Už více jak tři dekády řídí fotbalové zápasy zejména na Příbramsku. V minulosti ale odřídil i utkání v krajském přeboru a jako asistent se podíval i na divizi. Jaroslav Máša oslaví v červenci 65. narozeniny, přesto ho láska k nejpopulárnějšímu sportu na světě a role rozhodčího stále drží na trávnících. „Víkend bez fotbalu by byl hrozně dlouhý,“ hlásí Máša.

Ačkoliv píská hluboko přes třicet let, tak být rozhodčím ho stále naplňuje. „Baví mě emoce a hlavně těch hráčů. Jednou je člověk nahoře, pak zas dole,“ přibližuje 64letý sudí. U fotbalu je dlouho a tak ví, že i on se změnil a podle něj k horšímu než k lepšímu. „Je víc agresivnější. Jako celá společnost. Dřív byli lidi jiní. Co rozhodčí odpískal, to platilo. Teď se všechno rozporuje,“ podotýká Máša. Na trávníku vídá i bratra Josefa, který dělá vedoucího týmu v Dobříši.

Za tak dlouhou dobu odpískal Máša nespočet utkání. Pro něj samotného je těžké vybrat, který zápas byl pro něj ten nejlepší. Na co ale bude jednou rozhodně vzpomínat, až odloží píšťalku a karty, budou lidi. „Fotbal mi dal mnoho nepřátel, ale mnohem víc přátel. Lepší vztahy převažují a přetrvávají. Člověk se lidem může podívat do očí, říká služebně nejstarší rozhodčí na Příbramsku.

A co je podle něj v roli rozhodčího nejtěžší. Jednoznačně vycházet s hráči či trenéry. „Každý je jiný. Když má člověk znak na prsou, tak ho neopravňuje, aby nad nimi byl jako král či podobně. Rozhodčí, který je vidět, je špatně,“ má jasno Máša. On sám ví, že u fotbalu už moc dlouho nebude. Avšak pískat bude do té doby, jak mu bude sloužit zdraví. „Mám železné koleno, takže jsem rok nepískal,“ přibližuje Máša, který se loni v říjnu vrátil zpět na trávník. V civilním povolání dělá jinak školníka.

Po endoprotéze kolena teď musí na operovanou nohu dávat větší pozor. „Doktor mi ale říká, že bude lepší a do 15 měsíců bude kompletně fit,“ uklidňuje zkušený sudí. V regionu už jsou i jeho nástupci. Předsedu komise rozhodčích Tomáše Součka sám přivedl k pískání. Nicméně i teď v posledních letech se objevují mladí kolegové. „Na Příbramsku máme čtyři až pět talentů, tak uvidíme, jak budou chtít pracovat. Nástupci by měli být,“ uzavírá Máša.