Lucie Heindlová: těhotenství mi paradoxně pomohlo

Na první pohled by člověk řekl, prostě klasická maminka s dítětem. Jenže vtip je v tom, že tahle mamina se čas od času převleče do hokejové výstroje a prohání se na ledě. V civilu jemná žena, matka miminka, na ledě hokejistka bojovnice.

Člověk by do vás na první pohled ani neřekl, že jste hráčka. Nejen díky dítěti, ale i díky postavě. Jste hubená a nemáte klasickou hokejovou postavu jako většina holek hokejistek…
Když jsem s hokejem skončila, tak jsem zhubla. Svaly ochably. Ale teď jak jsem začala bruslit, tak nohy zase trošku nabraly. Jinak ani v těhotenství jsem moc nenabrala. Jen deset kilo. Nebyla jsem takový ten otesánek, jako chudinky maminky, které naberou mnohem víc. Ale my to máme v rodině. Takže k tomu mám předpoklady být taková. Holky si ze mě dělají srandu, že jsem hubenďoura (smích.)

Když už jsme narazili na dítě. Jak jde zápřah mistrovství světa zvládnout s roční dcerou, se kterou jste tady?
Naštěstí je tu i babička, která se o ni hodně stará. Já si potřebuji odpočinout, zregenerovat, takže jsem za to moc ráda. Naštěstí se podařilo počasí, takže malá může trávit čas venku a taky tady má spoustu holek. Jde z ruky do ruky. Nenudí se. Ale babička bude po téhle dovolené potřebovat dovolenou (smích).

Jak se malé líbí in-line hokej?
Shodou okolností jsem loni, když měly holky soustředění, byla těhotná a celé soustředění jsem absolvovala s nimi. Postávala jsem u mantinelů. Říká se, že i když je dítě v bříšku, už si navyká na prostředí, a asi to tak skutečně je. Lucinka se vůbec nebojí, ani ran puků o mantinely. Je to in-linové dítě.

Takže dcera půjde ve vašich stopách?
Vždycky se směju, že ne. Říkám, že bude chodit do nějakého dramatického kroužku nebo tak něco. Ale má v sobě hodně energie, takže ji dáme nejspíš na sport. Hlavně ať jí to baví a vyřádí se tam, je pak jedno, jaký sport to bude.

A co volný čas tady v Berouně? Trávíte ho společně se spoluhráčkami nebo spíš s dcerou?
Tak snažím se být i s holkami, ale víc jsme asi s dcerou. Ona jak mě vidí, tak chce ke mě. Ale doufám, že to holkám nevadí. Jinak před zápasem a v takových chvílích jsme samozřejmě normálně s týmem.

Slyšela jsem, že loni, akorát když tým odjížděl na mistrovství světa do Itálie, jste začala rodit. Je to tak?
Ano je. Měla jsem akorát na tu dobu termín, tak jsem se s nimi nejela, i když jsem teda původně chtěla.

Takže teď je to vlastně rok. A už hrajete…
I letos jsem byla rozhodnutá, že hrát nebudu, že budu jen s holkami, koukat na ně. Ale jak pak na ně člověk kouká, tak mu to nedá, sežene hlídání a jde se sklouznout. A když zjistí, že to není tak úplně hrozné, tak zajistí hlídání na všechny tréninky a je to.

Takže vy jste začala trénovat až teď před mistrovstvím?
Ano. Trénovala jsem dva měsíce o víkendech. Dva roky předtím jsem vlastně nehrála. Rok v těhotenství a rok po porodu. Ale radši to ani nepište, ať si někdo nemyslí, že do reprezentace může kdokoliv a stačí pár tréninků (smích).

Tak to určitě není, ne? Vždyť jste hrála dlouho předtím a tělo je zvyklé…
Je to tak. Fyzičku jsem měla vždycky dobrou. Byla jsem typ, který musel mít natrénováno a ty dva roky pauzy mi paradoxně spíš pomohly. Odpočinula jsem si a teď mám dobrou vytrvalost. Taky jsem se strašně těšila a hlava taky dělá moc.

Pozorný divák si může všimnout, že vaše příjmení se shoduje s příjmením trenéra reprezentace. Snad můžu prozradit, že je to váš manžel. Jak dlouho jste spolu?
Známe se čtyři roky a manželé jsme tři roky.

A poznali jste se díky hokeji?
Ano, díky lednímu hokeji. On v tu dobu trénoval 8. a 9. třídu v Českých Budějovicích, já hrála na Slavii, a potkali jsme se ve Strakonicích, kam jsme jezdili my i oni na soustředění. Rok jsme za sebou dojížděli, pak jsme se vzali, ještě rok tak nějak dojížděli. A pak jsme se přestěhovala do Českých Budějovic. Tím skončila moje hokejová kariéra a otěhotněla jsem. Tak hezky mi to všechno navazovalo.

Váš manžel trénuje in-line hokejovou reprezentaci druhým rokem, ale vy jste se v ní poprvé objevila už před sedmi lety. Znamená to tedy, že jste ho k in-line hokeji přivedla vy?
Ano, je to tak. Manžel se k in-line hokeji dostal, až když mě poznal. Před dvěma lety se přihlásil do výběrového řízení na trenéra české ženské reprezentace a vyhrál. Teď je to jeho druhá sezona.

Na šampionátu jste pasovány do role favoritek. Co tomu říkáte?
Člověk by si to přál, vyhrát, ale nechceme to zakřiknout. Říkali jsme si nejdřív, že hrajeme doma, tak že je to výhoda, ale na druhou stranu jsou tady rodiče, příbuzní, známí a tím se na nás vyvíjí tlak. Každopádně ale doufáme a budeme pro to dělat maximum.

Tereza Hölzlová