Příjemným překvapením pak pro sedlčanské ochotníky byla dvě čestná uznání pro Kateřinu Dundrovou za roli Nadi Kovalové a pro Renatu Holoubkovou za ztvárnění Aleny Bartáčkové.

O zážitky z přehlídky Wintrův Rakovník se podělil v rozhovoru předseda sedlčanského spolku Jaroslav Repetný.

Jak hodnotíte svoji premiérovou účast na přehlídce Wintrův Rakovník?
Byla to pro nás všechny veliká zkušenost. Účinkování v jiném prostředí bylo prověrkou i pro techniky souboru. Se vším jsme si dovedli poradit, včetně postavení nebo rozbourání poměrně náročné scény. Zúčastnili jsme se této prestižní přehlídky poprvé a myslím si, že jsme Sedlčanům ostudu neudělali. Dvě čestná uznání udělená Kateřině Dundrové a Renatě Holoubkové nás těší. Soutěžily soubory z velkých měst – z Mladé Boleslavi, z Kolína, ze Slaného, z Kladna a z Rakovníka. Některé z nich za sebou mají i desítky přehlídek.

Neměl některý z herců takzvané okno?
S textem jsme si všichni poradili, žádný přebrept jsem nezaregistroval. Ale já jsem provedl něco, co se mi při dvanácti představeních, která jsme předtím v Sedlčanech odehráli, nestalo. Jako Bartáček, kterého ve filmu představuje František Peterka, si mám v garsonce při záletech u Janičky zapomenout kabát. Ona pak telefonuje k nám domů, aby mi to u manželky zavařila. No a já jsem v nějaké roztržitosti, když mě vyhazovala ze svého bytu, kabát odnesl. Porota si toho samozřejmě všimla. Vzala to jako režijní záměr, ale já jsem se jí k pochybení přiznal.

Co ve vašem případě porota ocenila a co vám naopak vytkla?
Členové poroty nás chválili za to, že jsme nekopírovali slavné herecké vzory z filmového zpracování – tedy Stellu Zázvorkovou, Miloše Kopecného, Ivu Janžurovou, Františka Peterku, Luďka Sobotu, Dagmar Veškrnovou – Havlovou… Líbilo se jim, že jsme pro role našli odpovídající typy. Vytýkali nám, že je inscenace zhruba o čtyřicet minut delší než filmová předloha. Vyjádřili se také v tom smyslu, že by redukovali filmové dotáčky – režisér Richard Otradovec zapojil do představení i projekci, kdy jsme na plátně promítali například sídliště, aby byl děj pro diváka lépe srozumitelnější. Porota k tomu měla trochu výhrady.

Měli jste možnost vidět některé jiné soubory? A který vás zaujal?
Drahouška jsme hráli v pátek 20. března. V sobotu 21. března jsme se byli podívat na kolegy ze Slaného. Tři čestná uznání získala inscenace detektivky podle Agathy Christie Vražda na faře v jejich nastudování. Slečna Marplová v podání Hany Kunertové byla naprosto skvělá. Celkově však porota měla k tomuto představení řadu výtek, až jsme tím byli z pohledu diváků zaskočeni. Ale když jsme hodnocení poroty jak tohoto, tak našeho vystoupení, zpětně probírali, dali jsme jejím členům z větší části za pravdu.

Co vás na rakovnickém divadle zaujalo?
V Tylově divadle jsme měli trochu jiné technické podmínky než na naši domovské scéně. Líbilo se nám, že v šatnách byly monitory, na kterých jsme mohli sledovat probíhající děj. Tak například náš herec Sláva Bloch, který není na jevišti tak často, si liboval, že konečně vidí celé představení. Shodli jsme se ale všichni na tom, že sedlčanského divadla si musíme vážit. Máme úplně úžasné prostory. Člověk, který vymýšlel, jak co má být, svojí práci rozuměl. A to jsme viděli již různá divadélka.

Kulisy z Drahouška jste ale ještě úplně neuskladnili…
Je to tak. Jedeme ještě 18. dubna na nesoutěžní přehlídku v Komárově, na kterou si nás vybrali pořadatelé. Kromě nás tam budou vystupovat čtyři profesionální soubory, jeden místní a my jsme prakticky jediní zástupci amatérského divadla. V Komárově improvizace bude ještě ve větším měřítku než v Rakovníku. Hraje se v kinosále, na pódium vedou jen jedny schody a my ve hře využíváme nástupy ze dvou stran. Na to se těšíme.

Marie Břeňová