Před padesáti lety udělal rozhodnutí, které ho ovlivnilo až dodnes. Vladimír Králíček jako desetiletý přišel na trénink zahrát si fotbal. „Dozvěděl jsem se, že na Spartaku je skvělý trenér, kterému se může tykat, tak jsem se tam přes Josefa Csaplára přihlásil a začal chodit,“ vzpomíná na své začátky v současnosti už 60letý prezident klubu.

Původně začal jako brankář. S týmem se dostal jako žák v roce 1977 na republikové mistrovství v Chebu, kde obsadil páté místo. V dorostu přestal gólům zabraňovat, nýbrž je začal sám dávat do doby, než přišel těžký úraz kolena, který mu de facto ukončil kariéru, jež ve 23 letech uzavřel. Nicméně jak sám Králíček nyní mladým nadějí říká, ve Spartaku strávil nejlepší teenagerovská léta.

S koncem tisicíletí se dostal do vedení Spartaku. Psal se rok 1999. „Tehdy byly šílené podmínky - škvárová hřiště, studená voda ve sprchách,“ vybavuje si Králíček. Oddíl byl na prahu zániku, nicméně se ho podařilo zachránit a postupně se podařilo pátý nejstarší klub v republice postavit na nohy a nyní se může pyšnit moderním areálem. „Má výhodu, že je dobře položený a přístupný s kompletním zařízením,“ vysvětluje současný prezident klubu.

Když ve vedení začínal, měl oddíl cca padesát dětí, nyní jich je čtyřikrát víc. Sám připouští, že 24 let spojených se Spartakem jako činovník klubu se dá už považovat za manželství. „Strávil jsem tam spoustu času, energie, vlastní i firemní peníze. Když bylo potřeba, tak jsem vzal do ruky krumpáč, lopatu a šel něco udělat,“ říká Králíček. Při vedení příbramského klubu si řídil radou, kterou mu tehdy zkušenější podnikatelé. „Poradili, jak nakládat s penězi a dívat se na ně, jako by byly moje vlastní a korunu vydával ze svého. Pro mě to je moje já. Budoval jsem ho, sháněl finance,“ vysvětluje.

V den zamilovaných na svatého Valentýna oslavil 60. narozeniny. Odpůrce sociálních sítí vede na fotbalové poměry ani velký ani profesionální oddíl. Nicméně ze Spartaku vybudoval značku, o které se na Příbramsku mluví a jež se může pyšnit parádním fotbalovým areálem.

Právě areál dává Králíček žebříčku na první místo, protože našel ocenění z venku. Nejen z řad ostatních soupeřů, ale i diváků, a hlavně rodičů, kteří rádi posílají své ratolesti právě na Spartak. Stříbrnou pozici proto obsadila mládež. Filozofie menšího z příbramských klubů je stavět tým na odchovancích a nikoliv z převážné většiny z cizích zdrojů. Až pak se nachází A-tým, který dal na jaře prezidentovi k jeho šedesátinám dárek v podobě postupu do krajského přeboru, i když po podzimu nyní paběrkuje na hraně sestupu zpět do I. A třídy. „Byla radost, když se šlo do kraje. Trochu mi mrzí, že se nerozvíjí vztahové věci,“ přiznává Králíček, že současná situace uvnitř klubu není dobrá.

S příchodem šedesátky se možná začne čím dál tím víc ozývat otázka, zda není na čase, aby Králíček už svou funkci předal někomu dalšímu, kdo povede klub po něm. Sám se tomu nebrání, a pokud se někdo takový najde, nicméně má k tomu jednu poznámku. „Aby to dělal alespoň minimálně tak dobře jako já, ne-li lépe. Měl by tomu přinést energii a myšlenky, jak vést klub lépe,“ prozrazuje. Pár let by chtěl ale ještě ve funkci vydržet.