„Vždycky, když byl pojmenován nějaký nový směr v hudbě, tak mě do té škatulky strčili, ale moc mi nepasovala,“ prozradila Dagmar Voňková v jednom rozhovoru. Do škatulky, kde by se tato dnes osmapadesátiletá první dáma české písně mohla cítit dobře, by mohli být přiřazováni ti, kteří se nehodí jinam – samorosti, experimentátoři, podivíni a umělečtí hazardéři v tom nejlepším slova smyslu.

„Dáša by se tam potkala třeba s fyzickým básníkem Petrem Vášou, loutkářem a zpívajícím výtvarníkem Petrem Niklem, s minimalistickým mágem Oldřichem Janotou, ale i s keramikem a zpěvákem nezhudebnitelných básní Michalem Jůzou. Se všemi, kteří mají ten velký dar, že nikoho nekopírují a jdou, běží či klopýtají po svých vlastních cestách. Dáša je dokonce tak osobitá, že by snad ani nešlo zkoušet ji kopírovat,“ vysvětlil písničkář Jan Burian.

Dagmar Voňková Andrtová se narodila v Hradci Králové, nedostudovala pedagogickou fakultu, živila se všelijak a od sedmdesátých let se občas objevovala ve společnosti Jaroslava Hutky, Vlastimila Třešňáka či Vladimíra Merty, kteří byli stěžejními členy volného písničkářského sdružení Šafrán. V období před rozehnáním tohoto sdružení, tedy po založení Charty 77, stačila vydat svůj první singl – malou gramofonovou desku se dvěmi písněmi.

„První album však moho vyjít až po dalších devíti letech v roce 1986, kdy ji režim či spíše někteří dramaturgové a pořadatelé vzali na milost, aniž by naštěstí na sobě musela cokoli měnit a přizpůsobovat se jejich vkusu. Nejkompletnější vydání Dášiny tvorby z různých období spatřilo světlo světa až v roce 2004 – dvojalbum nazvané Milí moji patří k tomu nejzajímavějšímu, co u nás v tomto desetiletí vyšlo,“ zdůraznil Jan Burian.

Hostující kapela SHB hraje převážně převzaté bluesové a beatové skladby a sedlčanskému publiku se představí ve své folkové sestavě. Tu tvoří zpívající kytarista Libor Nulíček, zpěvačka Adéla Čiháková, kytarista Jan Kraft a baskytarista Martin Krotil.

Karel Souček