A od soboty mají společné i to, že ti, kteří stojí u jejich zrodu, jsou držiteli titulu Mistr rukodělné výroby Středočeského kraje. Ten na Příbramsku, konkrétně v rámci programu dne řemesel ve skanzenu ve Vysokém Chlumci, převzali sekerník František Mikyška, možná poslední nositel tohoto řemesla u nás, dále ne přímo betlemář, ale zpracovatel „chlebové hmoty“ Antonín Švec – a také keramik Milan Exner.

Trojici mužů, kteří jsou pokračovateli tradičních dovedností minulých generací, předal ocenění středočeský radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Václav Švenda (Spojenci/TOP 09). Hornické muzeum Příbram, které ve skanzenu představujícím jednu z jeho poboček společně s městysem Vysoký Chlumec pořádá den řemesel tradičně, představilo mimo jiné také práci košíkáře, řezbáře, dráteníka či přadleny nebo pernikářky. K vidění ale byly i tradiční tesařina, úsilí kameníka nebo práce kamnářů; návštěvníci mohli obdivovat také fungování pily na vodní pohon.

Sekerník, jak se označuje tesař specializující se na výrobu mlýnských kol či jejich opravy, takže musí hodně vědět nejen o dřevu, ale také o vodě, je řemeslo prakticky vymizelé. Dvaasedmdesátiletý František Mikyška z Kojetína u Petrovic na Sedlčansku je u nás zřejmě poslední. Mlýnských kol vyrobil přes stovku – včetně toho na Čertovce v centru, které za časů příznivých pro cestování sklízí obdiv turistů z celého světa.

Antonín Švec je sice pokračovatelem tradice výroby figurek z chlebové hmoty, avšak od starých mistrů se přímo neučil: znalosti, jež si oni předávali z generace na generaci, se jemu podařilo znovu objevit. V Hornickém muzeu Příbram pracuje už tři desetiletí jako konzervátor se zaměřením na dřevo a kovy – a každoročně se podílí na instalaci výstavy Příbramské betlémy. Dokázal přijít – opravdu se to mnohem rychleji řekne, než vymyslí, vyzkouší a vyladí – na to, jakým postupem byly kdysi vytvářeny pro Příbram typické betlémové figurky. Vznikaly ve formách naplňovaných směsí mouky, pilin, křídy a vody. Jemu, když navázal na starší pokusy o napodobení této zapomenuté výroby, se podařilo nejen určit potřebný poměr jednotlivých složek, ale i odhalit další finesy vedoucí k úspěchu.

Letitými zkušenostmi se může pochlubit také keramik Milan Exner z Poděbrad, kde si ho mnozí pamatují i jako pedagoga v někdejší lidové škole umění. Práci s hlínou se věnuje přes půl století – jak při výrobě užitných předmětů, tak v rámci volné umělecké tvorby. Svá díla představil na více než třech desítkách výstav – a se synem Davidem provozuje keramický ateliér.