Když do Příbrami dorazila druhá liga – třetí nejvyšší soutěž, hledali lidé z klubu někoho, kdo by dělal kustoda. První myšlenka byla na pana Dvořáka staršího. Vzhledem k jeho vyššímu věku ale původní nápad přešel na brzy 46letého syna Jana, který danou příležitost využil dokonale a z částečného úvazku se stal záhy plný.

Coby kustod se stará Jan Dvořák o A-tým, pomáhá ale i mládeži s výstrojí, nejčastěji brusle nebo helmy. K tomu klidně opraví branku, zapojí se do kovovýroby či přidal ruku k dílu, když se na zimním stadionu budovala v jedné místnosti střelnice Bláhovka určena především pro menší kategorie a pojmenovaná po sportovním ředitel a generálním manažerovi Miroslavu Bláhovi.

Spojení Jana Dvořáka a hokeje je téměř celý jeho život. Jako malý šestiletý kluk začal hrát a u osudového sportu zůstal až do teď. Když má čas, jde si zahrát “teplákovou“ ligu s kamarády. Co se týče práce kustoda a všeho okolo, tak dřív brousil brusle jeho táta, následně tuto profesi převzal po něm. „Před pěti lety jsem si myslel, že práce kustoda je nabroušení bruslí, vytření kabiny a úklidu a ono to tak není. Je to jen padesát procent. Druhou polovinu tvoří telefonování, shánění obědů a dalších věcí,“ objasňuje Dvořák.

Broušení je občas oříšek

Práce je požehnaně, proto s nadsázkou Dvořák říká, že nejméně úkolů a povinností má během tréninků nebo zápasů. „Jsem nejradši, když jsou kluci na ledě. Člověk má na věci čas, nikdo mu do toho nekecá,“ prohlašuje s úsměvem brzy 46letý kustod. Co ho velmi těší, že v klubu od vedení po hráče s ním všichni jednají jako s rovným. „Když je o něco poprosím, tak mi normálně pomůžou,“ dodává.

V roli kustoda mu zatím za tři roky dělalo největší problémy broušení bruslí. Každý hráč vyžaduje jinak ostrou hranu a samostatnou kategorií jsou pak brankáři. „Je to specifické a ze začátku jsem s tím měl problémy. Nože jsou různě silné. V tomhle směru pomáhá Pavel Marek. Občas si k němu zajdu pro radu,“ přiznává bez problémů Dvořák.

Vyjma broušení se jako správný kustod stará o legraci v kabině, ačkoliv před zápasem je tuto úlohu nemožné splnit. Hokejisti jsou plně soustředěni na utkání a uzavřeni do sebe. Další činností je úklid kabiny nebo třeba praní, kde dochází ke srandovním situacím. „Občas se mě hráči ptají, kde mají věci. Zda jsem je nezapomněl v pračce a časem se zjistí, že tričko nosí kamarádi a podobně,“ poodkrývá příbramský srdcař.

Zapojená celá rodina

Za tři roky v roli kustoda zjistil, že kam až někteří svou kariéru vyšponovali, jako například Zdeněk Kutlák do reprezentace a mistrovství světa, tím lepší přístup a vzájemný respekt k sobě mají. „Čím víc hokejista toho dokázal, tím je pokornější. Ví, že kustod k hokeji patří a chová se profesionálně a poděkují. Naopak mladší si myslí, že jsem tady jenom pro ně, takhle to nefunguje,“ vysvětluje Dvořák.

S příbramským hokejem je spjata celá jeho rodina. Žena občas uvaří, šije nášivky na výstroje, synové natáčí videa ze zápasů. O otci už řeč byla, ale když se v 70. letech začal stavět zimní stadion, tak ho stavěl i jeho děda a babička později na něm taky pracovala. Nyní na něm většinu času tráví Jan. Pravidelně od osmi ráno a klidně až dvanáct hodin denně. K tomu ještě víkendy, když se hraje v sobotu.

S tím, jak je jeho rodina po generace spjata ze zimním stadionem v Příbrami, tak má k němu pochopitelně mnohem hlubší vztah než spousta jiných lidí. „Když vidím některé věci, které se mi nelíbí, tak mě bolí víc. Nikdy bych ale neřekl, že tady budu pracovat,“ podotýká kustod hokejové klubu, který už jako malý kluk zde strávil pomalu každé léto.

Aby toho nebylo málo, tak v šatně mu pořádný brajgl udělá i jeho pes, na kterého si zvykli už i hráči. Občas se zadaří a něco pokouše. Dvořák má většinou v pondělí a pátek dopoledne volno. I tak nezahálí a jde pomoci kamarádům při práci na střechách, kde se dokáže odreagovat od sportovního prostředí. Pro příbramský hokej toho ale dělá hodně, ačkoliv v různých statistikách by ho fanoušci hledali marně. Jan Dvořák je jednoznačně další z řady Sportovních hrdinů Příbramského deníku.