K Vánocům se váže mnoho tradic a pověr, které přežívají po staletí. Na spoustu z nich jsme již pozapomněli nebo jim nevěnujeme takovou pozornost. Naši předci by se jistě divili, jak se mnohé původní tradice Vánoc od dnešního moderního pojetí liší. Některé 
z nich jsou oživovány ve snaze připomenout, že smyslem Vánoc není jenom obdarovávání se a honba za dárky. Bez nich by se vytrácela ona poetická symbolika, tajemství a závoj adventního očekávání.

V tomto článku si proto připomene význam některých vánočních symbolů i tradici žehnání symbolům. „Vánočních zvyků měli naši předci celou řadu a ty se značně lišily i regionálně, jak dokládá mnoho dochovaných historických písemných a obrazových materiálů," říká Tomáš Pokorný z firmy Alerion, která navrhuje heraldické znaky a symboly.

„Většinou vycházely z lidových pověr, které byly opředeny tajemstvím a mnohdy 
k člověku promlouvaly pomocí metafor a symbolických forem. Ostatně symboly provázejí lidské pokolení po tisíciletí. Symboly totiž promlouvají univerzálním jazykem a stávají se tak spojovacím mostem mezi generacemi a někdy i mezi rozdílnými kulturami a národy. Díky symbolům, které naši předci uctívali, se dozvídáme i něco o sobě samých. Symbol je také tmelícím prvkem společnosti, zvyšuje pocit sounáležitosti určité skupiny lidí a
utužuje kolektiv."

Klasické symboly Vánoc

Podívejme se proto na některé tradiční symboly Vánoc a jejich symbolický jazyk. Například adventní věnec odkazuje ke kruhu, který je symbolem cyklu života a koloběhu roku. Starý rok končí a nový začíná. Kruh, který nemá konec ani začátek, nám připomíná věčný život a znovuzrození, tedy 
i zmrtvýchvstání Ježíše Krista o Velikonocích.

Jedná se přitom o mladší vánoční symbol, který se poprvé objevil v Hamburku na počátku 19. století v místním sirotčinci. Byl to zpočátku velký dřevěný kruh s 23 svíčkami, upevněný pod stropem. Dnes čtyři svíčky znázorňují čtyři adventní neděle před Vánocemi.

Zato tradičním symbolem českých Vánoc je vánočka. Správně se plete z devíti copů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři copy představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva copánky se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy 
k vědění a lásce.

Dalším typickým symbolem českých Vánoc je jablko, ze kterého se věštila budoucnost. Všichni známe pověru 
o tom, že objevíme-li v rozkrojeném jablku o Štědrém dni hvězdu, povede se nám dobře a budeme šťastní a zdraví po celý následující rok. Hvězda je totiž po staletí chápana jako mocná síla, která dokáže ovlivňovat osudy lidí. Betlémská hvězda, jako vánoční 
a křesťanský symbol, zase ukazovala cestu k narozenému Ježíškovi.

Tradice žehnání symbolům

„Lidé od nepaměti svým symbolům vzdávali úctu 
a žehnali jim," uvádí Tomáš Pokorný. „V lidové tradici se u štědrovečerní večeře na stůl vyrovnávaly symboly plodnosti, kterým se žehnalo k zachování úrody na následující rok." Nejčastěji se jednalo 
o produkty z mouky a obilí, ale také ořechy a sušené i čerstvé ovoce. Na stole nesmělo chybět červené jablko, které symbolizuje právě plodnost. Ořechy byly chápany jako plodina signalizující svým množstvím bohatství.

Žehnání je nerozlučně spjato i s křesťanskou vírou. 
O mších ve sváteční dny, např. O Velikonocích, probíhá dle benedekcionálu tzv. žehnání přesně určených pokrmů.

Jak se slavily svátky ve městech a obcích za první republiky?

Sváteční příležitosti byly vždy významným momentem, při kterých se utužovala sounáležitost a pokojné spolužití občanů ve městech a obcích. Již po staletí se lidé shromažďují pod svými symboly, a nejinak je tomu i dnes.

Například za první republiky se lidé ve sváteční dny častěji scházeli v rámci činnosti mnoha (kvetoucích) spolků, ochotnické a dobrovolnické činnosti. Symboly byly v té době mnohem více viditelné a ve sváteční dny hrály významnou roli. Nejednalo se přitom jen o klasickou vánoční výzdobu.

Obce a města zdobila veřejná prostranství svými obecními symboly, prapory, vlajkami, bikolorami a trikolorami. Lidé si po dlouhém období života pod nadvládou Rakouska-Uherska vážili své samostatnosti a symboly nabité svobody náležitě opečovávali.
Ve sváteční čas bylo, kromě klasických vánočních tradic, časté i žehnání státním 
a obecním symbolům, spolkovým (laickým i církevním) praporům a korouhvím, odznakům a dalším (funkčním
i reprezentativním) předmětům. Tyto sváteční dny jsou proto jedinečnou příležitostí vzpomenout na naše předky 
a vzdát hold symbolům, které se stávají tichými, zato však viditelnými svědky významných událostí po staletí.

„Mnoho měst a obcí se na nás obrací s dotazy, jak uspořádat nezapomenutelnou slavnost, jak se vší úctou žehnat místním symbolům a obyvatelům. Máme proto radost, že tradice, která za první republiky byla zcela běžnou součástí života, se v tento sváteční čas pomalu navrací i do dnešních dní," uzavírá Tomáš Pokorný.