Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bonus: Mým hudebním nástrojem je studio

Sedlčany – V sobotu 30. června zavítá do sedlčanském klubu Pohoda trojice alternativních umělců v čele s držitelem hudební ceny Apollo Bonusem.Spolu s ním vystoupí ještě skupiny Lahar a Please The Trees. Příbramský deník vyzpovídal písničkáře Bonuse.

6.6.2012 1
SDÍLEJ:

Písničkář Bonus.Foto: Deník/ Vlastimil Ševr

Co je pro vás hudba? Je to forma seberealizace? Kombinace zvuku a obrazů? Je to forma, jak chceš někomu sdělit svůj názor?

Hudba je pro mě způsob vyjádření, ale kdybych měl říct proč nebo jak to funguje, nedokážu na to odpovědět. Vyrostl jsem obklopený výtvarným uměním, v domě mých rodičů hudba v podstatě nehrála, přesto mám v sobě pnutí, potřebu, realizovat se prostřednictvím hudby a textů. Sám přesně nerozumím tomu, jak to funguje, nedokážu věci vysedět, napadají mě spontánně, některé věci, které si zaznamenám, fungují ihned, jiné začnou dávat smysl až časem, kdy se k nim přidá něco dalšího. A to mě na tom baví: je to pro mě v podstatě záhada.

Snažíte si nahrávat svoje vlastní zvuky. Jak na ně přicházíte? Zkoušíte? Nebo jdetr a občas vás napadne, že prázdná plechovka má při prošlápnutí zajímavý zvuk?

Myslím, že nejsem hudebník v klasickém slova smyslu, můj hudební nástroj je „studio", jakkoliv to v mém případě znamená laptop. Jsem schopný pracovat s minimem tónů, ale zvuk je pro mě plnohodnotnou součástí skladby, dovede vytvořit atmosféru, která dokáže umocnit dojem z textu. Moje loňská deska Náměstí míru je téměř celá postavená na akustických nástrojích, které jsem používal způsobem typickým pro elektronickou hudbu – stříhal je, smyčkoval a vrstvil – ale je navíc protkaná zvukovými „chybami" a ruchy, přeslechy z otevřených oken, vrzání židlí, ozvěny rádia… skladby tak získaly na přesvědčivosti a zároveň intimitě, vyprávějí příběh nějakého skutečného prostředí.
Některé zvuky se nabídnou samy, když máte dostatečně divokou fantazii – třeba taková kopírka dělá skvělou rytmickou smyčku.

Jste hip hoper?

Ne, používám rap jako formu, ale kontext do kterého ho vkládám je jiný. Ideologicky i hudebně. Ale myslím, že hip-hopová subkultura v současné podobě stojí v protikladu proti svým vlastním kořenům. Původní hip-hop byl sociální fenomén, hlas ghetta, dostupný všem, kdo měli potřebu mluvit a kteří do té doby nebyli slyšet, teď je to o tom že „nikdo z vás není tak dobrej jako já." To mě moc nebere.

Vaše texty jsou originální, přesné a občas se na ně člověk může kouknout ze dvou stran. Kde berete inspiraci k vaší tvorbě?

Obecně bych řekl, že píšu a mluvím o věcech, které se mě dotýkají a které se sám pro sebe snažím uchopit nebo pochopit. Když je dokážu nějak pojmenovat, líp se s nimi vyrovnávám. Mám rád momenty, kdy slyším nějakou skladbu, která přesně vystihuje moje pocity a já si řikám: „sakra, jaktože jsem tohle nenapsal já?"
Insipiraci nasávám všude kolem sebe i v sobě, zabývám se běžnými obyčejnými věcmi, které ve mně rezonují. Myslím, že jestliže chci něco změnit, musím změnit hlavně sebe. O tom mluvím, píšu, zpívám.

Před několika měsíci jste dostal cenu Apollo. Řekněte, jestli vám tato cena pomohla při získání dalších nabídek na vystoupení? A naopak uškodila vám v něčem?

V první půlce tohoto roku jsme odehráli přes čtyřicet koncertů, což je hodně, takže určitě se zájem o mojí hudbu výrazně zvedl. Je pro mě zajímavé vidět, že věci co dělám oslovují tolik lidí, že tomu, co říkám, rozumí a mnozí se s tím ztotožňují.
Nezdá se mi, že by mi cena uškodila, naopak jsem jí využil, na chvíli se myslím podařilo přitáhnout pozornost třeba i k alternativní autorské licenci Creative Commons ve které vydávám.

Proč jste zvolil pro název alba zrovna Náměstí míru? Má to nějaký hlubší podtext přepokládám?

Náměstí míru je alegorie určitého duševního rozpoložení – pochopil jsem, že je zbytečné plýtvat síly v bojích, které nejdou vyhrát, že je lepší tu energii investovat do něčěho smysluplného. Zároveň to ale neznamená, že bych se stáhl, do veřejného prostoru vstupuji dál a možná o to víc.
Navíc mě strašně baví, že i dnešní doba, které jsou jakékoliv ideály v podstatě k smíchu, má místa zasvěcená tak velkým abstraktním ideím jako je mír nebo svoboda.

Vystoupíte v létě na nějakém hudebním festivale?

Jen na několika, ale jsou mezi nimi velké jako Colours of Ostrava nebo Pohoda v Trenčíně, střední (Boskovice, Beseda u bigbítu) i relativně malé, jako festival Povaleč nebo Svátek bláznů ve Veselí nad Moravou.

Na co se v současné době zaměřujete?

Pomalu začínám dělat na nových skladbách, které vznikají v úzké spolupráci s dvěma výraznými elektronickými producenty: jedním z nich je Gaex, který produkoval mojí loňskou desku Náměstí míru, a tím druhým je ukrajinský fenomén Karaoke Tundra. Myslím, že to bude hodně zajímavé – s albem bych rád vydal i doplňující sbírku poezie.

Autor: Vlastimil Ševr

6.6.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Lupič se na místo loupeže nechal dovézt taxíkem

Handicapovaný sportovec Jan Tománek na pražském triatlonu.
37

Jan Tománek zakončil závodem v Poreči velmi úspěšnou sezonu

Zlatý šampion Hakl věří, že vítěznou atmosféru přenese i do Benátek

Benátky nad Jizerou /ROZHOVOR/ – Aby mohl bez problémů reprezentovat v malém fotbale, změnil v létě v tom velkém svou adresu. Už jako opora Benátek se František Hakl podílel na titulu mistra světa, když v Tunisku se skvěle vyladěným českým výběrem ani jednou nezaváhal a po finále s Mexikem (3:0) zvedl vítěznou trofej. Nejen o šampionátu, ale také o přestupu v rámci dvou sousedních účastníků ČFL se sedmadvacetiletý obránce rozpovídal v rozhovoru pro středočeský Deník.

Kam na fotbal: 1. FK Příbram přivítá Ústí nad Labem

Příbram - Podívejte se, na jaká fotbalová utkání můžete o víkendu vyrazit.  

Krize krajské koalice dospěla na ostří nože. Silná slova mohou vystřídat činy

Střední Čechy – Vydrží, nebo lze očekávat změny? Řeč je o pevnosti aktuální středočeské koalice, v jejímž případě se zdá, že navenek vyvřelo dlouhodobější napětí. A vlastně i spory.

K pouti do Sanatiága inspiroval Jindřicha Smítku filmový dokument

Příbram – Filmový dokument o pouti do Santiaga de Compostelo stál u zrodu nápadu Jindřicha Smítky jednou se na tuto pěší cestu vydat. Od myšlenky k činu mu to sice trvalo zhruba ještě deset let, ale nyní má svůj splněný sen za sebou a přemýšlí o dalších cestách. O pouti do Santiága nyní pořádá besedy. Ve středu se jedna konala v Příbrami a další se uskuteční v polovině listopadu v Lázu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení