Ženská fotbalové reprezentace v týdnu uhrála parádní výsledek, když dokázala remizovat s aktuálními kontinentální šampionkami z Anglie, přesto ale fotbal v podání něžného pohlaví budí, zvláště u mužů, spíš rozpaky.

Otázka ohledně ženského fotbalu rozproudí ve společnosti vždy rozpoutá vášnivé debaty. Zvlášť u mužů. Někteří ho odmítají, jiní ho akceptují a další se na něj bez problémů podívají. Je jasné, že v případě něžného pohlaví bude muset oželet větší dynamiku, tvrdost či emoce, ale pořád se jedná o jednu a tu samou hru, která je tou nejpopulárnější na světě. Ženský fotbal je oproti mužskému kvůli fyziologickým rozdílům pomalejší, méně silový ale stále se jedná o soupeření dvou týmů v této nádherné hře. Děvčata určitě oproti klukům nezaostávají v technických dovednostech.

Utkání skupiny C kvalifikace MS 2023 fotbalistek: ČR - Nizozemsko, 27. listopadu 2021 v Ostravě. Zleva Kateřina Svitková z ČR a Klára Cahynová z ČR.
Ženský fotbal je na vzestupu. A co na to muži? Někteří fandí, další nechápou

„Byl jsem na ME do 17 let, které bylo v Plzni. Není to úplně ono, sport pro holky. Ale je to možná můj subjektivní pocit, že to tak máme u mužů. Nijak mě to nepohoršuje. Že bych si to pustil v televizi, to asi ne,“ říká předseda Tochovic Ladislav Černý na dotaz Deníku. „Na zápase žen jsem se byl podívat dvakrát a popravdě řečeno, moc se na to nedalo koukat. Zarazilo mě, že to bylo úplně bez emocí. Na hřišti bylo hrozně ticho, holky spolu vůbec nemluvily, nehecovaly se a nenadávaly ani rozhodčímu,“ přidává se k němu Petr Písař z Plavska a takových by se našla celá řada.

Nutný odlišný přístup

Opačný názor na ženský fotbal má Jiří Kuba z Pičína, který je trenérem okresních výběrů kategorií do 11 a 14 let. Příbramské týmy patří k tomu nejlepšímu, co běhá v rámci kraje po hřištích. „Větší publicita v tisku či sociálních sítích by dívčímu/ženskému fotbalu jedině prospěla,“ míní Kuba. K dívkám a ženám musí mít člověk jiný přístup než ke klukům a mužům. Každé slovo je lepší dvakrát zvážit, stejně tak intonace nebo případná kritika.

„Ženy jsou citlivější, dávají více najevo emoce (slzy, radost, rozčarování,…). U těch starších už musíte být trochu i psychologem, děvčata prožívají pubertu, první lásky, ženské problémy a občas zvládnout kabinu puberťaček je dost těžké,“ přibližuje Kuba. Jemu v trénování dost pomohla i výchova tří dcer, díky čemuž dokáže lépe vycházet s ženskými kolektivy.

Utkání skupiny C kvalifikace MS 2023 fotbalistek: ČR - Nizozemsko, 27. listopadu 2021 v Ostravě. Zleva Sherida Spitse z Nizozemska, Lucie Martínková z ČR a Klára Cahynová z ČR.
Dřív jsem se styděla říkat, že hraju fotbal, vypráví reprezentantka Martínková

V současnosti se ale stereotypní názory na ženský fotbal začínají i v Česku měnit. V televizi už běžně dávají i reprezentaci pod vedením Karla Rady či se vysílají zápasy tuzemských zástupců v Lize mistryň. „Je to normální fotbal, akorát je jiný. Chvílemi jsou tam pěkné momenty, jindy trochu divné. Chodil jsem na něj v době, kdy ještě nevěděly, jak se hází aut. Je to ale dobrý fotbal. Když ho holky chtějí hrát a trénovat, tak klidně. Občas by daly určitě zabrat fotbalistům,“ myslí si vedoucí týmu Třebska působícího v okresním přeboru Jiří Funk.

„Byl jsem v Příbrami a na reprezentaci. Čekal jsem nudný, pomalý a neohrabaný zápas, ale byl jsem moc mile překvapen s jakým nasazením holky hrály. Ať už ta liga nebo národní tým, tak zápas měl šťávu,“ dodává Daniel Ngo hrající až IV. třídu za Láz. „Dospělý ženský jsem několikrát viděl a mám pro holky jen slova uznání. Fanoušek nemůže očekávat že uvidí stejně tempo jako u mužů. Ale troufám si tvrdit že většina holek hraje s v větším zapálením a chutí než kolikrát někteří kluci a muži. A řeči typu, že holky patří k plotně a podobně, už vůbec neuznávám,“ uzavírá Kuba.