Co vás přivedlo k nápadu stát se hokejovým rozhodčím?

Dříve jsem se hokeji věnoval aktivně. Hrál jsem za Dobříš, v juniorech za HC Příbram, kde jsem si vyzkoušel extraligu, a později jsem na vojně trénoval v druholigové Dukle Příbram, což byl můj strop. Jelikož jsme ale s několika dalšími spoluhráči nenašli herní uplatnění v dospělém hokeji, začali jsme pískat. Většina rozhodčích hokej dříve hrála a i já to považuji za důležité, protože díky dřívější průpravě dokážete lépe vnímat herní situace. Samozřejmě existuje i několik kolegů, kteří hokej nikdy aktivně nehráli.

Jak tedy vaše rozhodcovská kariéra začala?

Spolu s Petrem Lohrem, Hynkem a Silvestrem Bartošem jsme začínali na otevřeném stadionu v Dobříši, kde jsme celé víkendy, v kulichách a dresech navlečených na péřových bundách rozhodovali místní turnaje. Postupem času jsme se dostali až do krajských soutěží. Okolo roku 1994 jsem si udělal licenci první třídy a začal jsem působit pod vedením Českého svazu ledního hokeje, zpočátku v juniorských soutěžích. Hned po roce jsem se posunul do druhé a první ligy, načež jsem se v roce 2000 dostal do extraligy.

Je těžké stát se sudím? A jak náročná cesta vede do extraligy?

Neřekl bych, že je to těžké, sudím se může stát každý. Pakliže skončíte s aktivní kariérou a chcete nadále zůstat součástí této hry, máte možnost stát se rozhodčím. Základem je mít hokej rád a vzít na sebe zodpovědnost soudce, který spravedlivě posoudí nedovolené zákroky, které během utkání nastanou. Samozřejmě začínáte v nižších mládežnických soutěžích, abyste získali zkušenosti. Vezmete si na sebe dres, píšťalku a jdete na to. Pak už jen musíte chtít a odvádět kvalitní výkony.

Jak se hokejový sudí připravuje na sezonu? A jaké testy musí před jejím startem absolvovat?

Každý z nás si hlídá svou fyzickou kondici svědomitě po celý rok. Konec sezony neznamená, že bychom na sobě přestali pracovat, protože pak by se v létě všechno špatně dohánělo zpátky. Já osobně se například zapojuji do seriálu závodů Brdman Adventure, jehož součástí jsou například triatlony či běžecké závody. Před každou sezonou absolvujeme pravidlové testy, kde musíme za určitý čas odpovědět na daný počet otázek, týkajících se například výkladu jednotlivých pravidel, abychom je poté správně aplikovali v praxi. Dále nás čeká Cooperův test zaměřený na fyzickou kondici, v jehož rámci musíme do dvanácti minut zaběhnout stanovený minimální limit a přidat k tomu něco navíc jako důkaz dobré připravenosti na sezonu. Nedílnou součástí předsezonních testů je také bruslení na ledě zaměřené na vytrvalost, obratnost a rychlost.

V čem se liší příprava hokejistů a hokejových arbitrů?

Myslím si, že především intenzitě. Hráči mají odborné vedení trenérů, fyzioterapeutů a masérů, kteří se starají o jejich trénink či rekonvalescenci, kdežto rozhodčí se připravují individuálně. Samozřejmě bychom se hokejistům měli snažit co nejvíce vyrovnat, abychom na ledě stačili jejich tempu.

Co patří mezi nejdůležitější atributy pro kvalitní výkon?

Za prvé je to právě fyzická připravenost. Ovšem, i když jste dobře fyzicky připravení, ještě to nezaručuje, že se v daných momentech budete rozhodovat vždy správně. Proto je také velmi důležitá psychická odolnost a letité praktické zkušenosti. Ty získáte postupem času, procházením jednotlivými soutěžemi. Nesmíte podlehnout tlaku, ztratit sebevědomí, ale naopak se pokusit si zachovat chladnou hlavu a jednat přesně podle hokejových pravidel. Musíte se umět ve vteřině rozhodnout, správně a spravedlivě vyhodnotit situaci, abyste nikoho nepoškodil. Základem pro správné rozhodnutí je správný pohyb, pohled na ledě do všech herních situací a vcítění se do hry pohledem hráčů. K tomu vám právě mohou sloužit dřívější aktivní zkušenosti s hokejem.

Jak vám pomáhá komunikace s kolegy? A jak probíhá?

Spolupráce je samozřejmě důležitou součástí. Můžeme si vyměnit názory na konkrétní situace, které nemusí být vždy stejné, protože každý mohl vidět situaci z jiného úhlu pohledu. Dále si vzájemnou komunikací utvrzujeme správné rozhodnutí, čímž se podpoříme do dalšího průběhu. Prostorů pro komunikaci je během zápasu několik, například při komerční přestávce. Při samotné hře pak ke spolupráci využíváme jednotlivé naučené signály.

Kromě kolegů komunikujete i s hráči a trenéry, někdy to je docela žhavé. Co je v tomto ohledu nejdůležitější?

Vzájemný respekt jednoho k druhému. Existují dva typy hráčů. S některými se mluvit dá a s některými naopak příliš ne, což je dáno vývojem hry. Většinou jsou komunikativní hokejisté kapitány svých týmů. Odlišná je například komunikace s dorostencem či juniorem od seniora, protože starší hráči na rozdíl od těch mladších vědí, kam si mohou dovolit zajít. Ovšem výjimky se najdou i mezi zkušenými harcovníky, a když si vzpomenu na své začátky, tak mě asi nejvíce vždy dovedl potrápit jinak výborný hokejista Ladislav Lubina. Ten mě dokázal vždy rozladit (úsměv). Naopak bych v respektu a slušné komunikaci vyzdvihl například Františka Ptáčka, Jiřího Dopitu, Josefa Beránka a další.

V současné době se mluví především o Jaromíru Jágrovi a Petru Nedvědovi. Máte s nimi jako sudí zkušenost?

Oba jsem měl čest pískat. Jsou to geniální hráči, které bych přirovnal k šachistům, kteří myslí několik tahů dopředu. Velcí profesionálové a perfekcionisté, kteří to samé očekávají od všech účastníků zápasu, takže i od rozhodčích.

Co říkáte na úpravu pravidel, zakazující fanouškům vulgární pokřiky směrem k rozhodčím?

Myslím, že jde o správný tah Českého svazu ledního hokeje, který má umravnit hokejové prostředí a diváky. Ano hokej je rychlá kolektivní hra, ve které jde o vítězství, o body a o nemalé peníze, ale na druhou stranu bychom si měli uvědomit, že jsme pořád jen lidé. Je důležité si tedy ponechat respekt jeden k druhému. Ať už jde o hráče, rozhodčího nebo diváky. Vždy je lepší, když diváci slušnou formou fandí svému týmu a ženou ho za vítězstvím. V takovém prostředí se pak cítí dobře i sudí.

Mohl byste přiblížit, jak vypadá zápasový den hokejového rozhodčího?

Všichni bychom se rádi přiblížili profesionálnímu modelu. Ráno si jít například zaběhat, poté si pustit zápasy obou týmů z minulých kol, načíst a připomenout si nejen „problémové hráče“, ale také si projít minulé vzájemné zápasy a zjistit například, jestli nehrozí nějaké odvety za situace, které se v nich udály. Následuje oběd, cesta na zápas, rozcvička a samotný zápas.

A u vás amatérů…

Dopoledne jdeme do práce. Odpoledne si vezmeme půl dne dovolenou, abychom si našli prostor pro výše zmíněné úkoly a začali se plně koncentrovat na duel. Vše začíná už v autě při cestě na místo konání. Na stadionu jsme dvě hodiny před začátkem, projdeme soupisky a zápisy o utkání. Následně jdeme na rozcvičku. Jelikož už rozhodčí nechodí na rozbruslení, jde se pak rovnou na led. Po skončení střetnutí probíhá kontrola zápisu, případně může probíhat ještě komunikace s videorozhodčím. Pokud je v hale přítomný delegát, dostaneme hodnocení zápasu, kde jsou všechny klady a zápory, které slouží jako náš pracovní materiál ke zlepšení.

Proč jste se vlastně nestal profesionální rozhodčím? A jaká je budoucnost této profese?

Dříve byly úplně jiné podmínky a vzhledem k tomu, že jsme si nemohli dovolit opustit zaměstnání, nebylo to prakticky možné. Kdybych dnes byl mladší, určitě bych do toho šel. V současnosti působí v extralize šest profesionálních rozhodčích a zbytek jsou rozhodčí amatéři. Funguje také program „Junior profi“, kam jsou zapracováni mladí kluci. Myslím si, že jde o správnou cestu.

Štěpán Souček

Narozen: 27.10.1974

Úspěchy: Řízení zápasů play-off české extraligy, Champions League, mládežnických hokejových reprezentací, účast na OH dětí a mládeže.