Věnuje se lidovému stavitelství této oblasti středních Čech od devadesátých let 19. století do 50. let 20. století než se začal venkov výrazně proměňovat. Jejím hlavním posláním je připomenout 120. výročí národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Prohlédnout si dokumenty, fotografie i trojrozměrné předměty, které dokreslují dobovou atmosféru, si mohou zájemci v sedlčanském muzeu prohlédnout až do 22. listopadu.
Zahájení výstavy se ve čtvrtek účastnil také Josef Velfl, ředitel Hornického muzea Příbram.

„Z našeho depozitáře pochází zajímavé předměty, které jsou ve vitríně blízko hlavního vstupu. Pokud by se tyto tématické výstavy nepořádaly, čekala by veřejnost na prezentaci zřejmě řadu let," upozornil Velfl například na předměty z korálků, kterými by se mohla pyšnit i současná žena. „Českoslovanská výstava v roce 1895 byla pořádána v dobách Rakouska-Uherska v duchu emancipační snahy českého národa o povznesení svého povědomí jako národa kulturního s bohatými historickými, ale i národopisnými tradicemi. Českoslovanská výstava měla ukázat veřejnosti, na jaké vysoké úrovni národ nabízel umění v architektuře, lidové tvořivosti nebo v rukodělné práci," poznamenal ředitel Hornického muzea Příbram.

Přibližujeme tady zároveň stavby jednoho z nejmalebnějších koutů středního Povltaví. Řada z nich již zanikla. Proto je unikátní, že se z té doby zachovala alespoň kresební nebo fotografická dokumentace," dodal Velfl.

VERNISÁŽ zpestřilo vystoupení lidového souboru ZUŠ Sedlčany.

Hlavním autorem výstavy je etnograf Lubomír Procházka, vedoucí vysokochlumeckého skanzenu. „Chtěli jsme představit dokumentaci a předměty, které byly nejprve prezentovány na regionálních výstavkách v roce 1894 a o rok později v Praze na výstavišti. Když pominu výstavy, které se pořádají v hlavním městě Praze, jsme zřejmě jedinými institucemi, které v rámci středních Čech tomuto významnému počinu věnovaly pozornost. Přibližujeme tu nejstarší sbírkové fondy muzeí. Sedlčany jsme zvolili k prezentaci jako první, protože tradice duchovní kultury byla v chudém regionu přecejen trochu odlišná od té na Příbramsku. Vznik sedlčanského muzea úzce s národopisnou výstavou českoslovanskou souvisí," řekl. Upozornil na pět hlavních panelů, na nichž dominují fotografie Čeňka Habarta, výrazné osobnosti Sedlčanska. „Habart provedl obrovskou dokumentaci. Ve skanzenu na Vysokém Chlumci máme dalších šest panelů s jeho pracemi. A připomněl bych, že jsme vydali i za pomoci sedlčanského muzea knížku se snímky, které v kraji ve své době pořídil." Návštěvníci by prý neměli přehlédnout ani obrázky staveb, jejichž autorem je Jaroslav Burda, který lidové stavby v regionu také dokumentoval. Procházka se také zmínil o dřevěné soše sv. Jana Nepomuckého umístěné ve výklenku. „Městské muzeum sochu pocházející z druhé poloviny 19. století nechalo zrestaurovat. Je z ní zřejmé, že sv. Jan dostával postupně podobu lidového světce s klasickými atributy," dosal s tím, že podle jeho názoru tento exponát na výstavu také patří. Zároveň ale upozornil, že se do interiérů dávaly menší plastiky svatých.

Vernisáž zpestřilo vystoupení lidového souboru Základní umělecké školy Sedlčany. Ředitel muzea David Hroch představil také dva nástěnné kalendáře na rok 2016 sedlčanského fotografa Milana Dlouhého – Mlýny a chalupy na Petrovicku a Sedlčansko, krajina v srdci Čech. Marie Břeňová