Kolikrát jste se utkání již zúčastnila? A jaké máte vzpomínky?

Letos pojedu na sedlčanský turnaj již počtvrté. A vzpomínek mám spoustu, protože každý ročník je unikátní. Někdy pořadatelé přidají vybíjenou, jindy závody na koštětových koních. Co nás asi čeká tentokrát? Líbí se mi, jak při téhle příležitosti opravdu platí, že nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se. Neznamená to ale, že by spisovatelé nechávali své čtenáře schválně vyhrát. To v žádném případě! Obě družstva se pokaždé bijou jako lvi, tedy podle pravidel, bez zákeřných faulů a pod dozorem nejpovolanějšího rozhodčího.

Co vás na těchto zápasech nejvíce baví?

Líbí se mi samotná myšlenka netradičního setkání spisovatelů, ilustrátorů a dalších tvůrců literatury pro děti se čtenáři. Obvyklé jsou sedavé autogramiády nebo besedy. Při čtení se také moc pohybu nezažije, obracení stránek se mezi sporty a pohybové aktivity pořád naštěstí ještě nepočítá, stejně jako tahy perem po papíře. Sedlčanský fotbal je tedy možnost pro autory i čtenáře se navzájem poznat a protáhnout rozlámané kosti i ztuhlé svaly před zimním obdobím, kdy obě strany čeká zase spousta psaní i čtení.

A co vás nejvíce baví na psaní?

„Mám ráda vymýšlení příběhu ještě v hlavě. Tu fázi, kdy autor má svoji představu a Příběh zas tu svou a oba spolu zápasí, dokud jim nedojde, že je lepší spolupracovat. Vždycky se těším na okamžik, kdy už vím, za jaký konec příběh uchopit, kde začít, kudy pokračovat a kam směřovat. Psaní už je pak hračka. Tedy pokud má člověk dost trpělivosti, protože skládání příběhu písmenko po písmenku je pořádná piplačka.

Sportujete i jinak?

Nerada se chodím potit hromadně do tělocvičen, ale mám ráda procházky v přírodě. I když sem tam mě také nějaký sport nadchne. Naposledy jsem zkoušela jógu a teď se chystám na břišní tance.

Stačila jste si před či po fotbale prohlédnout i Sedlčansko?

Zatím jsem cestovala hlavně po světě a svou rodnou zem jsem zanedbávala. Beru to jako černý bod pro mě, který bych ale chtěla v budoucnu ze svého svědomí vygumovat. Přiznávám se, že Sedlčansko moc neznám, ale určitě to v rámci poznávání Čech napravím.

Na jaké knize momentálně pracujete?

Nedávno vyšla moje Vikinská princezna inspirovaná pobytem v Norsku. Předtím mi zase vyšel krétský příběh a zatím poslední zahraniční cesta mě zavedla do Irska. Vzhledem k tomu, že moje cesty jsou zdrojem mé inspirace, nejspíš to vypadá na knihu inspirovanou Zeleným ostrovem.

Karel Souček