Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že budete hrát Antonína Dvořáka?
První reakce? Vlastně spíš nedůvěřivá, protože otázka zněla, jestli na to budu mít čas. Ten chlapík je neuvěřitelně zajímavý, takže jsem si říkal, že když to dobře dopadne, rád si ho zahraji.

Měl jste z něčeho obavy?
Ze všeho. Měl jsem obavy z toho, že je na to málo času, málo peněz. Měl jsem obavy z hraní na violu, na piáno, na varhany, dirigování, z masky. Ze všeho.

Kdy jste se na roli začal připravovat?
Připravoval jsem se asi šest měsíců. Začal jsem se učit na violu, kterou jsme nakonec ani moc nepotřebovali a začal jsem studovat Dvořákův životopis.

Co bylo nejnáročnější?
Nejnáročnější bylo hraní. Je to asi týden, co jsme točili smyčcové kvarteto. Pro mě, jako herce, který na violu nikdy nehrál, to bylo hodně náročné.

Musel jste se kvůli roli něco speciálně naučit?
Dirigování, arie, skladby na piáno a varhany. Na divadelní fakultě jsme sice měli hudbu, já také hraji na leccos, ale na tu violu ne. Takže jsem jí měl šest měsíců doma a cvičil jsem.

Šest měsíců jsem se neholil


Pro to, abyste se skladateli podobal i vzhledově, jste také musel něco udělat?
Také. Šest měsíců jsem se neholil. Líčení i přesto trvá každý den hodinu a půl.

Natáčení končí. Vyskytla se za tu dobu nějaká scéna nebo situace, se kterou jste si nejvíce lámal hlavu?
To je každý den. Každý den, když aranžujeme obraz, je to boj. Dvořák byl hrozně charismatický a zvláštní chlapík. Mám z něj pocit, jako kdyby mě nějakým způsobem ovlivňoval. Není to úplně jednoduché. Těžko se o tom mluví , ale budu rád, až to dotočíme. A i když mám Dvořáka rád, tak bych se ho rád zbavil, protože mi až příliš zasahuje do osobního života.

Ovlivnilo tedy natáčení i vaše vnímání skladatele?
Samozřejmě. Já doufám, že se už brzo zase vrátím do kůže Hynka Čermáka a na Antonína Dvořáka zapomenu v dobrém, abych mohl pracovat dál. Je to podobné, jako když se na divadle říká, že když hrajete Fausta, tak to s vámi zacvičí. Antonín Dvořák je dost podobná figura.

Jaké je to vciťovat se denně do jeho kůže?
(delší odmlka) Vciťovat se není asi to pravé slovo. Musíte jím být. Není z toho proto možné vystoupit, takže zůstávám Dvořákem, i když netočíme. Ten člověk má takovou sílu, kterou mě ovlivňuje a zůstává ve mně.

Co vás na jeho jeho životě překvapilo?
Nejvíce asi ta jednoduchost, se kterou je hudba složená. A zároveň ta monumentálnost. Nevěděl jsem, jak měl těžký osud, o smrti jeho dětí, nevěděl jsem, že jedna ze skladeb tím byla inspirovaná. Díky tomu, co o něm teď vím, je pro mě jeho hudba daleko monumentálnější, úžasnější. Takže jsem rád, že jsem mohl do jeho života takhle nahlédnout. Mám skoro pocit, že o něm teď vím úplně všechno, i když jakýkoliv hudební vědec by se mi zřejmě vysmál. Mám pocit, že s ním komunikuji.

Setkal jste se i s jeho vnukem Antonínem Dvořákem III.? Ovlivnilo toto setkání i vaše ztvárnění role?
Pan Dvořák pro mě byl inspirací fyzickou i duševní. Myslím, že s Antonínem Dvořákem mají spoustu společných rysů.

Připravujeme také rozhovor s režisérem Jaroslavem Brabcem.