Klásek předal Hurvínka nástupci. Odcházím, ale budu přítelem na telefonu, říká

„Měl jsem již delší dobu v plánu, že ukončím svoji divadelní kariéru v 65 letech. Jelikož jsem únorový, tak je ta pětašedesátka přede dveřmi. I dohodl jsem se s ředitelkou Denisou Kirchnerovou, že činnost v divadle skončím k 31. 12. 2021. Tedy že přestanu být zaměstnancem. Věnoval jsem s radostí tomuto divadlu celý svůj profesní život, a jednoho dne jsem si tak zabilancoval a uvědomil si, jak málo času jsem měl na rodinu, na výchovu svých dvou dcer. Děkuji své ženě Evě, že veškeré rodinné dění po celou dobu, a to i přes svoje časově náročné zaměstnání, držela pevně v rukách. Vždyť my jsme mimo rodiny trávili také půl divadelní sezony na cestách tuzemských i zahraničních. Takže si myslím, že nastal čas trochu to těm mým nejmilejším vrátit. Mám dvě vnučky, od každé z dcer jednu, a tak začnu fungovat jako děda, který je stále k mání,“ říká teď už bývalý principál Martin Klásek.

Jak je další „otec“ Spejbla a Hurvínka na svou misi připraven?
Soubor jsem opustil s vědomím, že jsem divadlu zajistil dalšího interpreta hlavních figur. Ondřej je nesmírně nadaný, zkušený a pro Spejbla s Hurvínkem ten pravý. Navíc režíruje, je autorsky činný. Tři roky jsem se snažil mu být rádcem. Takže divák rozhodně dalších mnoho let nemusí mít o Spejbla s Hurvínkem strach… A pak jsem ještě slíbil, že budu jakýmsi přítelem na telefonu, a kdykoli budou mít v divadle pocit, že potřebují moji pomoc nebo jen konzultaci, jsem k dispozici.

Jestli dobře počítám, v Divadle Spejbla a Hurvínka jste byl zaměstnán 48 let. Na co z toho téměř půlstoletí vzpomínáte nejraději?
Asi to bude divadelní sezona 1995/96. To se mi podařilo přinést na jeviště první vlastní dětskou hru „Hurvínek a zrcadlo“. Napsal jsem ji během dvou měsíců a pak i sám režíroval. Generálka a premiéra dopadly na výtečnou a ředitel Kirschner byl nesmírně spokojený. Tehdy mi řekl, že ho to velmi uklidnilo a že si vybral správného nástupce.

KVÍZ: Spejbl a Hurvínek. Co víte o Josefu Skupovi a jeho loutkových hrdinech?

Divadlo sídlí v Praze, ale často jezdí po vlastech českých i jiných. Na kterou domácí a kterou zahraniční štaci jste se obzvlášť těšil?
V Čechách jsem se vždy těšil do Ostravy a okolí, kde je velmi vyspělé divadelní publikum a kde jsme trávili vždy více dní. V zahraničí upřednostňuji Berlín a Hamburk. V Berlíně hráváme v sále pro 860 diváku a vždy je vyprodáno. Takže tam bývá vynikající atmosféra a publikum je při reakcích pořádně slyšet. Hamburk je nádherné město. Hráli jsme tam snad ve všech divadlech a vždy přišlo plno lidí.

Kdybyste měl naopak pojmenovat největší průšvih, který jste v divadle, třeba na jevišti zažil, vzpomněl byste si na něco takového?
To bylo právě v Berlíně. Opět vyprodáno. Večerní show. A já jsem ztratil hlas. Tedy přesněji, Hurvínkovu fistulku. Nebyl jsem schopen ji nasadit. Rychle jsme jeli do berlínské nemocnice na foniatrii, kde mi vstříkli injekci a trochu se to zlepšilo. Začali jsme hrát. Bylo to revuální představení složené z dialogů hlavních figur a vizuálních čísel. Při třetím dialogu jsem začal cítit, že to opět přichází. Spejblův hlas jsem měl, ale Hurvínek se pomalu vytrácel. Při šestém dialogu začal Hurvínek šeptat a při osmém do mě u mikrofonu Helenka Štáchová ťukla a Hurvínkovy repliky podivným, huhňavým chlapečkovským hláskem doříkala.

Projevili Berlíňané pochopení?
V publiku bylo ticho jako v kostele. Naštěstí to byl poslední dialog večera. Začala děkovačka, diváci tleskali. Celý soubor stál na předscéně. Obyčejně po večerním představení přidáváme ještě nějaký úspěšný dialog, o který si diváci mnohdy zavolají. Tentokrát to bylo nemyslitelné. Já už totiž neměl ani ten Spejblův, ba ani Kláskův hlas. Helenka gestem utišila tleskající publikum a omluvila moji indispozici a poděkovala jim za neskonale báječnou toleranci. Z hlediště se ozval nadšený mužský hlas „Hurvinek, ich liebe dich!“ (Hurvínku, miluji tě!). A opět se strhl burácivý potlesk těch potěšených diváků, kteří tolik milují naše divadlo. Takže nakonec to dobře dopadlo a příště přišli zase. Ale pro mne to byl vážně večer hrůzy.

Divadlo Spejbla a Hurvínka si letos připomíná 130. výročí narození svého zakladatele Josefa Skupy. Co pro vás znamenal tento muž, který zemřel ve stejném roce, kdy jste se narodil?
Samozřejmě mu vděčím za to, že díky němu jsem měl možnost najít to, čemu se říká smysl života. Děkuji, pane profesore!

Opustil jste své milované loutkové divadlo s čistým svědomím, že jste předal těm, co v něm zůstávají vše, co jste mohl?
Určitě ano. 31 let jsem byl šéfem uměleckého souboru a jedním z mých úkolů bylo, zajistit vysokou úroveň vedení marionet. Kdo uspěl, zůstal, kdo ne, musel odejít. Za ta léta mi prošlo souborem více než padesát herců. V současnosti je tam sedm mladších členů. S těmi už jsem samozřejmě pracoval a radil jim. Připravil jsem pro ně dvě instruktážní desatera. Jedno se týká vedení loutek. Podle něj je možno se ve vedení marionety zdokonalovat. Druhé jsou zásady, na co dbát při mluvení na mikrofon. Protože v našem divadle jsou mnohá představení hrána v tzv. rozdělené interpretaci, kdy určitou postavu jeden herec mluví a druhý vodí. Ideální stav je, když všichni členové souboru jsou použitelní pro obě disciplíny.

Karel Heřmánek mladší: Cabaret je zatím největším projektem našeho divadla

Je vlastně v divadle ještě někdo, kdo tam působil stejně dlouho jako vy, nebo ještě déle?
V současné době je jediný déle sloužící pan René Hájek. Nastoupil do angažmá o čtyři měsíce dříve než já. Vynikající vodič, mluvič a inspicient.

Kdybyste mohl souboru Divadla Spejbla a Hurvínka něco prostřednictvím Deníku vzkázat, co by to bylo?
Divadlu S+H přeji neutuchající zájem diváků. Protože bez diváků je divadlo ničím. Udržujte jeho tradici a tvůrčím způsobem ji rozvíjejte. S+H není jen satira a humor, ale i sentimentální vzpomínka a hravost dětství v každém z nás. A Spejblovi s Hurvínkem nejméně dalších 100 let!

Čím se hodláte „v penzi“ zabavit?
To, že jsem odešel do penze, neznamená, že přerušuji tolik let trvající vazby. Jsme dohodnuti, že budu dále hrát jako host nebo chcete-li bývalý člen všechna večerní představení, která jsou na repertoáru. Ondra Lážnovský se postará o všechna dětská. A ještě bych měl absolvovat výjezdy do německy mluvících zemí, protože se jedná o připravené záležitosti. Například máme společný pořad „Evropské marionetové gala“ s německými a rakouskými loutkoherci. Každá ze tří skupin předvádí svoje pojetí hry s marionetami. Je to velice úspěšné a vždycky se na to moc těším. Samozřejmě bychom ještě rádi uváděli v Německu i naše vlastní původní hry. Kvůli nepříjemné situaci s covidem-19 byla spousta představení odřeknuta.

A co vaše autorské ambice?
Píšu si dialogy pro Spejbla a Hurvínka tzv. do šuplíku a hodlám v tom pokračovat. Třeba někdy přijde ještě možnost natočit v mojí interpretaci nějaké CD mých vlastních textů. Takže vidíte, že se od Divadla S+H úplně neodstřihávám. A pak mám ještě takovou starou chaloupku na Šumavě a tam je tolik práce! Také se věnuji cyklistice… A ještě musím plnit tu funkci dědečka!