Pracovnice tohoto krajského zařízení na Příbramsku poskytujícího sociální služby se k iniciativě Českého rozhlasu přihlásily. Času, který veškeré agendě musely věnovat navíc, rozhodně nelitovaly. Potvrdily to znovu při sobotním setkání. "Znamenalo to zanést každé přání do webového formuláře, odpovídat na dotazy dárců, přijímat balíčky,.." připomněla Hana Kubištová, vedoucí sociálního úseku. "Většina dárků přicházela poštou, ale některá Ježíškova vnoučataje přijela předat adresátům i osobně. Až z Poděbrad k nám vážil cestu muž, aby udělal radost jedné paní televizorem, " uvedla konkrétní příklad.

Přáníčka byla většinou skromnější. „Dárci proto obvykle přidávali do balíčku i něco navíc a nechyběly ani osobní vzkazy a dopisy," poznamenala Kubištová. Připomněla, že z domova seniorů s kapacitou kolem tří set lůžek, vyslalo prosbu o věcný nebo zážitkový dárek na 240 klientů a většině z nich byla splněna.
Kubištová je přesvědčena, že největším dárkem pro všechny seniory bez výjimky byl v sobotu 16. prosince hudební pořad proložený mluveným slovem. Zazpívat a vyprávět historky ze života přijeli do Sedlčan Josef Zíma a Uršula Kluková. Začátek a konec programu zpestřila písničkami hudební formace, v níž vystupoval Robert Papoušek, známý především díky kapele Radana Dolejše Šlapeto Revival alias Patrola.

Šumařinka byla první písničkou "od podlahy", kterou naživo zazpíval Josef Zíma. Nezůstalo u jediné. Ke zpěvu se přidávali ve zcela zaplněné jídelně klienti i personál.
Posluchači se o svém 85letém "Pepíčkovi" také například dozvěděli, že má nejraději jihočeská jídla. „Jsou poctivá. Takový houbový kuba to je pořádná pochoutka. Maminka kubu dělala na Vánoce speciálně pro mne," svěřoval se zpěvák, herec a dabér se stále mladou duší.

Kluková pobavila hned několika historkami. Vyprávěla také o mamince, která prý tajila, kolik je jí roků tak urputně, že si před spaním dávala i občanský průkaz pod polštář. „Bydleli jsme v Broumově. Jednou přišla maminka rozčílená a hodila místní kulturní zpravodaj vztekle na stůl. To je od redaktorů tak sprosté! Křičela: Píšou, že je mi osmdesát. Co tomu teď řeknou lidi? Já tvrdím své nejlepší kamarádce Vernerce, že je mi 68 a najednou takový skok." Z toho si prý vzala paní Uršula ponaučení: „Když mi bylo padesát, všude jsem rozhlásila, že je mi šedesát a všichni chodili a chválili mě, jak pěkně vypadám."
Také k věku měl Zíma poznámku: „Když mi bylo padesát, tak jsem si říkal, že bych chtěl být na světě tak do té šedesátky. A hele, ono mi bylo v květnu pětaosmdesát a pořád bych tady ještě chtěl být. Víte proč? Protože mám nejen rodinu a budu v březnu již čtyřnásobným pradědečkem, ale mám kolem sebe přátele a vás. Mám se na koho usmívat a komu zpívat.“