„Během roku odehrajeme asi 30 představení v hospodách, na hřištích, v lese, tělocvičnách i na hradech. Všechna mají své kouzlo, nicméně v divadle se topí, neprší tam, do kostýmu vám nevlezou mravenci a zřídkakdy tam našlápnete exkrement. Navíc vám pomáhají obětaví specialisté, kteří svléknou diváky, dovedou je ke křesílku a namíří lampu správným směrem,“ pochvaluje si hostování v příbramském divadle umělecký ředitel a herec Divadla za vodou Jaroslav Bouda.
Bílá paní měla premiéru již v roce 2008 a tehdy se jednalo o první pokus opustit osvědčené scénáře a vydat se vlastní cestou. „Na schůzi divadla jsme rozhodli, že Lída Boudová napíše scénář a Tereza Macourková, která umí noty, hudbu. Dále jsme se usnesli, že se to bude divákům líbit,“ vysvětluje se smíchem Jaroslav Bouda.
A jak se představení za tu dobu změnilo? „V této hře vystupují převážně mladí, kteří jsou náchylní na zaláskování, v horším případě s následným otěhotněním, což nám způsobilo personální potíže. Z tohoto důvodu jsme byli nuceni provést přeobsazení, kromě tří emočně stabilních gerontů. Navíc, nemaje odborného dohledu, je každé představení trochu jiné, někdy se to povede, někdy ne. Důležité je pobavit diváky i "herce"“, dodává Bouda s tím, že na Malé scéně půjde o čtyřicátou reprízu Bílé paní.
Pozvolna končící rok byl pro čenkovské divadlo veskrze radostný. „Šíření kvalitního dramatického umění předčilo všechna naše očekávání,“ směje se umělecký ředitel a dodává: „V nadcházejícím roce nás kromě všech našich her čekají dvě pohádky. Jednak upravená O sněhurce a třech trpaslících (viz. naše personální problémy) a také pohádka O třech prasátkách, což není politická satira, jak by to mohlo evokovat.“
Karel Souček