„Po strašlivé zkušenosti druhé světové války svět věřil tomu, že fašismu je definitivně konec. Bohužel se ale jako mor vrací fašismus a nacionalismus i dnes. Mocichtivé, zamindrákované a bohužel i veřejně činné osoby chtějí být uctívány za rasovou nesnášenlivost a hájí a obhajují se jen svou hloupostí a nabubřelostí. A chtějí pokořit všechny kolem sebe, kteří je převyšují,“ vysvětluje důvody zařazení této hry do repertoáru režisér Martin Zajíček.

Ten si uvědomuje, že představení Doma u Hitlerů má v boji s neofašismem, neonacismem a rasovou nesnášenlivostí jen omezené možnosti. „Avšak hra Arnošta Goldflama používá zbraň všemi těmito individui nenáviděnou, totiž humor. Grotesknost příběhů je srážkou tupé a směšné idyly civilních fašistických idolů jako Hitler, Braunová nebo Göring se zrůdnostmi, které ve jménu moci a ideologie napáchali,“ dodává režisér.

Doma u Hitlerů je pátým představením Podbrdského národního divadla. Prvním byl Lakomec, následovaly Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Kanál fikšn aneb historky z podzemí a Nahoru dolů, kterou ochotníci hrají dodnes. Kromě Dobříše vystupovali také v Čeňkově, Březnici, Rožmitále pod Třemšínem, Hluboši, Vysokém Chlumci, Vysokém Mýtě, Praze nebo Liberci. 

Předlohu Arnošta Goldflama si dobříšští divadelníci upravili jen částečně, například sekretářku nahradili postavou Procházky. A co bylo při přípravě inscenace nejsložitější? „Sehnat dobové kostýmy. A pro hlavního hrdinu pak naučit se dlouhý text, protože bez 20 minut je celé představení na jevišti,“ uzavírá Martin Zajíček. 

Karel Souček