Potřebovala jsem nedávno koupit dvě podložky na zem, ke dřezu, ve kterém večer na chalupě myju našeho jezevčíka po jeho celodenním hrabání na louce. Cáká totiž kolem sebe jako stádo divokých prasat, vážně! Zeptala jsem se tedy v kuchyňských potřebách. Měli podložku za dvě stovky, což se mi dávat nechtělo, a tak jsem se o tom, co sháním, zmínila před známou, a ta mi doporučila vietnamský obchod, kde prý mají takovou podložku za dvacet sedm korun. Nekupte to! Za pět minut jsem už spokojeně dávala do tašky dvě podložky…

„Sháním pro holku boty do vody, jedeme k moři, a nechce se mi za ně dávat čtyři stovky,“ řekla mi Marcela od nás z baráku, když jsme spolu vycházely z obchodu. Rada ze mě vypadla okamžitě! „Já jsem svým dětem dávala do vody jarmilky. Měly přes nárt gumu, stály pár korun a většinou jsme je po dovolené domů nevezli, nechali jsme je tam.“ Marcela se rozzářila. „To je dobrý nápad. Jarmilky doma máme! Víš, že to tak udělám? A ušetřím!“ Její rozhodnutí by výrobce jarmilek, které jsou staré víc než padesát let, určitě potěšilo!

Cestou domů jsem se chtěla zastavit v cukrárně a koupit panu Fuchsovi dva - tři kousky, protože je na sladké. Jenomže když chcete dva - tři kousky a chcete je přinést domů nerozmačkané, protože vám je zabalí do papíru, musíte je vybrat tak, aby žádný nepřečuhoval. „Víte, že já si kolikrát dorty nekoupím, protože vím, že je rozmačkám? Proč nemáte malé krabičky? Pořád se dělají jenom velké na velké dorty a menší na malé dorty nebo na osm -deset kousků, ale chtělo by to ještě jednu velikost krabic, na tři – pět kousků!“

Tuhle připomínku jsem v různých cukrárnách říkala už mnohokrát a odpověď byla pokaždé stejná. „Oni nám pořád posílají jenom tyhle dvě velikosti.“ Proč asi? Protože nikdo z cukráren ještě neřekl výrobci krabic, aby začal vyrábět také malé krabice? Protože to ve výrobně krabic ještě nikoho nenapadlo? Vsadím se, kdyby výrobce investoval do stroje, který bude vyrábět i malé krabice na dorty (a nejenom na ně - stejný problém je i s obloženými chlebíčky), že by se mu to určitě brzy vrátilo. Vám, kteří vyrábíte krabice na dorty, tímto oznamuji, že vám svůj nápad, vyrábět malé krabice, daruju! Hlavně, ať už jsou brzy v cukrárnách a v lahůdkách!

V polovině devadesátých let jsem měla při nakupování potravin věrnou poradkyni. Byla to moje nejlepší kamarádka. Spolehlivě mi řekla, kolik co stojí, kdy končí záruka, co výrobek obsahuje, nedohadovala se se mnou, co mám koupit, působila pouze jako můj poradce. Kdo to byl? Lupa. Proužek lupy, který jsem nosila v peněžence. Jak jsem k ní přišla, nevím. Tuším, že byla přidaná jako dárek k nějakému výrobku. Neocenitelná pro ty, co už sice méně vidí, ale brýle přesto nenosí. A velký zázrak pro nás, co musíme, když si chceme něco přečíst, vyměnit brýle na dálku za brýle na čtení, které ale na nákup většinou nenosíme. Ta malá lupa byl opravdu velký zázrak!

Když jsem ji omylem vyhodila při úklidu peněženky, skoro jsem plakala. Pokouším se ji sehnat už patnáct let, ale marně. I tento nápad věnuju někomu schopnému, kdo vyrobí plochý proužek lupy, která bude stát maximálně deset korun, vejde se do peněženky a bude k dostání u každé pokladny. Prosím vás, vyrobte nám tuhle věrnou poradkyní, kterou si rádi budeme kupovat a bez hnutí mysli ztrácet, protože si budeme moct u každé pokladny koupit jinou!

Tak. A to je vše o jarmilkách v krabičce pod lupou…