V Dobříši jste vystavoval již před šesti lety. Jak na tehdejší výstavu vzpomínáte?
Moc na ni nevzpomínám. V životě výtvarného umělce je šest let hrozně dlouhá doba, mezitím bylo x dalších projektů a výstav… Tehdy jsem vystavoval aktuální projekty, hodně jsem v té době experimentoval s fotografickým médiem. Projekty jako „Ausblicke/Augenblicke“ a „Františky v zimě“ jsou konceptuální práce s použitím techniky Camera obscura, což je ta nejprimitivnější fotokamera.

Foto z dobříšské vernisáže.A máte k tomuto regionu nějaký bližší vztah?
Nemám. Velice si vážím díla a postojů Josefa a Karla Čapků, kteří jezdili do Strže u Dobříše.

Jak se vám líbí výstavní prostory dobříšského kulturního domu?
Výstavní prostor bývalé synagogy je ohromující a krásný v odpoledním slunci. Zároveň obtížný k vystavování určitých prací.

Podle jakých kritérií jste svá díla na výstavu vybíral? 
Vystavené projekty a práce jsou z posledních let. Speciálně pro tuto výstavu jsem dokončil projekt „Beziehungskisten“. Jedná se o konceptuální práci, kde předem nevím, jaký bude výsledek. Široký okruh lidí, se kterými jsem byl ve vztahu - pracovně, přátelsky, partnersky nebo skrze stejné zájmy - jsem kontaktoval s nabídkou účasti na tomto projektu.

O co konkrétně šlo?
O setkání na jiné úrovni. Já vyrobím truhličku = obal, oni ji něčím naplní. O tom, čím bude naplněna, rozhodnou oni na základě vztahu ke mně. Na konci projektu já získám obsah a oni si ponechají truhličku. Ty jsou vyrobené individuálně, vytvářel jsem je s ohledem na osobu, která onu kterou truhličku má nakonec dostat. A stejně individuální bude i obsah. Portréty lidí, kteří se k projektu rozhodli, vyhotovila fotografka Christine Starke přímo v jejich domovech, neboť okolí cosi o osobnosti portrétovaného prozrazuje. Pětici osob, která se projektu zúčastnila, budu kontaktovat, domluvím si individuální termín, kdy a kde převezmu obsah truhličky a společně vyhodnotíme, co to s námi udělalo. Takže to zůstane napínavé až do konce. I prezentace fotografií je v na míru udělaných rámech, které svojí formou a rozměrem odkazují na truhličku.

Souvisí název výstavy Come back s vaším návratem na Dobříš?
Nesouvisí, i když by se to na první pohled mohlo zdát. Daleko víc souvisí s tématem světa sportu, konkrétně bojových umění, kde má comeback jiný význam.

Jaký byl průběh vernisáže?
Na vernisáži jsem připravil spolu s výtvarnou skupinou Modranenschule a hudebníky z mezinárodního uskupení CH3 Jazz performance, kde jsem měl roli boxera vracejícího se do ringu. Členové a členky Modřanenschule měli na tyto performance speciálně ušité kostýmy a vystupovali v rolích chillidas (roztleskávaček) a trenérů.

Karel Souček