Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Máte za sebou angažmá ve Slovanu Liberec, Viktorii Žižkov, slovenských Michalovcích nebo v třeba Bohemians 1905. Nyní jste bez práce. Stýská se vám po fotbale?

Ano máte pravdu, chybí mi ta každodenní práce s hráči. Ano stýská, ale pevně věřím, že se něco naskytne, co mě posune o kousek víš.

Jistě máte nyní čas sledovat fotbalové zápasy na všech úrovních. Je to tak?

Mapuji si hráče a týmy od ČFL až po Gambrinus ligu. Hodně navštěvuji utkání, o víkendu shlédnu čtyři až pět utkání. To, že momentálně nepracuji v klubu, pro mě nic neznamená. Jako trenér se musíte připravovat na další angažmá. Monitoruji si hráče a doplňuji si databázi hráčů, kterou mám. Jednou se mě to hodí, až přijde ta chvíle, musíte být připraven. Nejde jenom čekat doma a doufat, že vám někdo zaťuká na dveře. Nežijeme v pohádkách.

Naposledy jste působil u juniorky pražských Bohemians. Proč jste tam skončil?

V prví řadě mě končila smlouva 30. 6. I když mě byla nabídnuta nová, nechtěl jsem nadále pracovat u juniorského týmu. Nejvíce mě vadilo, že jsem nemohl změnit některé důležité věci kolem týmu, aby vše dobře fungovalo, prostě přes některé důležité věci to nešlo. Jsem maximalista, snažím se vše dělat na sto a více procent, v tomto případě by to nebylo, tak je lepší nepokračovat. Alespoň já to tak mám nastavené. Tým nebyl konkurenčně srovnatelný s týmy v Juniorské soutěži, bylo to o hráčské kvalitě, kterou jsme neměli. Snažil jsem se pro to něco udělat, ale bohužel to nešlo změnit.

Vy jste také působil mimo jiné v Liberci. Ten nedávno vyřadil z Evropské ligy Udine. A právě v Itálii jste byl na dvou stážích. Co jste tomuto úspěchu říkal?

Absolvoval jsem stáž v Juventusu Turín a Laziu Řím, zajímám se o metody trénování v Itálií a o italský fotbal. Často slyším od kolegů trenérů. Proč zrovna Itálii. Je to prosté. Je to jedna z nejlepších lig na světě, a my se od nich máme ještě co učit. Třeba jenom to, jak oni mají rádi fotbal, je to pro ně kultura, styl života. Fanoušci jsou tak věrní svému týmu, jako nikdo jiný, i když se nedaří, stále je podporují. Hráči a trenéři tam mají úplně jiné postavení než u nás.

Abych se vrátil k otázce, Liberec udělal neskutečný úspěch, i když se štěstím ale postoupil.

V prvním utkání v Udine měli neskutečné štěstí, Italové k utkání přistoupili hodně laxně. Ano, měli více ze hry, vytvořili si spoustu šancí, ale jejich laxnost při zakončování byla velká. Kdyby více chtěli, tak by tam Slovan nevyhrál. Ale to je kdyby, já osobně jsem moc rád, že se to Slovanu povedlo. Jelikož tam mám spoustu kamarádů a Slovan mi zůstal v srdci, přeji mu ještě další postup ze skupiny, i když to bude hodně těžké, nic není nemožné.

Dost dlouhou dobu jste spolupracoval s trenérem Petrželou. Jak na to vzpomínáte?

Na spolupráci s Vlastou Petrželou vzpomínám velice rád, spoustu věcí jsem se od něho přiučil a v něčem zdokonalil. Naše spolupráce byla velice dobrá, dostával jsem hodně prostoru v trénincích. Já jsem vedl tréninkový proces, mohl jsem si vyzkoušet věci, které jsem se naučil v Juventusu nebo v Laziu. Vlasta byl takový manažer, na vše dohlížel, když měl potřebu, tak se zapojil také do tréninkového procesu. Prostě nám to fungovalo dobře. Myslím, že naše spolupráce byla pro oba přínosná a dobrá. Za to, že jsem měl u Vlasty takovou důvěru, mu mohu jenom poděkovat.

Byl jste také ve Viktorii Žižkov, které se momentálně vůbec nedaří. Jak se na to díváte?

Viktorka Žižkov má dlouhodobé finanční problémy, od toho se vše vyvíjí dále. Jakmile nemáte finanční prostředky, nemůžete mít kvalitní hráče, je to spojená nádoba. Je to škoda, tento historický pražský klub hraje nyní ve fotbale nedůstojnou roli. Chtělo by to, aby tam vstoupil nový vlastník a klub trošku vzkřísil. Tento klub by měl zase někdy hrát o body v nejvyšší soutěži, to je asi i moje přání i fanoušků.

Fotbalových trenérů je hodně. Jak těžké je prosadit se v nějakém klubu a co je důležité pro to, aby si trenér svoji práci udržel?

Máte pravdu, trenérů s nejvyšším vzděláním je asi čtyři sta, pracovních míst v České republice je třicet dva a dvaatřicet může být asistentů. Takže nic jednoduchého to není. Podle mě musí být trenér nejenom kvalifikovaný, ale neustále se zdokonalovat a rozvíjet, učit se stále novým metodám. Sledovat mladé hráče a zapojovat je do týmu. Na to, abyste byl úspěšný trenér, musíte mít ještě spoustu lidí v týmu kolem sebe, hráče. Ty hlavně vás dělají úspěšným. Realizační tým a vedení. Když je úspěšný klub a tým, jste úspěšný i vy jako trenér. Těch aspektů je ale hodně. Musí prostě všichni táhnout za jeden provaz.

V dnešní době nemůžete být jenom trenér, ale hlavně psycholog a manažer. Nemůžete chtít hráče jenom kupovat, když finance nejsou, důležité je to pochopit a hráče si vychovávat, nebo přivést hráče z cizí země zadarmo, i takové možnosti jsou. Je to náročnější než si lidé myslí.

Mě pomohlo v této manažerské funkci to, že jsem patnáct let podnikal, musel jsem si shánět finance, naučil jsem se jednat s lidmi, řešit různé druhy problémů. V tomto jsem před mými kolegy trenéry. Snažím se tým řídit jako firmu, když k tomu mám možnosti to ovlivnit.

Sledujete třeba nějak bedlivěji hráče, které jste trénoval v jednotlivých klubech?

Samozřejmě že sleduji, například v Mladé Boleslavi jsem trénoval Honzu Chramostu, Tomáše Fabiána, Jakuba Synka, Honzu Bořila, Ondru Zahustela. Všichni jsou v kádru A – týmu a nastupují. Z toho mám radost. Ve Slovanu Liberec se nám povedlo přivést za mého působení Renata Keliče, který přišel jako sedmnáctiletý, rok jsem s ním pracoval, také Ladislav Martan, nyní hráč Slovácka. Na Žižkově to byl zase Jakub Brabec a Josef Hušbauer nyní hráči Sparty Praha a reprezentace. A na Bohemce například Nikolas Šumský, kterého koupila italská Parma. Určitě jsem na někoho zapomněl, tak mě to snad kluci prominou (úsměv).

Zmínil jste Nikolase Šumského. Jak vy jste ho viděl a jaký je to hráč, proč moc nehrál v A – týmu Bohemians?

Já osobně jsem moc rád ,že se Nikymu povedl přestup do italské Parmy. Od začátku na něho byl vyvíjen obrovský tlak. Klub Bohemians do něho investoval určité prostředky, ale neuměl s nimi zacházet, aby se jí vrátily se ziskem zpět. Víte, Niky odehrál v generálce na ligovou sezonu, právě s Parmou, velice dobré utkání, byl jeden z nejlepších hráčů na hřišti, přišlo za týden utkání a Niky nehrál, a následovaly další a další zápasy, kde zase nenastupoval. Niky odehrál za podzimní část soutěže jenom asi čtyřicet minut za A – tým a v jarní části to pokračovalo podobně. Hrával pouze za juniorku, nebo několik zápasů za farmu na Kladně. Dostal nejméně šancí s hráčů, kteří byli v týmu, ukázat se při mistrovských utkáních. Hodně to s ním zamávalo, s kým ne? Poctivě trénoval, dokonce trénoval i navíc individuálně. Já to vím, protože jsem s ním často mluvil a snažil se ho povzbuzovat v trénincích. Na to, jak je mladý, má to v hlavě dobře srovnané, je to dobrý profesionál a dobrý kluk. Má přednosti v technice a v rychlé práci s míčem, je to hodně ofenzivní středový hráč. Ano ještě musí trochu zapracovat na defenzivní činnosti, i když v té také udělal velký posun v před. Podle mě potřeboval změnu klubu, někde kde dostane novou motivaci a hlavně kde bude pravidelně nastupovat. Parma ho ihned dala na hostování do Slovinské první ligy. Když Nikyho poznáte, zjistíte, že je úplně jiný, než jsem o něm četl v novinách.

Každý hráč nebo trenér má svůj sen. Kde byste chtěl trénovat vy?

Samozřejmě, že mám nějaký sen, kdo ho nemá? Doufám, že mě prominete, když si ten sen nechám pro sebe. Sny musí být. A myslím, že je to správné, jedině kvůli tomu snu se zdokonalujete, učíte se novým věcem a snažíte se zlepšovat. Alespoň v mém případě to tak je. Musíte věřit ve své schopnosti a nevzdávat to, i když momentálně se nedaří. Mě se osvědčilo, že když to děláte vše poctivě a naplno, že vždy přijde další a zajímavější nabídka. Tak uvidíme, co život přinese.

František Šturma

Narozen: 7. 8. 1972

Bydliště: Křinec

Záliby: fotbal, rodina, rybolov

Oblíbený klub: Slovan Liberec, Juventus Turín

Oblíbený sportovec: Pavel Nedvěd, Jaroslav Jágr

Oblíbené jídlo: pstruh s citronem a opečené brambory

Oblíbené pití: dobré víno

Oblíbený film: české komedie