Ohromte okolí: Pěstujte květiny, které neuvadnou

Dobrá zpráva hned na začátku. Sušit se dají bez problémů růže, pivoňky, frézie, karafiáty či chryzantémy. Kytice z těchto nádherných řezaných květin bývají často součástí významných životních událostí a výročí, usušení proto bývá trvalou připomínku třeba na svatební obřad. Stejným způsobem lze uchovat půvabné cibulové či česnekové květy, které vám nabídne zeleninová zahrádka.

Spoustu planě rostoucích rostlin vhodných k sušení nám nabízí příroda. Třeba makovice planých máků, květenství bodláku štětky soukenické či obecné, vratič, rákos či orobinec natrháte při vycházkách. Parádu udělají také okrasné trávy, sáhnout lze třeba po zaječím ocásku, třeslici, prosu, lesknici nebo ostřici.

Bromélie připomínají padající hvězdy. Vykvetou jen jednou, pak skončí svou pouť

Stejně tak můžete nasbírat snadno dostupné zlatavé klasy obilí. Vyzkoušejte, jak klasickou statici doplní vratič, makovice a klasy. Usušit můžete také vybrané trvalky, o krásné květy do vazeb se postará bělotrn, mochyně židovská, máčka, suchobýl tatarský, pestrota nebo levandule.

S trochou nadsázky lze říci, že usušit do vázy lze prakticky cokoli.

Pěstování slaměnek

Rostliny, s nimiž jste se právě seznámili, by bylo správné sportovní terminologií nazvat náhradníky. Pokud totiž hledáte skutečné květinové profíky předurčené pro usušení, které se po pár týdnech nerozpadnou, nezblednou nebo neztratí svůj tvar, půjde většinou o rostliny s takzvaným suchomázdřitým květenstvím. Ty totiž šustí už v čerstvém stavu.

K těmto letničkám označovaným lidově jako slaměnky patří třeba statice letní a statice tatarská, bílé a růžové smilky, žlutý smilek italský, suchokvět roční nebo plesnivka perlová. Zdobívaly zahrádky českých venkovských usedlostí a v zimě ve vázičkách jejich světnice.

Velkou oblibu si u našich prababiček získal smil listnatý, který, což možná překvapí, stejně jako smilky pochází z Austrálie. Jejich pěstování zvládne i začátečník.

Slaměnky, jako jsou zaječí ocásek, petrovka, kraspédie, statice nebo suchokvět, je třeba vysít a doma předpěstovat během března až dubna. Přesazovat na záhon je začněte v polovině května, až pomine hrozba ranních mrazíků. Z přímého výsevu můžete pěstovat černuchu damašskou i východní nebo ostrožku stračku.

Všechny slaměnky upřednostňují teplé slunné místo, lehčí dobře propustnou půdu a zálivku. Pozor na přemokření, to jim nesvědčí. Každé dva týdny jim dopřejte pravidelné hnojení nebo použijte granulované hnojivo s postupným uvolňováním potřebných živin. Můžete je pěstovat i s ostatními letničkami, svědčit jim to bude také na záhonech mezi trvalkami nebo pod stromy. 

Stromy na terase: základem úspěchu je správná odrůda a vhodné stanoviště

Když budete slaměnky pravidelně zastřihovat, potěší vás nasazováním dalších a dalších květů. Pokud je chcete pěstovat jen pro pozdější usušení, vydělte jim samostatný záhon, aby jejich sklizeň byla potom co nejsnazší. Vzhledem k jejich nenáročnosti je můžete vysít i do truhlíků za okno nebo do květináčů na balkoně.

Sklizeň a sušení

V srpnu přichází čas sklizně. Slaměnky je třeba řezat každý den, dokud jsou poupata uzavřená, avšak již plně vybarvená. Pro většinu rostlin z čeledi astrovitých je typické, že květ v průběhu sušení dál dozrává. Větší poupata se proto po usušení rozvinou do plně otevřeného květu.

Pokud sklidíte plně otevřený květ, často se v něm následně vyvinou semena a květenství se pak rozpadá. Především květy smilků nebo smilů „stárnou“ velmi rychle, proto je každodenní sklizeň opravdu nutná.

Odkvetlé květy odstraňujte, aby rostlinu nevysilovaly. Je však dobré si přesně zjistit, kdy a za jakých podmínek danou letničku střihat. Zatímco už zmiňovaný smil budete sklízet s poupaty, květy smilku řežte ihned po rozvinutí. Nejvhodnější je odpoledne, neboť večer se již zavírají. Kvetoucí stonky limonky chobotnaté naproti tomu sklízíte, jakmile rozkvetou. Statice se řeže v době, kdy dokvétají poslední kvítky. Naopak plně rozkvetlý se řeže řebříček, zlatobýl nebo vratič.

Vedle správné chvíle sklizně je další nutným krokem správný způsob usušení. Možností je mnoho, lze využít sušení v silikagelu, naložením do práškového mýdla, konzervovat sprejem, sušením v mikrovlnné troubě anebo pouhým zavěšením na trám třeba na dobře větrané půdě.

Pokud se rozhodnete využít tento tradiční, léty prověřený způsob sušení, musíte květiny svázané do řídkých svazků umístit v temné místnosti, kde proudí vzduch. Je to bezpodmínečně nutné, protože na světle mohou některé květy ztratit barvu a při omezeném přístupu vzduchu začnou svazky často zahnívat.

Ze stonků odstraňte všechny lístky a svazky stáhněte třeba gumičkou. Počítejte s tím, že se stonky budou vlivem vysychání ztenčovat, a proto budou z nepříliš pevně utaženého svazku vypadávávat. Zavěšené by měly být květem dolů, aby se v průběhu usychání neohýbaly a zůstaly rovné. Ani moc teplo, ani chládek, s teplotou kolem dvaceti stupňů, to je další důležité doporučení.

Nové trendy na zahrádkách: místo angreštu kaki a muďoul

Sázkou na jistotu, že si po usušení rostlina zachová svou barvu a tvar květu, bude kromě slaměnky a smilku také třeba statice i suchokvět. Z méně známých druhů vás příjemně překvapí starček. Po usušení zůstávají jeho lodyhy nádherně stříbřité. Také nevadlec nebo skočec si příkladně zachovávají barvu svého květenství. Nezklame ani šalvěj a ani zlatožlutá barva břinků nevybledne.

Sušený svazek vás dokáže potěšit i vůní, přeborníkem v tomto směru bude levandule. Pokud ji chce sušit, musí být sklizená v plném květu. Srpen je měsíc, kdy se můžete pustit do práce. Musíte ostříhat květy se stonky tam, kde končí lístky. Sušit je možné levanduli dvěma způsoby – zavěšením ve svazku květem dolů. Další možností je uložení do papírové krabice, kam ji vyskládáte a ponecháte v suché místnosti.

Profesionální floristé někdy ještě zintenzivňují barvu sířením. Svazky rostlin pověsí do těsné bedny, ve které zapálí několik sirných pásků a nechají působit den a noc. Pokud byste chtěli takové ošetření vyzkoušet, provádějte ho venku. Životnost barev a drolení usušených části květin zabrání i sprej na sušené květiny.

Pro skladování jsou nejlepší krabice, kde budou svazky zabalené v papíru. Úhlavním nepřítelem sušených krásek je totiž prach. Jen ohlídejte, aby vrstva květin nebyla příliš vysoká, vedla by k lámání stonků.

Dokonalí průvodci slaměnek

Nevěstin závoj:
Skvělým společníkem živých i sušených aranží je šater latnatý. Stačí přidat pár snítek. Většina lidí téhle trvalce pro množství drobounkých kvítků neřekne jinak než nevěstin závoj. Rostlina vyžaduje slunné stanoviště a propustnou půdu. Jemné, bohatě větvené stonky dorůstají do výšky až jednoho metru a vytvářejí trs. Pěstovat nemusíte jen bílé odrůdy, sáhnout lze po růžových, vyhledávané jsou také plnokvěté druhy.

Pro sušení se hodí celé bohatě kvetoucí stvoly, nejlépe v období mírného rozvití kvítků. Udělejte menší svazky ze tří stvolů. Postup sušení bude stejný jako v případě slaměnek.

Bodlák:
Nejrůznější bodláky si díky svým výrazným tvarům o aranžování přímo říkají. Mezi stálice patří i máčka, bělotrn či štětka barvířská. Máčka patří mezi trvalky, roste i na horských loukách a kupodivu nemá ráda sucho.

České zahrady opět čelí invazi slimáků. Hubit je lze lidovými metodami i chemií

Mezi zahrádkáři je ceněná máčka alpská, jejíž strbouly jsou válcovité a listeny mají výrazně modrou barvu. Máčky se množí z jarních výsevů nebo z kořenových řízků. Potřebují slunné stanoviště a živinami bohaté půdy, čímž se zásadně liší od ostatních rostlin určených k sušení, které vyžadují půdy sušší a chudší.

Tobolky a lampionky:
Černucha by neměla chybět na žádném letním záhonu. Letnička s jemnými listy vás potěší hned dvakrát – v létě modrými nebo růžovými „pavoukovitými“ květy, v zimě zase využijete měchýřkovitá plodenství pro suchou vazbu. Sbírají se ještě zelené rostliny s vyvinutými tobolkami a suší se otočené plody dolů.

Trvalka mochyně pochází z Jižní Ameriky. Původně šlo i užitkovou rostlinu, její nasládlé plody ukryté v měchýřku jsou totiž jedlé. V suchých aranžích se využívají právě oranžové lampionky. Rostlina potřebuje kyprou zahradní půdu s dostatečnou vlhkostí.