Vjejím rámci byla zahájena výstava Hudební inspirace výtvarnice Inky Delevové, uskutečnilo se vystoupení skupiny Cecilky, folkového písničkáře Pepy Štrosse nebo bubenická show sedlčanského Marimba Clubu. O této slavnosti jsme si povídali sorganizátorkou místního kulturního života Hankou Synkovou.

Jaká je historie Prášení?

„Před zhruba 11 lety jsme vobci chtěli vymyslet nějakou slavnost, nejspíš historickou. Něco, co by nějakým způsobem patřilo kobci. Hledali jsme vhodný název a padaly termíny typu Kamýcké slavnosti. Namítla jsem tehdy, že takové názvy mají leckde a vdnešní době plné atrakcí už by takový název nikoho ani neupoutal. Že to chce něco třeba i trošku šokujícího. A dala jsem jen takový příklad. „Mělo by to být něco jako…jako třeba Prášení. Lidé uvidí na plakátě, že se někde bude prášit či práškovat, leknou se, a tak si dají tu práci, aby si vyndali brýle a přečetli si program pořádně - no a něco ztoho je třeba zaujme a přijdou.“ Očekávala jsem, že někoho napadne něco ještě lepšího, ale ono nakonec zůstalo u toho prášení.“

Má slavnost každoročně i nějaké zaměření?

„Ano. Oprašovali jsme tradice třeba ve znamení vody (obcí proplouvaly vory, máme tu přehradu selektrárnou), ve znamení česneku a cibule (chtěli jsme podpořit domácí pěstování česneku, abychom nebyli závislí na dovozu zČíny), ale také ve znamení piva a vína. Letos bylo Prášení ve znamení hudby. Poprvé jsme prášili vroce 1995. Byl tehdy pošmourný den, ještě čtvrt hodiny před začátkem nikde nikdo. A najednou - kde se vzaly - průvody lidí proudily na hrad.“

Koná se akce každý rok?

„Dalo by se očekávat, že když první Prášení bylo vroce 1995, že už máme 13. ročník, ale není tomu tak. Jednou jsme neprášili pro nepřízeň počasí - kvůli povodním a jednou pro nepřízeň tehdejšího vedení obce.“

Podle jakých kritérií vybíráte účinkující?

„Podle toho, co umějí, jak jsou kontaktní, zda mají smysl pro humor, ale i pochopení pro to, že jsme jen malá obec, která na kulturu nemá moc peněz.“

Jaké máte plány na příští rok?

„Příští rok by měl sehrát hlavní roli Karel IV. Když vystavěl Karlštejn, začal význam našeho hradu upadat a dnes už je zněj jen zřícenina. Pokud se nebude příští rok opravovat, uvažujeme o tom, že si vněkolika aspektech připomeneme právě tuto osobnost. Pod vedením Josefa Krčka ze souboru Chairé také chceme smístním folklórním souborem, který vede Jaroslava Špačková, nastudovat dobové tance.“