Maso, sladké a pěkně pravidelně. Misska Lenka Taussigová exkluzivně o jídle

Na obědě s Lenkou Kocmanovou Taussigovou.Zdroj: Deník/Jaroslav BalvínLenka přichází s drobným zpožděním. Dnes šla ze schůzky do schůzky a je ráda, že si konečně může v klidu posedět. „Nikdy mě to tady nezklamalo ani obsluhou, ani jídlem,“ vykládá při zběžném listování jídelním lístkem, který zná skoro nazpaměť. Číšník ve stylové barevné zástěře se nás ptá, co na stůl. Říkám, že bych rád zkusil něco echt mexického. Mladý muž doporučuje chilli con carne. Nakonec si stejně jako Lenka objednávám fajitas. Nalákala mě, že vepřové maso se zeleninou přinesou na pánvi přímo z pece.

Zatímco čekáme na jídlo, Lenka vykládá, že do Replay's chodí i za pštrosím masem. „Je tmavé, něco jako hovězí,“ popisuje živě s tím, že maso má hrozně ráda. „Bez něj si to neumím představit, vegetariánství by mě zabilo už po týdnu,“ směje se. Ostatně jí prý nejen maso, ale skoro všechno. A ráda. „Takže to je mýtus, modelky a anorexie, bulimie?“ vyzvídám. „S některými holkami se to veze, ale se mnou tedy nikdy,“ odpovídá Lenka s tím, že na rozdíl od řady kolegyň nikdy nemusela být před přehlídkami „na mrkvi“. Podle ní díky sportování a pravidelné stravě, obojího už odmala.

V Ústí vyučují unikátní studijní obor. Zakladatelka získala mezinárodní cenu

Dodnes jí po dvou a půl hodinách. „Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, druhá večeře,“ vypočítává Lenka. „Když něco vynechám, hned to pocítím, začne mě třeba bolet hlava,“ dodává s tím, že nejde o kvantitu – k svačině stačí i pár kuliček hroznového vína, ale o dodržení rutiny, na kterou je tělo zvyklé. Ráno obvykle sní buchtu nebo koláč, které sama upeče, nebo jogurt s müsli. O víkendu či na dovolené ale klidně vyluxuje švédský stůl od vajíček, slaniny i párků. Na obědy přes týden chodí do jídelny pro zaměstnance Krajské zdravotní, kde pracuje.

Dnes ale kantýnu vynechala kvůli našemu obědu v mexické restauraci. A ten už nám nesou číšníci! Jeden na to všechno nestačil, muž si musel vzít k ruce ještě kolegyni. Z černé pánve právě vytažené z pece se kouří ostošest.

V kuchyni restaurace s Lenkou Kocmanovou TaussigovouZdroj: Deník/Jaroslav Balvín„Krásně to voní!“ zajásá upřímně Lenka, když nám dají na stůl to všechno včetně misek se salátem, tortillami a dresinkem. Chvíli se jen tak kocháme pohledem na kořeněný mix grilované kukuřice, papriky, cibule a další zeleniny, na níž trůní najemno nakrájený kus vepřové panenky. „Když jdu do restaurace, chci něco, co doma obvykle nedělám,“ poznamenává Lenka.

Než jídlo z pece vychladne na skousnutelnou teplotu, prozrazuje, že doma vaří všechno možné od české kuchyně po italskou i tu mexickou – není pro ni problém ani udělat tortilly plněné masem nebo zeleninou. Aktivně vyhledává i nové recepty, podle kterých prý uvaří cokoli. S dětmi jí, pokud to jde, společně, klukům vaří pravidelně teplé večeře. Manžel je ale úplně jiná jídelní liga, než ona se svou pravidelnou stravou. „Je schopný být desítky dnů jen na ovocných a zeleninových šťávách. Pak zase splácá všechno možné,“ popisuje Lenka.

Ústí má nejlepší služební psy v republice, úspěchy slaví v soutěžích i v terénu

Možná je to tím, že Tomáš měl jako policista nepravidelný režim i s 24hodinovými šichtami, které pak dospával ve dne. Lenka svého muže poznala jako velmi štíhlého. Za ty roky, co jsou spolu, si ho trochu "vykrmila", přibral hlavně během jejích těhotenství, ale je pořád docela hubený.

Konečně nám jídlo trochu vychladlo a s nadšením se do něj pouštíme. Mezi jednotlivými sousty Lenka popisuje, že kdyby dnes z nějakého důvodu měli v mexické restauraci na Klíši zavřeno, vzala by mě do restaurace na Větruši, kde to má také moc ráda.

Na obědě s Lenkou Kocmanovou TaussigovouZdroj: Deník/Jaroslav BalvínJako letitá Ústečanka pamatuje pěkně rekonstruovaný zámeček coby ruinu pro ostudu. „Dnes je v tamní restauraci výborná kuchyně i servis, mají vyhlášenou svíčkovou,“ tvrdí Lenka s tím, že na Větruši chodí ráda na vepřovou panenku s lanýžovou omáčkou, brambory se smetanou a s grilovanou zeleninou. A jako závislák na sladkém si tam obvykle dá i dezert, nejlépe štrúdl s vanilkovou zmrzlinou. A co nějaká restaurace poblíž domova? S rodinou si prý občas udělají pěší výlet do několik kilometrů vzdáleného Černého orla v Oseku.

Lenka si tam obvykle dává noky se smetanou, špenátem a kuřecím masem, děti burgera, manžel kuřecí křidélka. Ještě že jsem už najedený, jinak by se mi sbíhaly sliny. Mexickou pánvičku jsme během hovoru pomalu, ale jistě oba dva vyprázdnili. „Maximálně,“ odpovídáme číšníkům na otázku, jak jsme spokojení. „Jsem úplně plná k prasknutí,“ dodává Lenka, která i proto odmítá dezert. Ani kafe nechce. „Voní mi, ale piju ho výjimečně,“ říká. Než se rozloučíme, ještě mě stihne seznámit s majiteli restaurace. A tu bych teď rád doporučil i já vám.