Po představení, které herci odehráli před vyprodaným sálem, který je odměnil dlouhým potleskem, jsme položili několik otázek představitelce půvabné Šárky a zároveň principálce souboru Lence Kroužecké.

Máte za sebou 13. ročník divadelního festivalu, co to vás jako principálku znamenalo po pracovní stránce?
Jsem principálkou necelý rok, takže přípravu a realizaci jsem měla na bedrech poprvé. Už od ledna bylo potřeba pozvat soubory, vybrat z nich, dní pro hosty bylo jen sedm, protože poslední den festivalu vždy patří našemu DISKu. Komunikace mi problém nedělá a pomáhali samozřejmě i další členové souboru. Po schválení programu v užším kruhu souboru, pak bylo potřeba zajistit catering. Čerpala jsem ze zkušeností od předchozí principálky a zakladatele DISKu. Spolupráce s kulturním domem v Dobříši je vždy bezproblémová a finančně nás grantem podpořilo i město.

Festival skončil, jak jste spokojená s jeho výsledkem?
S výsledkem třináctého festivalu jsem spokojená. Vstupné máme stále dobrovolné, a přesto jsme vybrali slušnou částku díky zájmu diváků, denně bylo téměř nebo úplně plno. Hostující soubory nezklamaly a ocenily i nás jako výborného hostitele. Téměř každý člen našeho souboru přidal ruku k dílu podle svých možností v době festivalu. Ať už při uvítání hostů, pomoci se zvukem a kulisami nebo po představení s občerstvením a závěrečným úklidem každý den skoro v nočních hodinách. Střídali jsme se i při uvádění jednotlivých spolků před začátkem jejich představení. Zahajovala jsem s Ivanem Sutnarem za účasti radní města Dobříš Heleny Pekaříkové. Zástupci radnice se účastnili i závěru festivalu a nenechali si ujit naše představení.

De facto pomalu začínají přípravy 14. ročníku, chystáte nějaké změny, nebo zůstane vše „při starém“?
14. ročník? To to letí. Určitě bude a nějaké změny také. Pár nápadu už mám, ale ty bych ještě ráda prodiskutovala se svými kolegy, takže si je zatím ponechám pro sebe.

Zároveň jste hrála jednu z hlavních rolí ve vaší nové hře, která festival zakončila - Přemyslův boj, co se vám na ní líbilo a co bylo naopak pro vás těžké?
Role Šárky mě nadchla a nemůžu říct, že by se mi na téhle roli něco nelíbilo, nebo bylo těžké. Šárka je prototypem sexy ženy, kterou chce být každá z nás. A že by mě do této role režisér obsadil hlavně pro mé přednosti?… Doufám, že nejen pro to.

Hra je o věčném boji mužů a žen a nechyběly i řekněme lechtivější scény například mezi Šárkou a představitelem Padevěta, jak se vám zkoušely a šla byste do toho znovu?
S rolí Šárky jsou lechtivé scény přímo spjaté. Padevěta představoval mladý talentovaný kluk s úrovní a lidským rozměrem, který pochopil, že miluju život se vším všudy a že na divadle téměř s ničím nemám problém. A proto, všechno s příchutí erotiky na zkouškách i na premiéře pro nás oba bylo úplně přirozené.

Jak vy osobně se díváte na „věčný boj“ mužů a žen?
Věčný boj mužů a žen? Vždyť bez obou pohlaví by na světě bylo smutno, možná i nuda. Kdo viděl film Sexmise, dovede si představit, co všechno by nám bez druhého pohlaví chybělo. Před kým bychom se my ženy natřásaly a koho sváděly bez mužů? A jak by si mohli muži zvedat své ego a dokazovat jak jsou úžasní, nebýt žen? Příroda ví, co dělá. Je jen na nás, zda si ve světě dvou pohlaví najdeme to, po čem toužíme, lásku nevyjímaje.

Jak se vám hrálo po boku pana režiséra?
Po boku režiséra jsem nehrála poprvé. Shodou okolnosti jsem byla jeho hereckou manželkou i v předchozí hře Postel pro Anděla. Olda Kníže je úžasný herec, ale hlavně člověk. Při jeho věku 73 let klobouk dolů.

Kdo má v souboru konečné slovo, ty jako principálka nebo režisér?
Konečné slovo má režisér, ale vyslechne si připomínky poradce i nápady členů souboru.

Co vás přivedlo k hraní ochotnického divadla a jak dlouho už ho hrajte?
Divadlo hraju od školních let, zpívala jsem i ve sboru v dospělém věku. Vždycky mě bavilo se tak trochu "předvádět". Myslím, že trocha exhibicionismu musí být v každém dobrém ochotníkovi.

Jak se práce na vedení souboru i pořádání festivalu dá skloubit s vaší lékařskou praxí?
Spojeni mého povolání lékařky a divadla je pro mě ideální. Vzhledem k tomu, že jsem soukromý praktický lékař, mohu si svůj čas organizovat svobodně. Navíc zkušenost s komunikací a psychologickým přístupem k pacientům se v divadle velmi hodí. A pak divadlo je pro mě ventil odbouraní se od starostí všedního dne.

Co na to říká rodina?
Rodina mě 100 % podporuje a vždycky se těší na další představení.

Kde budete novou hru hrát příště?
Další představení máme v Mirovicích, tam už 22 let pracuji. Těší se na nás, protože loni měla hra Postel pro anděla velký úspěch. Do prázdnin pak hrajeme ještě v Rosovicích a na podzim jsou už dohodnuta, nebo se připravují naše vystoupení v Žebráku, Chodouni nebo Sedlčanech.