Kliknutím zvětšíte
Po podzimu jste byli devátí, ale v zimní přípravě už jste měli dobré výsledky. Nastal tedy ten důležitý zlom v přestávce mezi podzimní částí a zimní přípravou?
Podle mého názoru se to stalo už dříve. Do soutěže jsme vstoupili dvěma porážkami, což byla čára přes rozpočet. Čekali jsme, že budeme mít alespoň tři body. Pak jsme, možná i se štěstím, urvali bod s Cerhovicemi. A pak přišel ten zlomový bod. Jeli jsme na pohár do Tochovic. Starší kluci, kteří hráli stabilně, dostali volno a nastoupili jsme s mladýma klukama. Odehráli jsme výborný zápas, za který nás řada lidí pochválila. Tam podle mě přišel zlom v myšlení těch našich kluků. Viděli, že se dá hrát a začalo to pomalu vypadat. Začali jsme pravidelně sbírat body a utíkat ze sestupových pozic. Až přišel zápas v Podlesí, kam jsme jeli poměrně natěšení. Hned na začátku jsme nahráli soupeři na dva góly, což Míra Slepička potrestal a pak už si to pohlídali. Naštěstí se to v závěru podzimu ještě zamotalo a my zůstali šest bodů za špičkou.
S čím jste šli do zimní přípravy? Chtěli jste zaútočit na postup nebo se hlavně udržet mimo sestup?
Popravdě, už po konci podzimní části jsme začali spekulovat, jestli by se nám nepodařilo doplnit vhodně kádr a zaútočit na čelo tabulky. A byli jsme ochotni případně vzít postup i z jiného než prvního místa. Už do vánoc jsme měli dotažené příchody Tondy Rampy, Vojty Machače i Petra Mory. Později ještě přišel Kuba Tošovský. Najednou jsme měli čtyři nové hráče, kteří měli předpoklad patřit do základní sestavy. Zimní přípravu jsme nastavili tak, abychom se střetli se silnějšími týmy než jsme my. Abychom byli neustále pod tlakem a učili se hrát náš styl. Odehráli jsme dobré zápasy, ať už při turnaji o pohár starosty nebo pak třeba proti Zbuzanům. Kluci viděli, že tím stylem můžeme hrát a že to může fungovat. A na jaře se to potvrdilo. Prostě se to všechno skvěle sešlo. Přišli charakterově výborní kluci, srdcaři, kteří na hřišti nechají všechno. K tomu ti naši mlaďasové, kteří měli neskutečný lauf a ostatní pak také nechtěli zůstat pozadu. Nás, když bylo na tréninku málo, tak nás bylo patnáct. Jinak jsme chodili pořád ve dvaceti lidech. To se vám pak taky úplně jinak trénuje, když vidíte, že ti hráči sami chtějí.
Přišlo skvělé jaro, vítězná šňůra a najednou prohra ve Voticích. Nelekl jste se, že se to zaseklo?
Neřekl bych, že jsem se lekl. On i ve Voticích ten zápas začal pro nás dobře. Ale od dvacáté minuty nám to přestalo fungovat a začali nás přetlačovat. Nám vůbec nevoněla jejich hra, dostali se na koně a zlomili nás. Bylo jasné, že nemůžeme vyhrát všechny zápasy. A když to vezmu zpětně, tak to přišlo v pravý okamžik. S výborným soupeřem, který porazil i ostatní týmy nejen ze špičky, takže jsme v boji o postup vlastně neztratili. Každopádně jsme si sedli na zadek a naše hra od té doby neměla tu lehkost ze začátku jara. Bylo důležité, že jsme pak hned vyhráli doma.
Kdo všechno se podílel na úspěšné sezoně?
Kromě mých asistentů Petra Zárybnického a Míry Zubka nám při zimní přípravě pomohl Karel Krejčí. Ukázal nám trochu jiné videorozbory, než jaké jsme do té doby dělali právě se zaměřením na styl hry, který jsme chtěli hrát. Hodně jsem se od něj naučil. Brankáře od žáků až po dospělé připravoval každý týden na speciálním tréninku Radek Sňozík a udělal s nimi ohromný kus práce. Na jaře nás gólmani ve spoustě situací podrželi. A nemohu zapomenout na manažera Pavla Balíka. Díky jeho výřečnosti jsme sem dostali několik hráčů a dokázal jim vysvětlit, co se po nich chce. Do toho výčtu by ale patřili i další lidé. Hodně nám pomáhají také pravidelné trenérské porady. Nevynechali jsme ani jeden týden. Komunikujeme mezi sebou, pomáháme si a hodně nás to posunulo. A samozřejmě největší dík patří prezidentovi Vladimíru Králíčkovi.
V závěru soutěže přišla sladká tečka v podobě zisku prvního místa. Byl to pro vás nový zážitek nebo už jste podobné oslavy zažil?
Nezažil. Byla to pro mě premiéra. Seděl jsem a jen jsem se kochal, jak se kluci radují. Zažil jsem několik hokejových bitev, po kterých jsme se hodně radovali a vlastně ještě s dorostenci na Baníku jsme v jedné sezoně ani jednou neprohráli. Ale to byl pořád jen mládežnický fotbal. V kategorii dospělých jsem něco podobného zažil poprvé. Ještě pořád jsem hodně šťastný.
Teď si dáváte od fotbalu pauzu nebo už připravujete novou sezonu?
S kolegy trenéry si telefonujeme každý den. Jednáme už s hráči, které jsme si vytipovali. Nejde nám o kvantum, ale o kvalitu. Věřím, že když se nám to podaří dotáhnout, tak budeme zase silnější a budeme hrát kvalitní fotbal.
Už máte stanovený cíl pro krajský přebor?
Asi bychom se měli nějakým způsobem na soutěž adaptovat. Připravit se na to, že to nebude nic lehkého a že těch těžkých zápasů nás bude čekat mnohem více. Krajský přebor už je kvalitní soutěž. Stojí to nemalé peníze a podle toho také vypadá fungování jednotlivých týmů. Chtějí v každém zápase uspět, aby ty vložené peníze co nejlépe zúročili. I když my jsme už teď na jaře hráli vlastně takové play off. Kdybychom ztratili, tak bychom ztratili vše. Každopádně nechceme být v krajském přeboru za otloukánky a hrát druhé housle. Ideálně, pokud bychom byli někde ve středu tabulky.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
