Po studiu na příbramském gymnáziu a prvních láskách si podává přihlášku na Filologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Je přijat, ale zanedlouho přiznává „jsem lajdák" a navíc potkává „děvče s nejmodřejšíma očima". Výsledkem bylo vyloučení ze studia.

Po krátkém působení v redakci vesnických novin v Nymburku je v roce 1957 bez zkoušek přijat na pražskou FAMU, obor dramaturgie. Brzy se stává „největším kanonem v ročníku". To už je patrné na jeho školním filmu podle tří Drdových povídek z NĚMÉ BARIKÁDY, kde dostal k adaptaci HLÍDAČE DYNAMITU.

„Odjeli jsme s Pavlem do jeho rodné Příbrami a tam v domečku jeho maminky jsme začali pracovat na scénáři. …dodnes mám na patře chuť jejích tvarohových buchet," vzpomíná režisér Zdeněk Sirový. Přišel nový rok 1960 a s ním i Juráčkova nová láska, „nejmodřejší oči" vystřídaly „nejkrásnější nohy". Už po osmi měsících však poznává, že ani ty „nejkrásnější nohy" k manželství nestačí.

Po ukončení školy se stává dramaturgem Filmového studia Barrandov. Prvním filmem, na kterém se scenáristicky podílel, byla vědecko-fantastická IKARIE XB1, která se roku 2163 vydává na první výpravu za životem mimo naší sluneční soustavu. Prvním osobním filmem pak byla dnes již legendární POSTAVA K PODPÍRÁNÍ. Byl autorem nejen námětu a scénáře, ale poprvé si tu – i když na zapřenou – vyzkoušel i režii. Je to typicky juráčkovská absurdní satira z období krátce po odhalení tzv. kultu osobnosti Josefa Vissarionoviče Stalina.

Mj. anekdota o tom, že odstranit tento kult z myslí a chování lidí je mnohem složitější než odstranit monumentální pražský Stalinův pomník.
Následoval film z vojenského prostředí KAŽDÝ MLADÝ MUŽ, kde „objevil" Pavla Landovského. Ještě dnes se najdou takoví diváci, kteří tomuto filmu dávají přednost před všeobecně oblíbeným Formanovým ČERNÝM PETREM.

Následoval scénář ke KINOAUTOMATU pro EXPO 67. V této kombinaci promítaného filmu a živého herce si diváci pomocí tlačítek u každého sedadla mohli zvolit z neuvěřitelných 1 024 variant pokračování příběhu. Je těžko pochopitelné, jak tyto kombinace Juráček vůbec mohl zvládnout.
O technické realizaci bez počítačů, mikroprocesorů atd. ani nemluvě. Bohužel, tohoto světového unikátu, na který se v Montrealu stály nekonečné fronty, jsme nedovedli patřičně využít.

Životním filmem Pavla Juráčka byl PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA z roku 1969. Na tomto snovém filmu pracoval Juráček řadu let. Dalo by se říci, že se na něm zcela vyčerpal a že v Juráčkovi samém už nezůstalo nic, čím by navázal.

To už je tu ale pověstná normalizace, film je prakticky zakázán a Pavel pro své politické názory a odmítavý postoj k okupaci v roce 1968 je vyhozen z Barrandova a stává se nežádoucí osobou.

A jako by měl problémů málo, 25. prosince 1976 podepisuje u Václava Havla za blíže nejasných okolností Chartu 77. Po jejím podpisu zájem Státní bezpečnosti o Juráčka zesílil. Téměř 30 (!) agentů StB ho sleduje ve dne v noci. Poslední záchranou mohla být spolupráce. Tu však Pavel opakovaně odmítá: „Navíc mi, blbci, nabízeli spolupráci!!!!!!". Nemožnost tvořit a nepřílišná ochota psát scénáře na černo pro někoho jiného ho přivedly k nekontrolovatelné závislosti na alkoholu a fenmetrazinu. K tomu ke všemu se rozpadá i jeho – už druhé – manželství.

5. listopadu 1977 mu je „umožněno" vycestovat do Německa. Realita komerčního světa bohužel brzy potvrdila to, co si poznamenal už před deseti lety: „Na západě bych si …ani neškrt." Z více než dvaceti scénářů, námětů atd. se nerealizovalo nic. Nepomohla ani spolupráce s jeho třetí manželkou.
V létě 1983 se vrací do Československa. Sám. „Melancholický muž kráčí napříč světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen zúčastnit se lidských vztahů. Ze společenského hlediska je to nepotřebný člověk" . Člověk Juráček…

Zlomený, závislý na alkoholu a prášcích už se nedokáže vzchopit. Nakonec se přidávají zdravotní potíže, a jak se později ukáže, neléčitelné. Jedna z největších postav Československého filmu umírá 20. května 1989 v pražské nemocnici. Josef Fryš

(Zpracováno podle autorovy knihy „Dvanáct osudů dvou staletí")