Byl už slepý, téměř nemohoucí, do boje ho museli vést jiní vojáci. Jana Lucemburského, českého krále, to u Kreščaku nezastavilo. Zrodil se jako bojovník, rytíř, král. Tak chtěl vydechnout naposledy a tak se i stalo. Rytířských zásad se v neděli držel i král dnešní doby, král hokejový. Jaromír Jágr v Plzni odvolal faul na svou osobu, což už sice v poslední době pár hráčů udělalo, ale žádný nebyl v pozici, že jeho tým pomalu dodýchává a potřebuje k životu jediné – výhry.
Jágr ve své kariéře o sestup nikdy nehrál, ale je zvyklý na naprosto jiné tlaky z jiných dimenzí. Když vám někdo platí deset milionů dolarů za sezonu, jednoduše žádá výsledky. A je to jiný nápor na psychiku než hrát o padáka v české extralize.
A přestože mu mnozí spílají za údajnou nečestnost při jednání o zavření soutěže, zachoval se v Plzni tak, že jim přivřel ústa.
Možná i jedné paní z plzeňského tábora, kterou si v neděli po rozbruslení dovolil nepozdravit a ona pak křičela v šatně Západočechů, ať mu to hráči dají sežrat a že za deset gólů do sítě Kladna jim zaplatí něco dobrého.
Naštěstí se jinak chovalo jindy až nenávistné publikum v Plzni.
Jágrovi za jeho gesto zatleskalo.
A JJ68? Když mám spadnout, tak proč ne vestoje. Žádné české čachrování.