Kliknutím zvětšíteČísla nic nezkreslují, českých hráčů v NHL rapidně ubylo. Bude tenhle stav podle hráčských agentů už trvalý, nebo se po částečném úspěchu dvacítky na MS blýská na lepší časy?
R.S.: Bohužel, ve výchově mládeže, tak, jak je u nás nastavena, se nedaří vychovat pro světový hokej tolik kvalitních hráčů jako dřív. Úbytek je znatelný už na počtu kluků hrajících juniorské ligy v Kanadě. Už tam si týmy pečlivě vybírají a nechtějí vzít každého českého hráče. A když už se tam dostanou, ne vždy uspějí.
Vy jste s těmi kluby a hráči v kontaktu, proč to tak je?
R.S.: Spíš je to otázka na Český svaz ledního hokeje a jeho nastavení juniorských soutěží. Podle mého je ve zdejším prostředí malá konkurence a bez ní se nedá vychovat tolik kvality.
R.K.: Do hokeje přichází málo dětí. Když jsem jako malý kluk přišel do Sparty na nábor, tak to byl skutečně nábor. Bylo tam 150 dětí a Sparta si vybírala. Dneska přijde deset patnáct kluků a jsme vůbec rádi, že jdou hrát hokej. Oproti fotbalu nebo florbalu je drahý, za druhé tomu rodiče nechtějí obětovat tolik času, jako naši rodiče, kteří s námi jezdili každý den na tréninky. Pár nadšenců je, ale to nestačí. A kdo má dost peněz, raději jede k moři, na hory, existuje pro ně prostě mnohem víc zájmů, než mohli mít naše rodiče. My vstávali v pět ráno a byli jsme šťastní, že jdeme hrát, i když to bylo třeba na druhou plochu. Dnes je realita jiná, dětí méně a těžko pak můžete vychovat tolik kvality.
Kladenský trenér Josef Vosický, který vedl v mládeži spoustu pozdějších reprezentantů, míní, že se pro děti zmenšil počet zápasů, i to že vadí. Co myslíte vy?
R.K.: Já si to nemyslím. My jako děti hráli soutěž, kde bylo třeba jen 36 zápasů. Spíš je to podle mě o tom, že kde není kvantita počtu hráčů, nemůže přijít ani kvalita. Dřív byl hokej prestižní sport, dostali jste se do zahraničí, třeba i do Kanady, do Německa – kdo se tam tehdy dostal? Reprezentanti vozili každý rok úspěchy z mistrovství světa, takže každý chtěl hrát hokej. To dneska neplatí.
Po úspěchu na olympiádě v Naganu si ale odborníci libovali, že přijde hokejový boom a o jejich sport bude zájem. Jenže hráči ročníků narození v době Nagana a po něm už úspěchy nezískávají, nebo mnohem méně. Nedalo se na tomhle úspěchu vydělat víc?
R.S.: Těžko říci, je to dvacet let zpátky a já nemám v hlavě statistiku, jestli v té době začalo hrát hokej víc dětí. Je to spíš opět otázka na svaz.
Stále častěji slyšíme srovnání se Švédy. Je jich zhruba tolik jako Čechů, obě země byly léta vyrovnané. Proč jsou teď Švédové mnohem dál než my, proč mají v NHL o tolik hráčů víc a hvězdných hráčů?
R.S.: Je to kvalitou výchovy. Dělají to prostě lépe. Je to i otázka financí. Do jejich mládežnických akademií proudí daleko víc peněz než u nás a jsou to peníze od státu. Snáz tak udrží kvalitní trenéry u mládeže, zatímco u nás je hodně těch, kteří trénování dělají jako koníček. Vím, že se svaz snaží tohle zlepšovat, hodně v tom dělá třeba Milan Hnilička, má dost nápadů a na změny tlačí.
Ještě poměrně nedávno sedělo při juniorských zápasech v hledišti spousta skautů, teď jich výrazně ubylo. Je opravdu tak málo nadějných hokejistů?
R.S.: To je jednoznačné. Podívejte se na poslední roky draftů do NHL: Čechů je tam pramálo. Není to dlouho, kdy jich bylo pětadvacet – třicet v jednom draftu, teď čtyři, šest a podobně. Odpovídá to kvalitně juniorských soutěží.
Narazili jste na podporu státu, ta je pro sport všeobecně pořád nízká. Hneme se bez ní?
R.S.: Je malá, jenže takhle pláčou všechny sporty. Je potřeba pro sport a tělesnou výchovu obecně lobbovat.
R.K.: Víte, považujeme hokej za výkladní skříň. I proto by měli zásadní lidé pro sport peníze najít, protože co jinak budou děti dělat? Hrát počítače? Já nevím.
R.S.: Aktuálně patříme k nejobéznějším národům v Evropě a celková fyzická připravenost lidí je nízká. Rozvoj infrastruktury a pohybové kultury je na nejnižší úrovni. A když si pak kluby chtějí děti vybírat, tohle chybí.
Některé velké talenty poslední doby, David Pastrňák a Jakub Vrána, zvolili v juniorce přechod do Švédska a zdá se, že je jim vyplatil. Půjde třeba víc šikovných Čechů v budoucnu do Ameriky právě přes Skandinávii?
R.S.: Mohu vám vyjmenovat spoustu hráčů, kterým odchod z našeho systému pomohl. A bude jen spekulace, že pokud by zůstali, byli by stejně dobří. Já jsem přesvědčen, že kdyby Pastrňák s Vránou šli rovnou do kanadské juniorské ligy, šla by jejich cesta hodně podobně. Jednoduše proto, že opravdu byli hodně talentovaní. Ale podívejte se do současné dvacítky, jak přechod do Kanady pomohl Kristiánu Reichlovi, jak pomohl Zadinovi, Hájkovi, Válovi a dalším.
Myslíte, když kdyby třeba Zadina zůstal doma v Pardubicích, nebyl by tak dobrý?
R.S.: Tak. V Pardubicích skoro nehrál a kde je dnes? My třeba měli podobně talentovaného Michala Špačka. Ten do Kanady nechtěl, toužil zůstat za každou cenu doma. A práce jeho klubu dopadla tak, že místo prvního kola draftu udělal čtvrté. Pak teprve odešel do zámoří a tam svou kvalitu ukázal – má podepsanou smlouvu s Winnipegem.
R.K.: Stačí, když si uděláte domácí úkol. Kolik bylo za posledních osm deset let draftovaných českých hráčů, aniž by hráli dospělý hokej? Moc jich není, možná byste je spočítal na prstech jedné ruky. Kde tedy jsou naše juniorské soutěže?
Kde tlačí český hokej bota nejvíc? Zdá se mi, že na pozici obránců, byť se v poslední době vyšvihli Šimek, Rutta, Jeřábek nebo mladý Hájek? Je to pravda?
R.S.: Souhlasím. Když se podíváte, koho máme v NHL na pozici ofenzivního beka, nenajdete nikoho, možná teď Ruttu v Chicagu. Ale není to jako byli Židlický nebo Kaberle. Zatímco Švédové mají tři mezi nejlepší patnáctkou celé soutěže.
Podcenili Češi práci s obránci?
R.K.: Když se podíváte na trenéry brankářů, má je dneska každý extraligový tým. Věnují se i mládeži, protože naše brankářská škola je pořád vysoko. Máme Mrázky, Rittichy, Furchy, Francouze a další konkurenceschopné gólmany. Ale nepamatuji si, že by někde probíhala nějaká speciální cvičení pro obránce! Nějaké soustředění, prostě aby se s nimi pracovalo. A když máme někoho šikovného, tak na něj v juniorce často jezdí kluci, kteří - když to přeženu – neumí přešlapovat. Jak se pak takový bek má zlepšit?
R.S.: Pak takový kluk přijde do Kanady a je tam podprůměrný. Tak je totiž úplně jiná konkurence.
Jak to vůbec v agentuře jako té vaší chodí? Vybíráte si hráče vy, nebo volají sami rodiče?
R.S.: To je málokdy. Spíš sázíme na naše skauty, kteří dělají výběr. Čas od času se rodič ozve sám, ale většinou to má nějakou vazbu, že jsme třeba dříve zastupovali jejich příbuzného nebo kamaráda.
R.K: Dneska je hráčů skutečně tak málo, že se o ně spíš pereme. V tu chvíli, kdy se pereme, rodiče si často začnou myslet, že mají doma nového Gretzkyho. My jim ale musíme nabídnout pro jejich syna hlavně tvrdou práci a to táta často nechce slyšet. Rád by, abychom mu garantovali první kolo draftu a dres New Yorku Rangers.
Jak vůbec dostat hráče do zámořské juniorky, potažmo do NHL? Musí se agent hodně snažit?
R.S.: Je to o vztazích, vazbách a ty máme. Juniorská liga je pro Kanadu druhá nejdůležitější soutěž. Je fantasticky materiálně zabezpečená, návštěvy se podle velikosti města pohybují od tří do patnácti tisíc diváků. Zápasy přenáší televize, hráči na ně chodí v oblecích, den zápasu je prostě sláva. Pak je logické, že hráči přicházejí do NHL dokonale připraveni jako McDavid a další. Přijdou z juniorky a hned jsou hvězdy i v NHL. Devadesát procent klubů řídí bývalí hráči NHL, kteří tím vším prošli a vědí. A rádi v té soutěži zůstávají, i když mají nabídky z NHL, ať jsou to Brent Sutter nebo Don Hay. Dělají krásnou práci s kluky, kteří se můžou přetrhnout, jen aby dostali šanci a posunuli se o patro výš. A zase jsme u té konkurence.
A jsou na takový tlak mladí Češi připravení?
R.K.: My s nimi pracujeme dopředu, ale víte co? Na tohle nikdo není připravený, to si prostě musíte vyzkoušet sami. Je to tam prostě něco jiného. Navíc: když má kouč výkonnostně stejného Kanaďana a Čecha, vždycky dostane možnost domácí hráč. Čech musí být prostě jasně lepší.
R.S: Pamatuji si, jak u nás seděl smutný Tomáš Hertl, že ho trenér Růžička dal z centra na křídlo. Vysvětlili jsme mu, že jednou třeba půjde do NHL a tam si nemůžete vybírat. Objeví se volné okénko v sestavě a vy musíte udělat maximum, abyste se prosadili právě do něj. San Jose má dodnes skvělé centry a Tomáš, protože je to chytrý kluk, se naučil hrát jinde. Tlak také zvládl.
Na agenty se hlavně v minulosti nahlíželo hodně negativně, některé kluby proti nim vyhlašovaly i válku. Tvrdili, že klukům a rodičům blbnete hlavy a pak se z Ameriky vrací s pomalu poloviční výkonností. Platí to ještě?
R.S.: Nic se nezměnilo, pořád na nás nahlížejí, že odtahujeme dobré hráče ven. Ale proboha, proč zakazujeme těm klukům, aby tam chodili hrát?! Raději prosme Kanaďany, ať nám nejlepší hráče berou! Vždyť je to nejlepší liga na světě. Zeptejte se rodičů. Ti za vámi dneska přijdou, že když jim nedostanete kluka do NHL, půjdou k jinému agentovi.
R.K.: Doplním, že kdyby mohli nejlepší hráči na olympiádu, tak bude devadesát procent mužstva z hokejistů, kteří kanadskou juniorkou prošli. A jestli si někdo myslí, že z toho máme jen prospěch, tak to se mýlí. Jedině když hráč dojde až do NHL, do té doby ani korunu. A i pak máte zamotanou hlavu, když vám ho vymění, nebo ho už nechtějí. Máme s tím hodně práce, ale děláme ji rádi.
A když poradíte klukům, že se mohou vrátit do Evropy? Hlavně v Rusku hraje dost Čechů, odměna není malá. Máte dobré vazby i na ruský trh?
R.S.: Naše filozofie je taková, že hráčům říkáme, aby v mladém věku co nejdéle v zámoří vydrželi. Pokud je jim už více let a potřebují zabezpečit rodinu a vydělat peníze, tak už uvažujeme jinak. I zde je to ale individuální, každý má jiné úmysly. Rozhodně nikoho netlačíme, aby podepsal do Ruska. I proto, že v Kanadě kontrakt podepsaný na papíře platí, v Rusku ne pokaždé.
Robert Spálenka
Generální ředitel společnosti Sport Invest hockey
Licencovaný hráčský agent NHLPA a KHL
Hráčský agent (od roku 2000)
Vzdělání: UK Praha (FTVS - sportovní management) a Lorain Martin College (Austrálie)
Držitel nejvyšší trenérské licence
Robert Kostka
Výkonný ředitel společnosti Sport Invest hockey
Licencovaný hráčský agent
Bývalý hráč Sparty, Pardubic a Slavie (302 extraligových startů, 2 tituly)
Sport Invest hockey
Hokejová divize významné sportovně-manažerské agentury Sport Invest, která zastupuje 210 hráčů (30 v NHL) včetně Tomáše Hertla, Ondřeje Paláta, Martina Hanzala, Vladimíra Sobotky či Petra Mrázka. V zámoří spolupracuje s obří agenturou Dona Meehana Newport Sports Management
71
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
