VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marie Hrušková: Stromy mají v sobě zvláštní sílu, stala jsem se jejich mluvčí

Příbram – Na pulty knihkupectví přišla v předvánočním čase nová kniha spisovatelky Marie Hruškové. Jmenuje se Aleje a napsala ji společně s botanikem a popularizátorem vědy Václavem Větvičkou. Kniha zachycuje vznik a vývoj stromořadí v krajině Čech, Moravy a Slezska. Další novou publikací, která by měla obohatit předvánoční výběr jsou Nejmohutnější památné stromy ČR. Marie Hrušková poskytla Příbramskému deníku rozhovor.

21.12.2012
SDÍLEJ:

Marie Hrušková, spisovatelka o památných stromech.Foto: Markéta Jankovská

Proč zrovna stromy, jak jste se k tomuto tématu dostala?

Stromy jsou zvláštní rostliny… Mají k lidem blízko, i když ne všichni lidé si jejich přínos a význam uvědomují. Je to i tím, že zatím je kolem nás stále ještě stromů dost, proto je lidé tak často berou jako samozřejmost a podle toho se k nim i chovají: upravují silnici – zlikvidují alej raději po obou stranách, vydláždí dvůr – pryč se stromem, který ho zanáší listím, opraví kostelík – a pokácejí před ním stromy, aby nezacláněly.

Takže, co tedy dělat, aby lidé stromy brali na vědomí?

Proto jsme zvolili jsme vypravování, pověsti a události, které jsou spojené se stromy. Příběh „nasvítí" svým dějem strom a tím ho jakoby vydělí z množství zdánlivě stejně zelených korun a hnědavých kmenů, udělá takový strom výjimečným, že lidem stojí zato se zastavit: prohlídnout si korunu, dutinu v kmenu, všimnout si prasklin v kůře, zamyslet se, kolik může být stromu let a zda tu mohl ten král, o němž pověst vypráví, určitě být.
Vzít strom na vědomí – to je začátek vztahu, který může pokračovat…

Jaké byly začátky vašeho psaní o stromech?

Před lety, když jsem se stromy začínala, jsem hlavně pátrala po stromech, o kterých se vypravují pověsti, protože ty dělají stromy zajímavými a zvláštními. Těmito „pověsťovými" stromy jsem začínala své katalogy, hlavně těmi NEJ : nejstaršími, nejmohutnějšími, nejzajímavějšími… Za dlouhá desetiletí práce kolem stromů už nepotřebují pomoc žádných příběhů, abych stromy viděla. Je pro mne potěšením a zážitkem každé setkání se stromy – ať ve skutečnosti nebo na fotografii či kresbě. Vztah ke stromům je svým způsobem celoživotním darem, který si nelze nechat jen pro sebe. Dál tedy pátrám po zajímavých stromech, po jejich pověstech a historii a dál o nich vypravuji. I proto, že partnerů přírody a přátel stromů není nikdy dost.

Co nyní připravujete pro čtenáře?

V tisku je kniha Nejmohutnější památné stromy ČR, spoluautorem je opět Jaroslav Michálek, fotografie jsou od Pavla Hossla. Je to příspěvek o našich stromech do materiálů, které jsou shromažďovány o nejmohutnějších stromech Evropy. Měla vyjít nyní před Vánocemi.

Jak vznikl váš krásný vztah ke stromům a k přírodě?

Asi kdybych podstatnou část dětství neprožila ve Hvozdnici u Davle, kde jsou okolo lesy, romantický potok Kopřivka, rybník, kde byla má oblíbená borovice v polích – tak by možná prosba kolegy Turka o sepsání textů k jeho kresbám výjimečných stromů zůstala jedním z mnoha námětů mých článečků, které jsem coby začínající psavec různě umisťovala do tisku. Jenže stromy mají v sobě zvláštní sílu, a tak jsem se stala – když to řeknu obrazně jejich mluvčí.

Vím, že spolupracujete s Arnikou, organizací zabývající se životním prostředím, v čem spolupráce spočívá?

Byla jsem po jedné své přednášce oslovena pracovníkem Arniky, zda bych nepřijala účast v petičním výboru – to byla ona petice určená členům parlamentu, kterou podepsalo nakonec na 30.000 lidí. Žádala, aby rozhodnutí o likvidaci alejí nebylo necháno jen na silničářích, ale aby o pokácení stromů museli spolurozhodnout odborníci. Vzpomínáte, jak po zimě 2006 byla veřejnost zděšena, když padaly zdravé stromy, protože jsou nebezpečné?

Do jaké míry měla kampaň úspěch?

V roce 2008 se po další zimě situace pro stromy u silnic opět zhoršila. Tehdy se na aleje zaměřila právě kampaň sdružení Arnika Zachraňme stromy! a vznikla stejnojmenná petice. Jejím cílem bylo změnit zákon tak, aby stromy podél silnic chránil. Ukázalo se totiž, že jedním z hlavních problémů je výjimka pro silničáře. Zatímco každý člověk i firma musí získat pro kácení stromu povolení odboru životního prostředí, cestáři mohli tehdy kácet „z důvodu údržby silnic" stromy podle vlastního uvážení a bez povolování. V dubnu 2009 již bylo pod peticemi na záchranu alejí téměř 25 tisíc podpisů. Politici, úředníci i silničáři si začínali uvědomovat, že aleje představují hodnotu, kterou je třeba chránit. Jenže jak na to? Dají se skloubit dnešní nároky na individuální mobilitu s historickými alejemi? Bylo třeba hledat praktická řešení. Že je možné zachovat historickou alej a zároveň zvýšit bezpečnost silničního provozu,dokazuje třeba v knize kaštanová alej ze Skřipele do Hostomic na Berounsku. Inspirovali jsme se někdejší standardní praxí, kdy silničáři zvýrazňovali kmeny stromů bezpečnostními pruhy. Bílé pásy jsou dobře viditelné i za šera, v noci nebo za jinak špatné viditelnosti. Aleje tak pomáhají řidičům sledovat okraj vozovky a směr silnice.

S jakým cílem jste novou knihu Aleje psala?

Já si myslím, že když někdo vezme nějaké zadání, pak má taky něco dělat. Sice přednáším o stromech, také o alejích, ale kniha je přece důraznější počinek. V nakladatelství pro to bylo maximální pochopení. Společným záměrem té knihy bylo, když to řeknu primitivně: Podívejte, jak jsou aleje krásné a užitečné a jak tedy budeme za hlupáky, když si je necháme vzít. A záměrně jsme v té knížce nekritizovali, i když by bylo na kritiku podkladů dostatek.

Přirostla vám k srdci některá z vašich knih, která je ta pro vás nejoblíbenější?

Ani ne snad nejoblíbenější, to se určuje těžko, ale dala mi hodně práce: „Kult stromů v zemích Koruny české"– snažím se v ní vysvětlit, v čem je základ našeho vztahu ke stromům, že to není žádné romantické staromilství, ale tradice, a to dost dávná. Proto je tato kniha mezi e-knihami Městské knihovny Prahy pod značkou: goo.gl/t4pWu a je volně ke stažení. Tištěná kniha vydaná roku 2005 je rozebraná.

Myslíte si, že třeba za dobu, co se věnujete stromům, se vztah veřejnosti změnil k těmto organismům? Někdy se člověku zdá, že je v posledních letech kácení stromů a alejí moderní… ?

Určitě se změnilo povědomí, co je to památný strom a také jsou dostupné podrobné seznamy památných stromů. Přibyli nadšenci, kteří se zabývají památnými stromy třeba v regionech, fotí je, píší o nich, ale i o ně pečují atd. Ale jak už akce kolem alejí ukazují, pořád je hodně lidí, kteří stromy prostě nemají rádi, vadí jim a bohužel mají pravomoc o nich rozhodovat, anebo nevnímají, že stromy jsou živé, že jsou nezbytnou součástí našeho životního prostředí.

V současnosti je tedy úkol nás, kteří se stromy zabýváme, trochu jiný než před padesáti lety – je to snaha stromy lidem přiblížit, ukázat, jak jsou každý jinak zajímavý, jinak užitečný, ale i krásný. Že nebezpečným se může stát ten strom, který žije mezi lidmi, ale lidé se o něj nestarají. Prostě snaha, aby lidé stromy skutečně viděli. A k tomu pomáhají i ty pověsti, které ke stromům patří, stejně jako působivé kresby nebo fotografie, soutěže o nejkrásnější stromořadí nebo o Strom roku.

Co děti a příroda? Jsou děti v tomhle směru lepšími ochránci přírody než my, dospělí?

Jako zkušená kantorka vám mohu potvrdit, že při dobré práci s dětmi je můžete pro mnohé nadchnout – a pak to dělají s úžasným nasazením.
Ale je třeba s nimi pracovat, vést je, v případě stromů, aby vůbec „viděly" přírodu, tedy v ní i stromy. A začít od malých dětí. Ukazovat, že je strom živý, pomoci si třeba personifikací – to jsou v pohádkách ty stromové víly, které to bolí, když někdo jen tak seká do stromu – pak ovšem nesmí dospělí nechat vyřezávat do živého kmenu stromu, kterému byla jen seříznuta koruna, sochu. To se pak obtížně dětem vysvětluje. A mimochodem – ptal jste se, co chystám, a to s velkým potěšením – stromové pohádky. Víte, mluví se nyní hodně o enviromentální výchově. Někdy by ani nemusely být učené fráze, stačil by obyčejný rozum a upřímná snaha.

PhDr. Marie H r u š k o v á po studiu na filosofické fakultě University Karlovy učila v Praze, z toho 25 let na Akademickém gymnáziu. K památným stromům ji přivedl Jaroslav Turek., když ji požádal o sepsání pověstí ke kresbám stromů. Doktorská disertační práce Památné stromy v ústní lidové slovesnosti a literatuře pak předznamenala následné hlavní zaměření její publikační činnosti. Spolu s J. Turkem vydala Památné stromy I (1994) a II (2000), knížky o Podoubraví (1996-1999), What stree remember (1998), Kult stromů v zemích Koruny české(2005). Autorsky spolupracovala se scenáristou a režisérem B. Ludvíkem na úspěšném televizním seriálu Paměť stromů (2001) a na knihách, které se seriálem souvisí: Stromy se na nás dívají, Paměť stromů. Památným stromům Vysočiny byly věnovány knihy, na kterých spolupracovala s fotografkou a nakladatelkou M. Holečkovou. V knize Podivuhodné stromy vydané v minulém roce Euromedia Knižním klubem s fotografiemi J. Michálka se snaží o souborné zpracování poznatků o našich památných stromech. Beletrizované pověsti v letos vydané knížce Příběhy památných stromů Čech a Moravy s kresbami Jaroslava Turka, představy o nich vhodně doplňují.

Autor: Karel Hutr

21.12.2012
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nejstarší vystavené betlémy pochází z 2. poloviny 19. století, ale zastoupena je i současná tvorba.
3

Mezi vystavenými betlémy jsou i vyrobené z chleba

Farmářské trhy v sobotu 16. prosince pestrou nabídkou zboží nezklamaly.
13

Na farmářských trzích byla k dostání i Boží pochoutka s bylinkami

Starosta Sedlčan: Budu bojovat o návrat akutních lůžek

Sedlčany – Zastupitelstvo města projednávalo v pondělí 11. prosince dodatek smlouvy k pronájmu městské nemocnice z prosince roku 2001, kterou na jejím základě provozuje Mediterra Sedlčany. Monika Sedláková, právnička zastupující město, připomněla pět nejdůležitějších bodů, na které se obě strany při přípravě dodatku ke smlouvě o nájmu, správě, zařízení a provozu nemocnice zaměřily. 

AUTOMIX.CZ

Víte, co je černý led? Poradíme, jak ho poznat a jak se s ním vypořádat

Ze všech zimních nástrah na motoristy (a vlastně obecně na všechny), je jednou z nejhorších takzvaný „černý led“. Ten je totiž skoro nerozpoznatelný, ale strašlivě kluzký, což může způsobit velkou spoustu nemilých situací. Znáte taková ta videa, kdy se auta se zabržděnými koly nekontrolovaně kloužou jako saně? Tak přesně to umí černý led.

Děti psaly Ježíškovi pomocí balónků

Březnice /FOTOGALERIE/ – Skoro dvě stovky balónků s přáním Ježíškovi se ve čtvrtek odpoledne vznesly k nebi od vánočního stromu na březnickém náměstí. Akci pořádalo mateřské centrum Pampeliška ve spolupráci s městem.

Kašle a rýmy s teplotami přibývá, chřipka však zatím neútočí

Střední Čechy – Nejfrekventovanější výskyt akutních respiračních infekcí zůstává ve středních Čechách na Příbramsku, naopak nejnižší nemocnost se z Kladenska během uplynulého týdne přesunula na Kolínsko. Nadále platí, že situaci lze označovat jako klidnou a nijak nevybočující ze zkušeností uplynulých let. Údaje praktických lékařů a pediatrů sice ukazují, že nemocnost zvolna stoupá – to je však v tomto ročním období obvyklé.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT