Oslava Mezinárodního dne dětí? To ještě za dětství Ludmily Panýrkové (81 let) z Rožmitálu (pochází ze Vševil) neexistovalo.

„Rodiče na nás neměli čas, vychovávali nás k práci a k tomu, že bez ní nejsou koláče," vzpomíná paní Ludmila, kterou jsme ve společnosti dcery Natálie oslovili na nedělní oslavě dětského dne v Rožmitále. Je už prababičkou a to současné dětství se proti jejímu už podstatně liší.

Paní Panýrková, existovalo za vašeho dětství vůbec něco podobného jako svátek dětí? Měly tehdy děti takovou pozornost jako dnes?
Neexistovalo. Za nás ne. Za nás se věnoval dětem až Svaz mládeže. Za nás nebyl ani Pionýr. Až když jsem vyšla ze základní školy, ve studentských letech, tak už jsme měli třeba maškarní akce, pořádali jsme zábavy. V sedmnácti letech jsem už byla u hasičů, tak jsme jezdili dodávkou na zábavy.

Vedle vás stojí vaše dcera Natálie Švejnohová z Rožmitálu. Když vy jste byla školačkou, to už se slavil den dětí.
Ano. To už jsem na den dětí chodila s maminkou.

Jak tenkrát vypadal váš dětský den?
Byla tam módní přehlídka, byli tam koně, děti na nich jezdily, bylo to hezký. Myslím, že to bylo u Sobeňského rybníku.

Toužila jste po nějakém dárku v dětství?
Chtěla jsem koně. Toho jsem ale nedostala (směje se).

Paní Panýrková, vy jste babičkou a prababičkou. Když vidíte, co všechno se dnes pro děti koná, myslíte si, že je to dobře?
Je to dobře, ale vnoučata, když jsou doma, tak koukají jenom do tabletu. Nás naši vychovávali k praxi, ale dnes jsou děti zahrnuté teorií. Nevím, jestli je to dobře.