„Do Březnice jezdíme už 14 let a dílna s místními dětmi je vždy výtečná. A i když se občas něco málo nepovede, nebo se někomu podaří zapomenout text, tak pohádka jako celek je vždy senzační. Ovšem loňský ročník byl podle mého (i podle mínění publika) snad ten nejvydařenější,“ zavzpomínal umělecký vedoucí divadla Vlastimil Fischer.


V rámci dílny nastudovali herci s místními dětmi za pět dní mírně hororovou klasiku - Zlatý kolovrat. Do tradičního Erbenova textu přidali odlehčenou verzi z Divadla Semafor a to celé doplnili vlastními verši. „Pak jsme to řádně zamíchali, okořenili potem, slzami i odřenými koleny a za dusného letního počasí dopekli. Pod zámeckou lípou pak v páteční podvečer 16 dětí od 4 do 15 let sehrálo představení, za které by se nemuseli stydět ani profesionální herci. Některé maminky se neubránily a plakaly dojetím. A i otrlým se občas zatajil dech. Možná strachem, ale spíš nad výkony malých profesionálů,“ poznamenal Vlastimil Fischer. 


Po představení byli všichni účastníci dílny odměněni diplomy. Zvláštní diplom za deset let účasti na dílnách dostal Adam Otta, který využil nabídky hostování v Divadle Kapsa a v květnu s tímto divadlem odehrál několik představení po celé republice. Zkusil si tak, jaké to je být profesionálním hercem se vším, co k tomu patří.


Jako každý rok Divadlo Kapsa odehraje v Březnici čtyři pohádky, konkrétně Jak skřivánek Vánek musel vrznout, Kterak beruška Uška o sedmou tečku přišla, O Budulínkovi a Jak šel Venda do světa. „Nejde o premiéry, všechny tituly jsme zde již v průběhu let odehráli. Některé si vyžádali sami diváci, jiné jsme třeba nehráli již řádku let a bylo by škoda je opět novému publiku nenabídnout. Neboť děti stále odrůstají a pohádek pro ně není nikdy dost,“ zdůraznil umělecký vedoucí.


Kromě toho připraví divadlo i tradiční dílnu. Co na ní Vlastimila Fischera nejvíce baví? „No přeci děti. Malé děti jsou pro nás zdrojem inspirací a potřebného dětského pohledu na dospělácký svět. A puberťáci nás naopak uvádí do dimenzí, na které jsme dávno pozapomněli, a které byly tak krásně trhlé, bezstarostné a tak strašně krátké. Takže vlastně nevím, kdo se na dílně učí víc. Jestli my od dětí, nebo děti od nás? Každopádně z toho týdne našeho společného snažení vznikne neopakovatelné dílko.“ 


Do Březnice se divadelníci těší už nyní. „Je to pro nás nejoblíbenější část roku. Přátelé, dobrá káva, prostředí obklopené historickou kulisou nejkrásnějšího renesančního zámku v Čechách. To je ta pravá a nenapodobitelná letní pohoda uprostřed Čech,“ vyznal se umělecký vedoucí. 

Karel Souček