Ač za měsíc oslaví Kristova léta, u fotbalu se pohybuje dlouhou dobu. Tomáš Souček začal pískat před 14 lety coby čerstvý dospělý muž. Přivedla ho k tomu další stálice okresního přeboru na Příbramsku Jaroslav Máša. „Hrálo se finále poháru OFS a my jsme ho s béčkem Dobříše tenkrát prohráli. Cítil jsem křivdu a šel jsem si to po zápase s ním vyříkat. Nějak jsem do něj šťouchl a on mi řekl, ať ho nechám být a jdu raději pískat, tak jsem začal,“ vzpomíná na začátky kariéry s píšťalkou v roce Souček. Tehdy se psal rok 2009.

Mohl si vybrat víc rolí, pokračovat v hráčské kariéře nebo trénovat. Vzhledem k tomu, že pracuje v gastronomii, kde se směny dělí na dlouhý a krátký týden, tak obě varianty zavrhl. Kvůli zraněným kolenům a kotníkům se rak rozhodl pro rozhodcovskou činnost.

Profese s píšťalkou v ruce a u pusy je obtížná v každém sportu, ve fotbale možná ještě víc než například u florbalu. Vždyť mu rozumí každý. „Je to náročné, zvlášť u nižších soutěží, kde ještě do detailu pravidla neznají na rozdíl od rozhodčích. Pak jsou tu všude diváci. Na okresech ještě navíc umocněné tím, že tam žijí starší pánové, kteří pamatují ještě dávná pravidla,“ říká Souček.

Členové komise rozhodčích OFS Příbram zleva: místopředseda David Musil, předseda Tomáš Souček a Jaroslav Máša.
Slávista stejně jako kapitán repre. Sleduji ho pořád, říká Souček o jmenovci

Pravidla se v každém sportu v jistých časových intervalech mění, aby zápasy či závody byly atraktivnější pro diváky a fanoušky, kteří ale často zůstanou u jedné verze a nepřečtou si už kvalitnější výklad. „Sami víme, že i ona jdou dopředu. Posílají se oběžníky s novinkami a upřesněními, což hráči ani diváci nevědí. Například teď se změnila hra rukou. Za každou už nemůže být nařízen pokutový kop nebo udělen osobní trest,“ vysvětluje Souček.

Aby se člověk stal rozhodčím, musí mít k tomu danou povahu rozhodně nebýt tolik vztahovačný. „Musí být takový, že ho neurazí každé slovo. Já to mám tak, že když mi někdo něco řekne a neslyší to celý areál, tak to jedním uchem jde dovnitř, druhým ven,“ hlásí v říjnu již 33letý sudí, který je už dva a půl roku předsedou Komise rozhodčích na Okresním fotbalovém svazu na Příbramsku. V únoru 2021 ho tehdy za Fevoluci oslovil Pavel Chán.

V čele sudích si Souček dal jasný úkol. Navýšit počet arbitrů a zkvalitnit jejich práci na okrese. Po 2,5 letech odvedené práce si může říct, že minimálně první věc se mu podařila. „Když jsme začínali, tak jsem měl na listině 14 rozhodčích, kteří chodili pravidelně. Teď jich je kolem čtyřiceti,“ čítá Souček. Že by měl ale o starosti méně, se říci nedá. „Problém nebude nikdy vyřešen. Ještě se mi za necelé tři roky nestalo, že bych měl na den k dispozici 25 sudích. Omluvenky tam jsou,“ dodává předseda Komise rozhodčích.

Tomáš Souček (v oranžovém) nastoupil po dlouhé době do brány.
V nouzi povolán do brány. Souček následně vychytal Nové Vsi nulu

Jednou z příčin podle něj jsou i odměny za utkání a to i vzhledem k aktuální inflaci v Česku. I v takovém sportu, jako je fotbal, jsou nízké. „Rozhodčí stráví jenom na utkání 3,5 hodiny, k tomu navíc zprávy a zápisy o utkání. Je toho hodně. Hlavní ještě dejme tomu, ale čárový už mají méně. Ono 250 korun za žáky, kdy hrají dvakrát čtyřicet minut, je málo,“ podotýká Souček.

Na druhou stranu se pod jeho vedením výkony rozhodčích zkvalitňují. „Stoprocentně! Je to o tom počtu. Rozhodčí nemají nic jistého. Počet se navyšuje, takže si musí dávat pozor na chyby. Díky veo kamerám shledávám zápasy a hledám chyby, poté se snažím mladším kolegům pomoci,“ uvádí Souček, jinak velký fanoušek pražské Slavie.

Kromě předsednictví v Komisi rozhodčích působí i na krajské úrovní jako aktivní sudí. Původně se mu ale do toho nechtělo, když mu předseda Blažej dal návrh. Nakonec ale přeci jen kývl. „Řekl jsem, že to půjdu zkusit. Nemám s tím problém,“ říká Souček.

Skloubit všechny funkce a práci je ale pro něj nesmírně náročné. Spojení volný víkend tak jako v případě sportovního novináře u něj neexistuje. „Až mimo soutěž, kdy mám tři týdny volno. Pak musím připravovat okresní seminář, do toho se připravuji osobně na přátelských utkáních, kdy objíždím kluby v okolí a pískám jim zápasy. Moc volných víkendů nemám,“ připouští Souček.

Eduard Škvára obržel cenu Dr. Václava Jíry
Škvára oceněn za dlouholeté úsilí. Obdržel cenu Dr. Václava Jíry

Když zrovna nepíská, tak mu spoustu času zabere i administrativní činnosti okolo. Například pět hodin stráví jen u nominace na víkend. Přibližně stejný čas věnuje v komisi na kontrolu zápisů o utkání. K tomu jednou měsíčně čtyřhodinový Výkonný výbor, dále semináře Komise rozhodčích. Je toho dost.

Navíc se musí připravovat i individuálně. „Když mám před víkendem a vím vlastní nominaci, tak si zpětně prohlížím záznamy, přečtu zápisy, jestli tam je hříšník, abych byl na něj připravený a nemusel ho v desáté minutě vyhodit za kravinu. Zkrátka abych měl lehčí práci na hřišti,“ upřesňuje Souček. Nicméně, když je potřeba, tak si najde i čas pro sebe, aby i takový stroj, jakým předseda KR je, mohl vypnout a odpočinout si. „Určitě je to potřeba a čas si vždy najdu. Mám výhodu, že jsem středa, čtvrtek doma a na středu si vypnu telefon. Jednou měsíčně si nechám den i na rodinu,“ hlásí.