„Já na tyhle emoce zrovna moc nejsem," hlásil aktuální sportovní ředitel Mladé Boleslavi novinářům ještě před rozlučkovým děním na ledě, při němž se na velkoplošné obrazovce promítal i průřez kariérou s komentářem jeho otce Františka. Když ale více než čtyři tisíce fanoušků aplaudovaly kariéře bývalého centra vestoje, i jemu se, stojíc na ledě po boku svých dvou dětí, draly slzy dojetí do očí.

Rozlučka s kariérou evokuje čas na bilancování. Na co si tedy z vaší bohaté kariéry vzpomenete nejvíc, když se za ní teď ohlédnete?
Vždy se mi nejdřív vybaví můj první extraligový zápas, který jsem odehrál za Spartu v Litvínově. To byl pro mě asi nejsilnější zážitek.

Pak byla vaše kariéra hodně bohatá. Snil jste o něčem podobném, když jste s hokejem začínal?
Nikdy jsem netušil, že toho zažiji tolik. Předčilo to rozhodně moje sny a očekávání. Hlavně jsem nikdy netušil, že bych mohl mít tak dlouhou kariéru. A troufám si říct, že i úspěšnou. Mým snem bylo hrát českou ligu. To další byla velmi příjemná nadstavba.

Co za splněním snů stálo?
Ohromný dril, ve kterém jsem vlastně jel pětadvacet let na vrcholové úrovni. Důležité bylo ale také štěstí a podpora od rodiny.

Je ve vaší kariéře něco, co se vám nesplnilo?
Já jsem byl vlastně celou dobu zdravý a kariéru jsem si užil, takže se mi asi všechno splnilo.

Jaké jsou vzpomínky na NHL a Columbus?
Pro mě to byla obrovská zkušenost. Šel jsem tam v poměrně starším věku, v pětadvaceti už jsem byl na poměry NHL vyspělý hráč. Strávil jsem tam sedm sezon, protože jednu sezonu byla stávka. Splnilo se mi to, že jsem si zahrál NHL, jediné, co nevyšlo, bylo play-off, které jsme ani jednou nehráli, protože Columbus byl v té době spíše průměrný tým.

Mrzí hodně to play-off?
Na jednu stranu ano, ale já jsem alespoň díky tomu mohl vždycky jet na mistrovství světa.

Už jste se naplno zabydlel v kanceláři, nebo vám chybí hraní?
Hokej mi nechybí vůbec, z toho mě až trochu mrazí. A v kanceláři sice bývám, ale hodně věcí se řeší v kabině a u trenérů, nebo u generálního manažera.