Přišel jste do Příbrami vrátit HC do 2. ligy?

Ano, ale není to otázka této sezony. Je to otázka dlouhodobá, spíše do 2-3 sezon. Nyní se jedná spíše o stabilizaci HC Příbram, juniorů a áčka. Cílem je udržet juniory a postoupit co nejdál s áčkem v play-off. Budu se také zúčastňovat náboru dětí, což je otázka do příští sezony.

Líbí se vám v Příbrami?

Navštívil jsem centrum a samozřejmě okolí zimního stadionu. Do budoucna plánuji navštívit Svatou Horu. Podle toho, co jsem viděl, je Příbram malé příjemné město.

Jak jste se sžil s příbramskými hokejisty?

Pro mě bylo dobré, že jsem pár kluků už znal a musím říct, že mi to dost pomohlo. Ted už to funguje tak, jak má, prostě hráč vs. trenér. Je tu hodně dobrá parta, a to je pro trenéra a chod mužstva to nejdůležitější.

Co je pro vás nejdůležitější při přípravě tréninků?

Snažím se, aby to pro kluky bylo účelné a zábavné. Příprava na každý trénink je jiná, jak na áčko, tak na juniorku. Spíše musím trénink přizpůsobit počtu hráčů, kteří přijdou. Jedná se o cvičení ohledně fyzičky a nácviku kombinací pro zdokonalení systému hry.

Jaké to pro vás je, být v týmu trenérem a ne hráčem?

Snažím se na tom pracovat z pohledu hráče, ne jen z pohledu trenéra. Myslím, že mám výhodu v tom, že dokážu pochopit potřeby jednotlivých hráčů. Přizpůsobuji trénink podle toho, co bylo dříve příjemné na trénincích pro mě.

V sezoně 93/94 jste hrál finále extraligy za Pardubice, jak na něj vzpomínáte?

Postupovali jsme z osmého místa v tabulce. Přes Vítkovice a Spartu jsme se dostali až do finále. Hrál jsem v této sezoně v lajně se Šejbou a Hejdukem. Byl to pro mě úspěšný start v extralize, měl jsem 11 kanadských bodů z 22 zápasů. Celkově to byla pro mě velká zkušenost.

Hrál jste i s dalšími zvučnými jmény, např. Hejdukem, Lubinou, Čajánkem…

Ano, také s Jirkou Šejbou, Kotalíkem, Martínkem. Musím říct, že to jsou opravdu fajn lidi a rád na ně vzpomínám.

Působil jste také v zahraničí, jaké to tam bylo?

Hrál jsem v Polsku za tým Unia Dwory Oswětim nejvyšší polskou soutěž, kterou jsme vyhráli a stali se mistry Polska. Hráli jsme také evropský pohár a interkontinentální ligu. Byly to zajímavé zápasy s vítězi zahraničních lig, jako např. Itálie, Lotyšsko, Francie. Bylo to časově dost náročné, jezdili jsme do Slovinska, Maďarska a Dánska.

Dá se polský a český hokej srovnat?

Polská liga čítala v té době pouze osm týmů. Srovnal bych to, co se kvality týče, s horní polovinou naší 1. ligy. Bylo to hodně pestré a obohacené o tu interkontinentální ligu a evropský pohár.

Měl jste nějaký hokejový vzor?

Nikdy to nebyl jeden hráč. Když jsem chodil do školy, tak jsme se spolužáky obdivovali extraligové hráče Pardubic.

Jeké byly vaše dosavadní největší úspěchy?

Určitě to, že jsem se podíval do reprezentace a měl příležitost hrát s Čajánkem, Hejdukem a dalšími v roce 1998 na srazu v Kanadě. Také zmiňované finále extraligy. V době, kdy jsem hrál za Budějovice, tak jsme se pokaždé dostali do play-off. To bylo hodně příjemné. Dost si toho cením, že jsem měl příležitost tam hrát. Když jsme hráli se Vsetínem, tak jsem byl nasazený proti Jirkovi Dopitovi, musel jsem nad tou hrou přemýšlet úplně jinak. To byla velká zkušenost.

S učinkováním v extralize je spojené i vydávání sběratelských kartiček. Sbíral jste ty svoje?

Ano, ty hokejové kartičky mám doma schované. Také jsem jich hodně podepsal. To byla zrovna ta příjemnější část popularity.

Nechybí vám hraní? Neplánujete návrat na led?

Kvůli zdravotním potížím, které mám se zápěstím, bohužel hrát nemohu. A také zranění kolene, s kterým jsem marodil 2,5 roku.

Jaké sporty vás ještě baví?

Baví mě sálová kopaná, určitě squash, tenis a rád si udržuji kondičku v posilovně.

Je něco, co byste rád vzkázal fanouškům příbramského hokeje?

Rád bych je pozval na sobotní zápas s Kralupy. Snažíme se hrát atraktivní kanadský styl hokeje, který je pro diváky zajímavější. Určitě návštěvy litovat nebudou.

MICHAELA VLČKOVÁ