Nevadilo by mi to, ale musím získat zkušenosti a trenérskou kvalitu. Cyklus ještě není, že bych si mohl říct, že jsem plnohodnotný trenér. Podmínky k tomu nejsou. Nemáme stabilní kádr. Spíš se jedná o výpomoc.